12.8.2022 | Svátek má Klára


JAPONSKO: Wašoi! Wašoi!

22.5.2006

Koncem dubna začnou poletovat v povětří krásní barevní kapři. Je to úžasná podívaná. Jsou nejméně tři, a často jich je i tucet. Plují ve větru, krásní a pyšní - koinobori.

koinobori 2Rodiny, ve kterých je chlapec, vyvěšují ručně malované hedvábné fábory ve tvaru kaprů a prapory s rodovým znakem. Čím je rodina bohatší, tím je kaprů více a jsou větší. Mohou být malé a jen tak skromně viset z balkonu nebo dosahovat i několika metrů a pyšně plápolat krajinou připevněni k silným dřevěným stožárům. Kapři jsou pro svou zarputilost a sílu, se kterou plavou proti proudu, spojováni s chlapci a vyjádřují přání rodin, aby byli také tak silní a zdraví.

Svátek chlapců, respektive Den dětí (kodomo no hi) se slaví 5. května. Kromě barevných kaprů rodiny na čestném místě doma vystaví dekorace se samurajskou helmou a brněním, někdy i se speciální panenkou - samurajem. A na počest chlapců se zpívá tato písnička:

Vyšší než střecha - koinobori
Největší kapr je tatínek

Malí kapříci jsou děti
Plují po nebi


(K poslechnutí zde)

Chlapcům, kteří se narodili během posledního roku, je věnována jiná, neméně pěkná tradice - pouštění "prvního draka" (hacu dako).

Draky původně přivezli do Japonska budhističtí mniši. Odháněli jimi zlé duchy a přivolávali bohatou úrodu. Brzy v jejich pouštění našla zalíbení šlechta a samurajové. Pouštění draků se rozšířilo mezi prostými občany až poté, kdy jim to bylo úřady v období Edo váhavě dovoleno. I tak se však snažily je od podobných radovánek odradit, protože je to prý odvádělo od práce.

Před čtyřmi sty třiceti lety se pánovi hradu Hikuma (nynější Hamamacu), panu Iiwo Buzen no Kami, narodil prvorozený syn Jošihiro. Na jeho počest nechal vyrobit velkého papírového draka s jeho jménem a na blízké pláži jej vypustil do vzduchu. Tak údajně začala tradice pouštění draků v Hamamacu. Ta se dokonce dostala i na slavnou Hirošigeho sérii zastávek na cestě Tokaido (viz obrázek - zastávka 27 - Kakegawa).

Hamamacu je příjemné moderní město. Leží v prefektuře Šizuoka se s prefekturou Jamanaši dělí o horu Fudži. Je na půl cestě mezi Tokiem a Ósakou, dokonce tu staví na svých tryskových cestách Japonskem Kodama, Hikari i Nozomi. Má moderní architekturu i starobylý hrad, sídlí v něm výrobci hudebních nástrojů a motorek (Yamaha, Suzuki) a leží u pobřeží lemovaného hustým pásem borovic, na jehož vyhlášené duny se každoročně vracejí nejen vzácné želvy, ale také draci. Každý rok se duny Nakatadžimy na tři květnové dny stanou dějištem líté dračí bitvy.

