Vážené vedení Organizace spojených národů, představitelé jednotlivých zemí, které OSN tvoří, a všichni občané světa, kteří nás sledujete, dobré odpoledne. Pro ty, kdo mě neznají: nejsem politik, jsem ekonom, libertariánsko-liberální ekonom, který nikdy neměl ambice stát se politikem. Jsem ekonom, liberálně-libertariánský ekonom, který nikdy neměl ambice být politikem a kterému se dostalo té cti zastávat úřad prezidenta Argentinské republiky tváří v tvář naprostému selhání více než století kolektivistické politiky. Století kolektivistické politiky, která zničila naši zemi.

Toto je můj první projev před Valným shromážděním Organizace spojených národů a rád bych využil této příležitosti, abych s pokorou varoval jednotlivé národy světa před cestou, po které již po desetiletí kráčejí, a před nebezpečím, že tato organizace selže ve svém původním poslání.

Nepřicházím sem říkat světu, co má dělat. Přicházím sem na jedné straně říci světu, co se stane, pokud Organizace spojených národů bude i nadále prosazovat kolektivistickou politiku, kterou propaguje v rámci mandátu Agendy 2030, a na druhé straně, jaké hodnoty hájí nová Argentina. Chci začít tím, že uznám zásluhy tam, kde si je zaslouží. Organizace spojených národů se zrodila z hrůzy nejkrvavější války v dějinách lidstva s hlavním cílem, aby se již nikdy nic podobného neopakovalo. Za tímto účelem organizace vytesala své základní principy do kamene ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Byla zde sepsána základní dohoda opírající se o maximu: že všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní v důstojnosti i právech.

Pod dohledem této organizace a díky přijetí těchto myšlenek zažilo lidstvo během posledních 70 let nejdelší období globálního míru v dějinách, které se zároveň shodovalo s obdobím největšího hospodářského růstu v historii. Vzniklo mezinárodní fórum, kde národy mohly řešit své konflikty prostřednictvím spolupráce, namísto toho, aby se okamžitě uchylovaly ke zbraním, a podařilo se dosáhnout něčeho nemyslitelného: pět největších mocností světa zasedlo natrvalo k jednomu stolu, každá se stejným právem veta, přestože měly naprosto protichůdné zájmy.

To vše sice nezpůsobilo, že by metla války zcela zmizela, ale prozatím se podařilo zajistit, aby žádný konflikt nepřerostl do globálních rozměrů. Výsledkem bylo, že jsme od dvou světových válek během necelých 40 let, které si dohromady vyžádaly více než 120 milionů životů, přešli k 70 po sobě jdoucím letům relativního míru a globální stability pod záštitou řádu, který umožnil celému světu obchodně se integrovat, konkurovat si a prosperovat. Protože tam, kde se obchoduje, nelétají kulky – jak říkával Bastiat – protože obchod zaručuje mír, svoboda zaručuje obchod a rovnost před zákonem zaručuje svobodu.

Zkrátka se naplnilo to, co napsal prorok Izajáš a co si lze přečíst v parku přes ulici:

Bude soudit národy a rozsuzovat mnohé lidi; i překují své meče v pluhy a svá kopí ve vinařské nože. Národ nepozvedne meč proti národu a již se nebudou učit válce.

To je to, co se v prvních desetiletích dělo většinou pod záštitou Organizace spojených národů, a proto z této perspektivy mluvíme o pozoruhodném úspěchu v dějinách národů, který nelze přehlédnout. Nicméně v určitém okamžiku – a jak se to obvykle stává u většiny byrokratických struktur, které my lidé vytváříme – tato organizace přestala bdít nad principy vytyčenými ve své zakládající deklaraci a začala mutovat. Organizace, která měla v podstatě sloužit jako štít na ochranu království člověka, se proměnila v mnohačetného Leviathana, který se snaží rozhodovat nejen o tom, co má každý národní stát dělat, ale také o tom, jak mají všichni občané světa žít. Tak jsme přešli od organizace usilující o mír k organizaci, která svým členům vnucuje ideologickou agendu v bezpočtu otázek, jež utvářejí život člověka ve společnosti.

