Přišel, promluvil - a způsobil rozruch. Tak lze charakterizovat řeč amerického viceprezidenta, kterou pronesl v hotelu Bayerischer Hof v pátek 14. února. Český překlad v psané podobě zveřejnil Neviditelný pes 17. února.

Potěšilo mě, a svým způsobem i překvapilo, že ve svém vystoupení zmínil kauzu britského katolického křesťana Adama Smith-Connora. Uvedl ji jako důkaz, že ve Spojeném království je náboženská svoboda na ústupu, což JD Vanceho znepokojuje. V této věci mu rozumím, protože mě tento případ znepokojil rovněž.

Co se vlastně stalo? V listopadu 2022 stál Smith-Connor, povoláním fyzioterapeut a někdejší veterán z Afghánistánu, zády k potratové klinice v jihoanglickém Bournemouthu a asi tři minuty se v duchu modlil. Byl zadržen a loni v říjnu prvoinstančním soudem (Magistrate´s Court) odsouzen. Verdikt: dvouleté tzv. podmíněné propuštění (conditional discharge) a uhrazení soudních výloh jako peněžitá pokuta ve výši devíti tisíc liber. Smith-Connor zaplatit odmítl a odvolal se k vyšší instanci, korunnímu soudu; stání ho čeká letos v červenci.

Tak tvrdý trest za tichou modlitbu na veřejnosti? Úřady oponují, že odsouzen nebyl za tento náboženský úkon, ale za porušení zákazu aktivit uvnitř tzv. ochranné zóny. Tu místní samospráva zavedla v okolí přiléhajícím k potratové klinice, aby ženy, které do kliniky míří, nebyly nikterak obtěžovány či stresovány, např. akcemi pro-life aktivistů. V zóně jsou zakázány nejen demonstrace nebo konzultace odpůrců potratů, ale jakékoliv projevy nesouhlasu, a paradoxně i souhlasu, prezentace letáků nebo obrázků lidských plodů „při výkonu“, stejně jako náboženské úkony, kam úřady zařadily čtení z Bible, kázání a rovněž tichou modlitbu. Tady se zjevně dostávají do střetu dvě práva. Právo žen jdoucích na potrat nebýt obtěžovány versus právo na náboženskou svobodu.

Smith-Connor se hájil tím, že se modlil v duchu na základě vlastní neblahé zkušenosti – za syna, o kterého přišel před 22 lety proto, že souhlasil, aby jeho partnerka šla na potrat a on ho zaplatil (ne všechny interrupční zákroky v Anglii jsou zdarma), což ho dnes trápí. Modlil se také za ženy a jejich partnery, kteří toho dne čelili obtížným rozhodnutím ohledně potratu. Jak uvedeno, ke klinice stál zády, aby jeho tichá modlitba nebyla nesprávně vykládána jako pokus o narušení soukromí kohokoli v daném prostoru. Jeho argumenty však soud první instance nepřijal. Smith-Connor k tomu poznamenal, že nevěří, že ve Spojeném království může být modlitba ve veřejném prostoru nezákonná, nemluvě o modlitbě v soukromí vlastní mysli.

Nahlédneme-li na případ Smith-Connora zdravým rozumem, sotva se ubráníme dojmu, že je to celé postavené na hlavu, absurdní. Odsoudit člověka, který ve svobodné zemi postojí ve veřejném prostoru, byť v ochranné zóně, a v duchu se tři minuty modlí ke conditional discharge a několikatisícové finanční sankci vyvolává otázku, čím je takový člověk pro společnost nebezpečný. (Stranou nechám záležitost, že těhotné ženy jdoucí na potrat se v konečném důsledku podílejí na rozhodnutí zbavit jinou lidskou bytost života - kdo se tedy provinil víc? Ale o tom tento článek není.) Pokud půjde kolem stejné kliniky jiný křesťan a bude se v duchu modlit při chůzi, také tím porušuje příslušné nařízení (které se mezitím stalo zákonem)?

Není to samozřejmě tak, že by v Evropě, v tomto případě ve Spojeném království, docházelo k porušování náboženské svobody, bylo „ticho po pěšině“ a čekalo se na to, až americký viceprezident přijede do Mnichova a otevře nám oči. V křesťanských kruzích, a nejen v Evropě, je kauza Smith-Connora velice dobře známá (mimochodem, není jediná, podobných excesů evidujeme v Evropě víc). Právní pomoc poskytuje Smith-Connorovi britská pobočka organizace Alliance Defending Freedom, jejíž právní zástupce Jeremiah Igunnubole k případu řekl: „Tím, že povolíme stíhání tiché modlitby plujeme do nebezpečných vod, pokud jde o ochranu lidských práv ve Spojeném království. Cenzurní zóny (myšleno ochranné zóny - LS) jsou ze své podstaty špatné a vyvolávají neužitečný právní zmatek ohledně práva na svobodu myšlení. Vnitrostátní i mezinárodní právo již dávno stanovilo, že svoboda myšlení je absolutním právem, do kterého stát nesmí nikdy zasahovat.“

Když se Smith-Connor dozvěděl, že JD Vance jeho případ na mnichovské konferenci zmínil, řekl, že je hluboce dojat. „Jsem nesmírně vděčný, že viceprezident veřejně upozornil na zhoršující se situaci ve Spojeném království, pokud jde o základní svobody a žene Spojené království k odpovědnosti kvůli stíhání nevinných lidí,“ uvedl a potvrdil své přesvědčení, že Spojené království je demokracie založená na hlubokém respektu k základním svobodám, a proto je správné a dobré, že USA odhalují realitu toho, co se děje, protože podle něj Británie „prochází krizí cenzury“.

Jistěže nemusíme souhlasit se vším, co JD Vance v bavorské metropoli na bezpečnostní konferenci řekl. Na druhou stranu, kdybych se dostal do situace Smith-Connora, také byl bych šťasten, že druhý muž nejmocnější země svobodného světa o mém případu ví, veřejně o něm hovoří – a stojí na mé straně.

Odkaz:

Odkaz