Spisovatel a přední politik Liberálně demokratické strany Šintaro Išihara v roce 1990 v rozhovoru pro Playboy prohlásil: „Lidé říkají, že Japonci v Nankingu spáchali holocaust, ale není to pravda. To si vymysleli Číňani." Dnes je primátorem Tokia.

Loni touto dobou probíhaly v Číně masové demonstrace proti nové japonské učebnici dějepisu, jejíž autoři ani po šedesáti letech nenašli odvahu napsat otevřeně a korektně o událostech druhé světové války. Jak by také ano, když ministerstvo vzdělání by zcela určitě odmítlo takovou publikaci autorizovat. Třicetiletá soudní pře historika Ienagy Sabura to jen potvrzuje. Nová učebnice pomíjí zásadní fakta a bagatelizuje zločiny japonské armády. Některé historické události byly vynechány úplně. Nutno ovšem dodat, že po protestech veřejnosti se podle nové učebnice vyučuje pouze na malém zlomku škol. Školáci však toho o druhé světové válce i tak vědí stále málo a výzkum před několika lety údajně odhalil, že si někteří vlastně ani nejsou jisti, kdo nakonec vyhrál - zda Spojené státy či Japonsko.

Před měsícem jsme byli pozváni manželovým kolegou Kawanem na výlet do chrámu Rjótandži, abychom se společně pokochali slavnou zenovou zahradou a také pomíjivou krásou rozkvetlých švestek.

Kawano sensei je drobný, upravený pětapadesátník a učí dějepis na vyšší střední škole. Byl první, kdo za manželem po jeho nástupu přišel a snažil se být přátelský. Manžel byl rád, i když brzo pozoroval, že Kawano není mezi ostatními učiteli nijak zvlášť oblíben. Zejména mezi těmi levicově smýšlejícimi, kteří kritizují vyvěšování „hi no maru“ jako symbol militarismu a odmítají vstát při „kimi ga jo“. Kawano s nimi nesouhlasí a považuje vlajku i hymnu za krásné. Je přesvědčen, že Japonsko se nedopustilo ničeho špatného; pouze chtělo nastolit pořádek v Asii a ubránit ji před západním imperialismem.

Počasí se vydařilo, vyšli jsme si jen tak nalehko, den byl opravdu nádherný a jako stvořený k výletu. Chrám i zahrada byly liduprázdné, nikde nikdo, jen my. Kawano sensei nám s velkým zaujetím podal podrobný a zajímavý výklad. Napjatě jsme naslouchali jeho poutavému vyprávění. Pak jsme se usadili na malé polštářky a obdivovali se kráse a dokonalosti kamenné zahrady. Lístky bílých ume se tiše snášely k zemi.

Později toho dne jsme znaveni usedli k dobrému jídlu v izakaje. Atmosféra byla uvolněná a manžel usoudil, že naše vztahy jsou natolik přátelské, aby mohl otevřít velmi citlivé téma - druhou světovou válku.

A Kawano začal vyprávět.

V Nankingu zemřely maximálně dvě tisícovky lidí, ne přes tři sta tisíc, jak tvrdí západní propaganda. A hlavně, Nanking nebylo žádné velké město, ve skutečnosti se populace po onom „masakru“ rozrostla. A znásilněné ženy? Tak to byly prostitutky. Samy o sex žádaly, protože chtěly peníze. A teď si stěžují, protože chtějí peněz víc. Pokud k nějakému znásilnění opravdu došlo, byl to politováníhodný omyl, to se ve válce stává, rozhodně nešlo o systematickou akci. Japonští vojáci se mohli dopouštět chyb, neboť měli deprese ze silné čínské armády.

Naprosto si jist správností toho, co říká, pokračoval:

Iris Čangová a její přívrženci jsou lidé, kteří nenávidí Japonsko a chtějí narušit obchodní vazby mezi ním a Spojenými státy nebo mají zálusk na japonské reparace. Noviny o tom píšou, protože „masakr“ prodává, nikoli proto, že by to byla pravda. A učitelé, kteří vtloukají žákům nesmysly o brutálním znásilňování a vraždění tří set tisíc Číňanů, lžou, protože nenávidí svou vlast.

S přibývajícím počtem prázdných misek bylo čím dál jasnější, že nějaká diskuze nemá valný smysl. Zdvořile přikyvoval našim argumentům, tak jak to Japonci umí. Hai, hai, so desu. A pak, jako kdyby předtím vůbec neposlouchal, hovořil dál. Stejně jako ke svým žákům, sebejistě, s klidnou přesvědčivostí.

Čaj už jsme dopíjeli mlčky, ve zřetelně chladnějším ovzduší.

Několik následnujících dní jsme s mužem přemýšleli, jak se chovat ke Kawanovi. Je to hodný člověk a Japonsko má opravdu rád. Ale to my bychom chtěli taky. Škoda, že sami Japonci stále nejsou připraveni čelit vlastní minulosti. Dokud se s ní nevyrovnají, jsou odsouzeni své omyly opakovat. Kawano, stejně jako někteří vysocí představitelé státu, slepě odmítají všechny argumenty, ignorují prokazatelná fakta a donekonečna budou s neochvějnou jistotou a sebevědomím tvrdit, že Japonsko se stalo obětí prolhané propagandy západu.

Museli jsme přiznat, že nejsme schopni nadále udržovat s Kawanem přátelské styky a že by asi bylo lepší se mu vyhýbat. Před pár dny školský úřad naší prefektury rozhodl za nás. Kawano sensei bude od dubna přeložen na jinou školu.