Úspěšný model Organizace spojených národů, jehož počátky lze vystopovat v myšlenkách prezidenta Wilsona, který mluvil o společnosti „míru bez vítězství“ a který byl založen na spolupráci národních států, byl opuštěn. Byl nahrazen modelem nadnárodní vlády mezinárodních byrokratů, kteří se snaží občanům světa vnutit určitý způsob života. To, o čem se tento týden jedná zde v New Yorku na Summitu budoucnosti, není nic jiného než prohlubování tohoto tragického kurzu, který tato instituce nabrala. Jde o prohlubování modelu, který – slovy samotného generálního tajemníka OSN – vyžaduje definování nové společenské smlouvy na globální úrovni a zdvojnásobení závazků Agendy 2030.

Chci se jasně vyjádřit k postoji argentinské agendy: Agenda 2030, ačkoliv jsou její cíle dobře míněné, není ničím jiným než programem nadnárodní vlády socialistické povahy, který se snaží řešit problémy moderní doby pomocí řešení, jež porušují suverenitu národních států a porušují právo lidí na život, svobodu a majetek. Je to agenda, která si nárokuje řešit chudobu, nerovnost a diskriminaci pomocí legislativy, která je pouze prohlubuje. Světové dějiny totiž ukazují, že jediným způsobem, jak zaručit prosperitu, je omezit moc panovníka, garantovat rovnost před zákonem a bránit právo jednotlivců na život, svobodu a majetek.

Právě přijetí této agendy, která slouží privilegovaným zájmům, a opuštění principů vytyčených ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN pokřivilo roli této instituce a svedlo ji na špatnou cestu. Byli jsme tak svědky toho, jak organizace zrozená k obraně lidských práv byla jedním z hlavních zastánců systematického porušování svobody – jako například v případě globálních karantén v roce 2020, což by mělo být považováno za zločin proti lidskosti.

V tomto stejném domě, který tvrdí, že brání lidská práva, umožnili krvavým diktaturám, jako jsou Kuba a Venezuela, stát se bez sebemenší výtky členy Rady pro lidská práva. V tomto stejném domě, který tvrdí, že brání práva žen, dovolují zemím, které trestají své ženy za to, že ukazují kůži, zasedat ve Výboru pro odstranění diskriminace žen. V tomto stejném domě systematicky hlasovali proti Státu Izrael, který je jedinou zemí na Blízkém východě hájící liberální demokracii, a zároveň prokazují naprostou neschopnost reagovat na metlu terorismu. V hospodářské sféře byly prosazovány kolektivistické politiky, které ohrožují hospodářský růst, porušují vlastnická práva a brání přirozenému ekonomickému procesu, čímž nejvíce znevýhodněným zemím světa brání svobodně využívat vlastní zdroje k tomu, aby se posunuly kupředu. Jde o regulace a zákazy prosazované právě těmi zeměmi, které se rozvinuly díky tomu, že dělaly přesně to, co dnes odsuzují. Navíc byl podporován toxický vztah mezi politikami globálního vládnutí a mezinárodními úvěrovými institucemi, což po nejvíce opomíjených zemích vyžaduje, aby vázaly prostředky, které nemají, na programy, které nepotřebují, a mění je v doživotní dlužníky s cílem prosazovat agendu globálních elit.

Nepomohl ani dohled Světového ekonomického fóra, kde se s malthusiánskými klapkami na očích prosazují směšné politiky – jako například politika „nulových emisí“ – které poškozují zejména chudé země. Stejně jako politiky spojené se sexuálními a reprodukčními právy v době, kdy porodnost v západních zemích prudce klesá, což pro všechny věští temnou budoucnost. Organizace uspokojivě nesplnila ani své poslání bránit územní suverenitu svých členů, jak my Argentinci víme z první ruky ve vztahu k Malvínám. A dospěli jsme dokonce do situace, kdy se Rada bezpečnosti, která je nejdůležitějším orgánem tohoto domu, pokřivila, protože veto jejích stálých členů se začalo používat na obranu partikulárních zájmů některých z nich.

Takto na tom dnes jsme – s organizací, která je bezmocná poskytnout řešení skutečných globálních konfliktů, jako je zvrácená ruská invaze na Ukrajinu, která již stála životy více než 300 000 lidí a zanechala za sebou stopu s více než milionem zraněných. S organizací, která namísto čelení těmto konfliktům investuje čas a úsilí do diktování chudým zemím, co, jak a kolik mají vyrábět, s kým se mají sdružovat, co mají jíst a v co mají věřit, jak se to snaží nařídit současný Pakt pro budoucnost. Tento dlouhý seznam chyb a rozporů nebyl zadarmo, ale vyústil ve ztrátu důvěryhodnosti Organizace spojených národů v očích občanů svobodného světa a v deformaci jejích funkcí.

