Zdá se, že konec babího léta střídaný sychravým podzimem aspoň trochu ochladil hlavy nacházející se ve vrcholech trojúhelníku Japonsko - Čína - Korea. Spor o ostrůvky, který byl poněkud antisymbolicky odstartován koncem londýnské olympiády, se z mořské hladiny přenesl na dubové stoly politických kabinetů a kanceláří mamutích koncernů. Možná tomu trochu napomohla i chyba v applovské mapové aplikaci pro mobilní telefony, která podobně jako americká vláda, která do územních pří nehodlá přímo zasahovat, sporná území nestranně přisoudila každému z rivalů.

Za zvláštní pozornost stojí přechod od vzájemných vyhrůžek k téměř holubičímu vrkání, kterým se v současnosti navzájem oblažují japonští a korejští představitelé u příležitosti bilaterálního přátelského setkání, které vypukává každoročně touto dobou. Přesto, že ani jedna strana zjevně nehodlá ze svých pozic ustoupit, je změna tónu a návrat do realistických pozic potěšitelný. Obě strany zdůraznily, že vzájemné poštěkávání (politika) a ekonomika musí být od sebe odděleny. Tomuto tvrzení prý neodporuje ani chystané zmrazení vzájemného měnového swapu, které mělo měřit padesát sedm miliard dolarů a které se tak vrátí na podstatně skrovnější úroveň miliard třinácti.

Jistý antisymbolismus je možné pozorovat i na odvěsně zdejšího geopolitického trojúhelníku, spojující Japonsko s Čínou. Spory mezi oběma zeměmi totiž kulminovaly v období, kdy obě země měly místo verbálního šturmování jako každoročně slavit výročí uzavření mírové smlouvy. Japonsko k jednacímu stolu dovedl tehdejší premiér Kakuei Tanaka. Klan Tanaků je v celém Japonsku znám svým vřelým vztahem ke svému velkému sousedovi, a tak není divu, že do nového kabinetu, který premiér Jošihiko Noda podrobil důkladnému podzimnímu úklidu, byla přizvána coby ministryně školství jeho dcera Makiko, která již sice před lety pár měsíců pracovala coby šéfka diplomacie ve vládě populárního premiéra Džun-ičira Koizumiho. Její účinkování však nebylo příliš úspěšné; dodnes si vybavuji její televizní projev plný emocí, ve kterém se s vládním křeslem loučila. Lze předpokládat, že právě snaha ukázat Číně vlídnější tvář byla jediným hybným momentem, který přispěl k politické reinkarnaci Makiko Tanakové.

Kroky politiků zatím bohužel odmítají následovat kapitáni průmyslu. Letní excesy způsobily dočasné zastavení produkce ve většině čínských provozů japonských automobilek vedoucí k více než čtvrmiliardové dolarové ztrátě. Trojlístek největších výrobců - Toyota, Honda a Nissan evidentně na uklidnění situace nesázejí, protože plánují omezit výrobu na území lidové Číny na pouhou polovinu normální úrovně. Omezení v podstatě kopíruje výrazné snížení prodeje japonských automobilů v této zemi, které podle slov zástupce firmy Toyota dosáhlo za září téměř přesně poloviční hodnoty stejného období loňského roku. Pokud se čínsko-japonské vztahy nezlepší,je prý možné počítat s dalším poklesem.

Nestane-li se zázrak, nelze s nějakým zlepšením vztahů počítat: Dva čelní čínští představitelé se nechali slyšet, že se oproti plánu nezúčastní schůzky Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, která v Japonsku probíhá tento týden. Jde o guvernéra Čínské lidové banky, který zde měl v neděli vystoupit s přednáškou, a ministra financí. Vzhledem k tomu, že hongkongská či podobná chřipka zrovna neřádí, jsou důvody kancelace nasnadě. Přední světoví finančníci mezitím přednášejí ostošest, stihli i návštěvu oblasti postižené loňskou vlnou tsunami, ze které se k nelibosti tamních obyvatel stalo jakési safari pro významné zahraniční delegace.

Další jobovkou je, že se v Číně údajně našla kniha z osmnáctého století, podle které Číně nenáleží pouze mořskou pěnou omývaná skaliska Senkaku, o která se momentálně s Japonskem přetahuje, ale i celá Okinawa, čili bývalé království Rjúkjú. Podle historiků jde tak trochu o patovou situaci, protože tamní král tehdy věrnost či poddanost přísahal jaksi oběma stranám naráz. Z otázky svrchovanosti se v Japonsku stal nejbolavější politický zub současnosti - neobratné vyjádření stálo cestu na kobereček již nejednoho politika. V úterý na něj napochodoval tajemník ministra zemědělství Ei-ičiró Wašio, který čínské vlastnictví zmínil pouze v kodicionální či přípustkové vazbě.

Za třetí antisymbol či paradox lze považovat skutečnost, že letošní rok, ve kterém jsme zaznamenali snad nejprudší územní třenice za uplynulé půlstoletí, se odehrával ve znamení zvýšeného úsilí o užší provázání východoasijských ekonomik - ať už na bilaterální úrovni prostřednictvím monetárních úmluv, tak na úrovni kolektivní, kdy zdejší země společně se Spojenými státy načrtly konkrétnější obraz transpacifického partnerství, směřujícího k vytvoření světově nejmohutnější bezcelní zóny. Inu, svou budoucnost si každý kontinent maluje po svém.