Jihoafrický parlament odhlasoval v poměru 241 ku 83 vyvlastnění bílých farmářů.

„Čas smíření pominul,“ prohlásil po hlasování Julius Malema, duchovní otec návrhu. „Teď přijde spravedlnost!“ Vyvlastnění má být samozřejmě bez náhrad. V tomto smyslu bude upravena i jihoafrická ústava.

Hned zpočátku bych čtenáře rád upozornil, že Búrové žijí na jihoafrické půdě dlouho, déle, než například početný černý národ Zuluů. Běloši z dnešního Nizozemí přišli do Jižní Afriky v polovině sedmnáctého století, Zuluové až o dvě stě let později. Původní jihoafrické obyvatelstvo tvoří Khoisanové, v češtině dříve zvaní „Křováci“, lovecko-sběračské kmeny, které se od většinového afrického obyvatelstva dost zásadně liší jak vzhledem, tak kulturně. Ovšem Khoisanů je málo (polopouště neuživí zrovna početné populace sběračů a lovců) a nikdo jim žádnou půdu vracet nebude. Tu si zaberou mocnější kmeny.

Zimbabwe, 2017

Die Welt komentoval situaci slovy, že se tím Jižní Afrika vrací desítky let nazpět. To je podle mého názoru ještě podcenění situace, zejména v hospodářském slova smyslu. Ani za apartheidu netrpěla Jižní Afrika nedostatkem potravin. Bude-li ale tamní úrodná půda zabavena lidem, kteří se o ni umějí kompetentně starat, a předána nějakým rabovacím gardám – jak se stalo v Zimbabwe – může skoro šedesátimilionová země brzy zjistit, že nemá co jíst. Opět jako v Zimbabwe. Bývalá Jižní Rhodesie hrála roli obilnice Afriky. Dnes má problém se uživit sama a zaplavuje okolní státy vlnami uprchlíků.

Tuto událost bychom neměli přejít mávnutím ruky. Domnívám se, že její efekty se časem projeví i v Evropě.

Za prvé: pochybuji, že skončí jen u bílých farmářů. Jakmile se konfiskační mašinerie rozjede, dojde časem i na průmyslové podniky, které drží ekonomiku Jižní Afriky nad vodou. Ty mají totiž největší hodnotu. Kromě bělochů žije v Jižní Africe i více než milion Asiatů (převážně Indové a Číňani), kteří tvoří jeden z pilířů podnikatelské sféry. Jejich bohatství je také předmětem závisti a může se stát, že na ně dojde stejně, jako kdysi v Ugandě. (USA, Kanada, Velká Británie a Austrálie na tom „vydělají“ přísunem vysoce kvalifikovaných a pracovitých lidí. Ostatně Elon Musk, zakladatel SpaceX, je také bílý Jihoafričan.)

Za druhé: silná jihoafrická ekonomika tvořila – a dosud tvoří – imigrační magnet pro zbytek regionu. Zhruba kolem rovníku se lámou migrační toky. Afričané narození na sever od něj, vydají-li už se na cestu, snaží se dostat do Evropy; ti, kdo se narodí jižněji (Mosambik, Malawi atd.), většinou zamíří do Jižní Afriky, která je blíž a kde už existují početné diaspory jejich příbuzných. Představme si ale, že Jižní Afrika upadne na úroveň Zimbabwe. Nejen, že tím přestane být přitažlivá jako cíl imigrace, naopak začnou utíkat lidi z ní, stejně jako utíkají ze Zimbabwe. Kam asi zamíří? Hádejte dvakrát.

Já bych o jednom pošetilém kontinentu věděl. Umím si až velmi dobře představit, že v momentě, kdy vyvlastněná jihoafrická pole zarostou křovím, z regálů v obchodech zmizí chleba a početné davy se vydají na cestu na sever, vyrazí do ulic evropských měst také ti, kteří vždycky všechno myslí dobře, třímajícev rukou transparenty jako „Zachraňte klimatické uprchlíky“. A nebudou se chtít ptát, zda mezi nimi nejsou třeba zrovna ti, kdo pár let předtím „etnicky čistili“ svoje spoluobčany podle barvy kůže. To je nepohodlná otázka.

S velkým napětím budu sledovat výsledky nedělních italských voleb. Vzhledem k populačnímu přírůstku na jih od Sahary se Itálie v následujících letech stane klíčovou zemí: buď branou otevřenou, nebo naopak hrází, která zadržuje potenciální stěhování národů. A vezmu-li v potaz vývoj v Jižní Africe, dá se čekat, že ta budoucí krize bude zase o něco horší.

Plány německé kancléřky Angely Merkel na rozsáhlou pomoc Evropanů při průmyslovém rozvoji Afriky mi v této souvislosti přijdou jako čirá utopie. Důležitým prvkem hospodářského rozvoje je politická a právní stabilita. Jestliže i dříve nejrozvinutější země subsaharské Afriky, která zdědila po staré Británii určitou infrastrukturu a řád, dnes propadá do konfiskačního šílenství, jak asi dopadnou evropské investice jinde, kde se na právní stát nikdy ani nehrálo?

*****************************

Hudební epilog
V Jižní Africe se tradičně hrává dobrý jazz. Stejně, jak v Evropě před válkou…

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora