JAPONSKO: Zemětřesení? Připraveni!

Zemětřesení a Japonsko jsou pojmy, které bohužel patří neodmyslitelně jeden k druhému. Díky poloze na styku tří zemských ker patří japonský archipelag k tektonicky nejneklidnějším oblastem světa. K lehkým záchvěvům dochází několikrát denně, k subjektivně vnímatelnému otřesu pak nejméně jednou týdně. I v době psaní tohoto příspěvku mi okenní tabulky rozdrnčela "trojka" s epicentrem na poloostrově Isu, který je odsud asi 200 kilometrů.

Japonci se s tímto přírodním fenomenem naučili žít. Především mu přizpůsobili architekturu - tradiční stavby jsou lehké, opírají se o dřevěnou konstrukci. Pravým požehnáním je bambus - travina, která v sobě spojuje lehkost i pevnost. Měkkost a lehkost stavebních dílců významně přispívají ke sníženému riziku zranění při případném kolapsu stavby během zemětřesení. Nová doba však zemi přinesla podle západního vzoru výškové stavby, a místní inženýři tak byli nuceni udělit stavbám diametrálně odlišné parametry - novější stavby jsou buďto enormně tuhé betonové skořepiny, s kterými nic nehne, nebo skutečné mrakodrapy, jejichž konstrukce spočívá na ocelovém skeletu. Ten se sice při otřesech půdy rozkývá, ale přežije bez úhony i extrémně silné záchvěvy, jejichž energie bývá často pohlcována pryžovými bloky v základech stavby. V době, kdy mě ještě živil výzkum technické keramiky, jsem se podílel na vývoji slinutého materiálu, který měl energii zemětřesení přeměňovat na teplo uvolňující se vzájemným třením keramických segmentů.

Sžití se s tímto přírodním jevem ovšem neznamená otupení vnímavosti či podcenění jeho nebezpečí. Jako memento Japoncům slouží velká zemětřesení, která si země každoročně připomíná. V novodobých dějinách je to především Velké Kantó zemětřesení, ke kterému došlo v roce 1923. To si vyžádalo více než 120 tisíc obětí. Většina z nich padla za oběť požárům rozšiřovaným silným větrem. Nebezpečí vzniku požáru je důvodem, proč se v Japonsku prakticky nesetkáte s dálkovým rozvodem plynu, takže i na dvorech hypermoderních staveb je možné zahlédnout zástup plynových tlakových lahví. Další tragédie se odehrála v lednu roku 1995, postižena byla oblast západu země, především Kóbe a Ósaka. Počet obětí převýšil šest tisíc. Tou dobou jsem byl v zemi čtvrtým rokem a měl jsem poprvé možnost se přesvědčit o totální neschopnosti centrální vlády i lokálních úřadů: správa na postiženém území byla totálně paralyzována, pořádek a ochranu poničených obchodů před rabováním v ulicích zajišťovala místní odrůda mafie známá jako jakuza.

Nejčerstvější událost se odehrála 11. března loňského roku, kdy obzvláště silné zemětřesení zřejmě poprvé, byť nepřímo, ohrozilo i zámoří. Vysoká vlna tsunami způsobila kolaps a následnou explozi jaderných reaktorů, z kterých uniklo značné množství radioaktivity, která ohrožovala i oblasti od Japonska značně vzdálené. Japoncům jako již nejednou v historii opět pomohl vítr, který v době havárie vanul vítr směrem do nitra Pacifiku, takže území největšího ostrova Honšú zůstalo prakticky ušetřeno následkům radioaktivního spadu. V opačném případě by bylo nutné vystěhovat milióny obyvatel nedaleké tokijské aglomerace, což by v hustě zalidněné zemi nebylo vůbec jednoduché. Teprve počátkem tohoto roku premiér Noda přiznal, že vláda tuto katastrofickou variantu ve svém šuplíku měla. Ovšem i v tomto případě správní orgány naprosto selhaly - pár hlav sice padlo, několik křesel se zakymácelo, ale s nepříznivými důsledky úřednické inkompetence a informační neschopnosti (či neochoty?) se země vyrovnává doposud. Podle všeho potrvá odstraňování následků ještě několik dalších desetiletí, přičemž není vyloučeno, že se pronikavě změní energetická tvář Japonska.

Japonsko ve snaze zemětřesení předvídat vynakládá na tektonický výzkum a počítačové modelování nemalé prostředky. Celostátní síť seismografů je prostřednictvím internetu napojena na několik výstražných systémů, jejichž cesta vede až do mobilních telefonů. Výstraha předchází příchodu zemětřesení v řádu desítek sekund, což sice není například pro evakuaci hotelu moc, ale pro individuální ochranu, jako je třeba vzdálení se od nábytku a schování se pod pevný stůl, je každá sekunda dobrá. Tento měsíc se na případné další zemětřesení řádně připravilo i tokijské metro, které při tom loňském zkolabovalo a uvízly v něm statisíce cestujících. Pro podobný případ jsou nyní ve všech 170 stanicích uloženy deky a pitná voda, brzy mají přibýt i zdravotnické potřeby. Opatření jsou koordinována s obdobným postupem konkurenčních tokijských dopravců. Přípravy mají své opodstatnění - z pětinásobného zvýšení výskytu slabších zemětřesení v okolí Tokia ve srovnání s obdobím do 11. března 2011 vědci usuzují, že tuto oblast postihne v horizontu několika málo let další ničivá katastrofa.

Japonci se sice se zemětřesením sžili, avšak nic nenechávají náhodě. Již počínaje mateřskou školou prochází prakticky každý bezpečnostním drilem, který probíhá minimálně jednou do roka. Nacvičuje se chování při vlastním zemětřesení, evakuace z objektů a zjišťování následků. Drilu se často účastní externí požární jednotky, které mají ve výbavě nákladní automobil, jenž má místo korby model místnosti. Ta je spojena s hydraulickým systémem řízeným počítačem, který dovede simulovat zemětřesení různého druhu a síly. Pohled na tento "zemětřasný alegorický vůz", jak mu přezdívám (viz obrázek), a zvláště pobyt na něm není pro toho, kdo zde již silnější zemětřesení zažil, nic příjemného. Japonci jsou známi tím, že před kreativitou a improvizací dávají přednost nácviku a opakování. I když může být takovýto přístup například ve výzkumu oprávněně podroben kritické diskusi, do jisté míry automatizované chování po živelných katastrofách nesporně zabránilo podstatně vyšším ztrátám na životech.

Převzato z osobních stránek autora