Proto bych chtěl vyslat varování: jsme na konci jednoho cyklu. Kolektivismus a morální pózování „woke“ agendy narazily na realitu a již nemají žádná důvěryhodná řešení, která by mohly nabídnout na skutečné problémy světa. Ve skutečnosti je nikdy neměly. Pokud Agenda 2030 selhala – jak přiznávají i její vlastní zastánci –, odpovědí by mělo být položit si otázku, zda nešlo o špatně koncipovaný program hned od začátku, přijmout tuto realitu a změnit kurz. Nemůžeme chtít setrvávat v omylu tím, že zdvojnásobíme sázky na agendu, která selhala. S myšlenkami přicházejícími z levice je to vždy stejné: navrhnou model podle toho, jaký by lidský tvor měl podle nich být, a když jednotlivci svobodně jednají jinak, nemají lepší řešení než omezovat, potlačovat a oklešťovat jejich svobodu.

My v Argentině jsme již na vlastní oči viděli, co leží na konci této cesty závisti a bídných vášní: chudoba, zhloupnutí, anarchie a fatální absence svobody. Stále máme čas se z tohoto kurzu odvrátit.

Chci, aby bylo v jedné věci jasno, aby nedošlo k mylným interpretacím: Argentina, která prochází hlubokým procesem změn, se rozhodla přijmout myšlenky svobody; ty myšlenky, které říkají, že všichni občané se rodí svobodní a rovní před zákonem, že máme nezadatelná práva udělená Stvořitelem, mezi něž patří právo na život, svobodu a majetek. Tyto principy, které vedou proces změn, jejž v Argentině provádíme, jsou také principy, které budou od nynějška řídit naše mezinárodní jednání.

Věříme v obranu života pro všechny; věříme v obranu majetku pro všechny; věříme ve svobodu projevu pro všechny; věříme ve svobodu vyznání pro všechny; věříme ve svobodu obchodu pro všechny; a věříme v omezené vlády, u všech bez výjimky.

A protože v dnešní době to, co se stane v jedné zemi, rychle ovlivní ostatní, věříme, že všechny národy by měly žít svobodně bez tyranie a útlaku, ať už má podobu politického útlaku, ekonomického otroctví nebo náboženského fanatismu. Tato základní myšlenka nesmí zůstat pouhými slovy; musí být podpořena činy, diplomaticky, ekonomicky i materiálně, prostřednictvím spojené síly všech zemí, které stojí za svobodou.

Tato doktrína nové Argentiny není ničím víc a ničím méně než skutečnou podstatou Organizace spojených národů, tedy spoluprací spojených národů na obranu svobody. Pokud se Organizace spojených národů rozhodne znovu se chopit principů, které jí daly život, a znovu přizpůsobit roli, pro kterou byla počata, můžete v boji za svobodu počítat s neochvějnou podporou Argentiny.

Měli byste také vědět, že Argentina nepodpoří žádnou politiku, která by znamenala omezování individuálních svobod, obchodu nebo porušování přirozených práv jednotlivců, bez ohledu na to, kdo ji prosazuje nebo jak velký konsensus tato instituce má. Z tohoto důvodu si přejeme oficiálně vyjádřit náš nesouhlas s Paktem pro budoucnost podepsaným v neděli a zveme všechny národy svobodného světa, aby se k nám připojily, a to nejen v nesouhlasu s tímto paktem, ale také při vytváření nové agendy pro tuto vznešenou instituci: agendy svobody.

Vezměte na vědomí, že od tohoto dne Argentinská republika opustí pozici historické neutrality, která nás charakterizovala, a bude v čele boje na obranu svobody. Protože – jak řekl Thomas Paine – „ti, kdo chtějí sklízet požehnání svobody, musí jako muži snášet únavu spojenou s její obranou“.

Kéž Bůh žehná Argentincům a všem občanům světa a kéž jsou síly nebes s námi.

Ať žije svoboda, sakra!

Velice vám děkuji.