Minulou sobotu se během okamžiku Japonsko octlo o čtyřicet pět let zpět v minulosti. Přesně tolik let se v zemi vyráběla elektrická energie štěpením uranu v jaderných reaktorech. Do předjaderné éry byla poslána odstavením posledního ze čtyřiapadesáti kdysi funkčních reaktorů. Japonsko se tak stává jednou z nejvyspělejších zemí bez tohoto energetického zdroje. Příčiny jsou notoricky známé a v celém světě dnes a denně diskutované: havárie trojice z nich, vyvolaná selháním chlazení, jehož příčinou byl silný úder neočekávaně vysoké vlny tsunami.

Pomineme negativní efekty primárně způsobené touto katastrofou, jako je pokles výroby a následně vývozu klíčových komodit strojírenského a elektronického průmyslu a zvýšené výdaje na nákup fosilních paliv nahrazujících toho času zbytečný uran. Vedle nich musí Japonsko řešit dva velké problémy, které by na jeho bedra touto dobou padly, tsunami netsunami. Jeden problém je mezinárodní a lze jej stručně charakterizovat jako vnější tlak na začlenění země do mezinárodních hospodářských struktur. Druhým problémem je neodbytná nutnost radikálního redesignu interního ekonomického systému, který již dlouhou dobu neodpovídá potřebám země.

Japonsko se chystá na svou účast v Transpacifickém partnerství (TPP). Jemu samotnému se tam příliš nechce, protože základní podmínkou je otevření doposud ochranářskými opatřeními opředené ekonomiky a změna exportní politiky. Do partnerství ho tlačí především Amerika, která mimo jiné upozorňuje na skutečnost, že japonský průmysl je příliš exportně orientovaný. Jako příklad uvádí produkci automobilů, z nichž polovina jde na export, převážně právě do USA. Tato výtka se zdá některým pozorovatelům poněkud bizarní, protože 70% aut japonských firem prodaných v USA je vyrobeno v lokálních filiálkách.

Země uplatňuje na většinu komodit relativně nízká dovozní cla. Importu konkurenčního zboží se však dovedně brání řadou umně nastavených mimocelních bariér. Potvrzuje to většina mých známých, kteří se dovozem do Japonska zabývají. Řada komodit musí být opatřena certifikáty a vládními "povolenkami", nad kterými zůstává stát rozum. Některé z nich jsem z češtiny překládal - součástí často byly detailní technologické popisy, které mi připomínaly materiály získané v rámci průmyslové špionáže. Na obdobné zboží domácí provenience jsou přitom uplatňována podstatně měkčí měřítka.

Japonsko je se svým státním dluhem převyšujícím dvojnásobek hrubého národního produktu rekordmanem mezi vyspělými ekonomikami. Standard & Poor’s hrozí snížením dosavadního ratingu. Jako důvod uvádí, že v případě Japonska nevidí cestu, jak se mu obrovskou dluhovou zátěž snížit. Vládní demokratická strana se sice chystá zvýšit tok peněz do státní kasy zvýšením spotřební daně na dvojnásobek do roku 2015, jak jsme o tom hovořili minule, avšak analytici neskrývají své pochyby o schopnosti současné vlády protlačit příslušný zákon parlamentem. Neakční a slabá vláda má jen minimální podporu veřejnosti a lze s úspěchem předpokládat, že tento nepopulární a navíc protirůstově zaměřený krok jí dá ránu z milosti.

Účelem odstavení veškerých průmyslových reaktorů je jejich důsledná revize. Těm, které v revizi obstojí, má být prodloužena doba provozu ze současných třiceti na čtyřicet let. Nálada většiny společnosti je však momentálně výrazně protijaderná, obnovit provoz reaktorů prakticky nikdo nechce. Poslední odstavený reaktor se nachází na nejsevernějším ze čtyř hlavních japonských ostrovů, na Hokkaidó, poblíž města Tomari. Název města je více než symbolický: napsáno jinými znaky může slovo nabýt významu zastavení, stop.

Jaderný komplex Tomari