Drakiáda na nakatadžimských dunách začíná ohňostrojem. Pak vzlétnou obří draci a začnou soupeřit, kdo zůstane déle ve vzduchu. Souboje se účastní na 170 soupeřících týmů a desítky tisíc přihlížejících diváků. soutěž v plném proudu
Týmy se po většinu roku připravují a pracují na svém vlastním drakovi. Říká se mu mačidžiruši, protože na každém z nich je vyobrazen městský znak (mači - město, džiruši - znak). Je obrovský, čtvercový s hranou od tří do pěti metrů. Kostru tvoří bambusová mřížka a ze středu směrem dolů přesahuje tyčka, na kterou je napojen ocas patnáct- i dvacetkrát delší než samotný drak. (Více o tom, jak vzniká takový drak, je zde). Ovládá se silným konopným lanem z bytelného navijáku na zemi a k jeho obsluze je potřeba deseti zdatných mužů. Za dobrých povětrnostních podmínek může letět i dva kilometry daleko. Vyhrává ten drak, který se ve vzduchu udrží nejdéle. Bitva je to lítá. Navzájem si řežou šňůry a poražení jeden za druhým padají k zemi. Bojovný zvuk trumpet umocňuje vzrušení. Mistři dračího souboje ovládají techniky, jak šikovným manévrem přetnout ovládací lano soupeřovu draku, jenž se následně zřítí střemhlav dolů a soutěž pro něj tím pádem skončí. Je velmi smutné sledovat, jak se výsledek celoročního úsilí mnoha lidí po pár minutách ve vzduchu bezvládně snáší k zemi. Kromě toho se takové velké monstrum při své cestě na zem stává nebezpečným pro přihlížející. Ale to už k soutěži patří a diváky rozhodně neodradí. Mnozí mají své vlastní nesoutěžní draky, třeba právě věnované chlapcům narozeným v předchozím roce.
Zajímavý odkaz na krátká macuri videa z celého Japonska včetně draků z Hamamacu - ti jsou v řadě napravo, desátí shora - je zde.

Nyní je drakiáda jednou z hlavních součástí Hamamacu macuri - festivalu, který probíhá v prvním květnovém týdnu, tedy souběžně s Dnem chlapců. Navíc se kryje s tzv. Zlatým týdnem (Několik státních svátků v řadě za sebou znamená, že pouhé dva dny nenkyu vám dají devět dní volna. Lidé nepracují, jezdí na prázdniny, všude je obsazeno a vyprodáno.), takže se na vyhlášený festival se skvělou atmosférou přichází bavit přes dva miliony návštěvníků. Město se na tři dny zcela oddá bezstarostné zábavě a před touto veselou macuri odrhovačkou prostě není úniku.

Na festivalu hrají desítky dechových kapel, pořádají se soutěže (jednou z nich je například i pět hodin trvající harmonikářská štafeta, kde vyhrávají jednotliví harmonikáři i celé harmonikové orchestry), městem procházejí desítky průvodů s nazdobenými vozy jatai v čele. No a nechybí samozřejmě bubny taiko, tradiční tance a spousta veselí.
Lidé mohou kupovat u stánků takoyaki, okonomiyaki, nudle soba, frankfurtské párky i červená jablíčka na špejli máčená v sladkém sirupu. K dostání jsou i plastikové lampionky ve tvaru doraemona nebo kitty-čan.

Minulý rok nám festival unikl z jednoho prostého důvodu - narodila se nám dcerka. Celý rok jsme se těšili a letos si bujarého veselí užili společně. Holčička už sama cape, a tak ani ji festivalové šílení neminulo. A dokonce jsme měli možnost zařadit se do průvodu. Oblékli jsme se do kabátků happi se znakem naší městské části, žabích botek s odděleným palcem a dostali jsme do ruky papírové lampiony a stříbrné rozhodcovské píšťalky. Seřadili jsme se do průvodu za vůz a vypravili se na pochod ulicemi.

jatai 1To hlavní totiž nastává po setmění - průvody vozů jatai. Jsou krásně nazdobené, osvětlené a sedí a na nich muzikanti, většinou krásné mladé dívky, a hrají na bubny taiko, flétny šakuhači a často mezi nimi sedí i starší dáma hrající na šamisen. Za vozem následuje veselé a hlučné procesí, v rukou lampiony, s trumpetami a píšťalkami. Čím je průvod hlasitější, tím lépe - představte si ten randál, když několik stovek lidí troubí na trumpety, píská na píšťalky a z plných plic skanduje Wašoi! Wašoi!. Atmosféra je fanstastická.

Festival v Hamamacu byl úžasným zážitkem. Kdykoli se mi zasteskne, mohu se vypravit do festivalového muzea a všechno si pěkně v klidu znovu prohlédnout. Jsou tam k vidění vozy jatai i obří draci, vítězové minulých bitev. Ale úplně nejraději si počkám, až se rok s rokem sejde a opět vzlétnou kapři a draci budou bojovat svou velkou bitvu.



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!