Japonská elektronika opsala ve světovém kontextu během zhruba padesáti let, co o sobě dává vědět, velký oblouk. Dnes světově proslulé firmy začínaly jako plagiátoři technologií, které byly k mání ve světě. Přidaly k nim sobě vlastní preciznost, organizaci a styl výroby a začaly pozvolna dobývat světové trhy. Postupem času vzrůstal podíl vlastního know-how na produkci, založené na nevídané státní podpoře aplikovaného, ale i základního výzkumu v řadě technických i přírodovědných oborů. Z firem, majících lokální ekonomický dopad a cíl uspokojovat poptávku ekonomicky se rozvíjející země spotřební elektronikou, se stali přední světoví hráči, alespoň co se týče masového zásobování velmi kvalitními, byť ne vysloveně špičkovými produkty. Každopádně se jména firem jako třeba Sony staly ikonami průmyslu spotřební elektroniky.

Na japonském výzkumu, ať už základním ve státních výzkumných ústavech nebo aplikovaném ve firemních laboratořích, se podílelo a podílí velké a stále rostoucí procento odborníků především z okolních zemí - Jižní Korey, Tchajwanu, Singapuru, Malajsie, později přibyla i Čína a Indie, na své entrée se chystá Vietnam. Řada z nich před prací v Japonsku i studuje a nezřídka využívá některého z nepřeberného množství stipendijních programů. Do těchto zemí s levnější pracovní silou byla posléze stěhována montáž a kompletace produktů, později stále více i produkce klíčových komponent. Hodně mladých asijských vědců a techniků, sbírajících zde zkušenosti, se po čase vrátilo do mateřských zemí, které se rozhodly vykročit japonskou cestou, a pomáhalo zde rozvíjet konkurenci Japonsku.

Historie se opakuje - zprvu byli korejští a jiní výrobci vysmíváni, poté respektováni, nyní obáváni. Listujeme-li odbornými žurnály, vidíme, jak je zde zalidněno čínskými a korejskými jmény. Výsledky jejich výzkumu bývají samozřejmě brzo komercionalizovány. A právě to je důvodem recese a vlastně i secese japonského elektronického průmyslu. Flagrantní začaly být jeho problémy na přelomu roku, kdy propukl skandál ve firmě Olympus, která kryla špatné hospodářské výsledky finančními čachry, v nichž figurovalo prakticky celé vedení společnosti. Prostřednictvím potěmkinských poboček bylo z firmy managementem firmy za zády jejího anglického prezidenta během předchozího roku vyvedeno jmění v hodnotě více než třicet tři miliardy dolarů. Téměř celé vedení firmy odstoupilo a firma jako taková byla nucena ukončit kótování svých akcií na tokijské burze.

Hlubokou krizí prochází i symbol japonské elektroniky Sony. Nejde o nic nového, elektronický gigant hledá ztracený smysl své existence již řadu let. Během restrukturalizace započaté v roce 2008 se firma zbavila osmnácti tisíc pracovníků. Dne 1. dubna začal japonský fiskální rok. Během něj hodlá firma propustit na deset tisíc dalších zaměstnanců. To v součtu představuje zhruba patnáct procent zaměstnanců. Nové propouštění má být součástí restrukturalizace, během které chce Sony ořezat neproduktivní boční činnosti, jako je chemická výroba.

Současný prezident firmy Sony Kazuo Hirai, který ve funkci vystřídal Američana s velšskými kořeny Howarda Stringera, oznámil, že Sony pod jeho vedením vstupuje do éry zásadních inovací, které se budou týkat především výroby televizí, kde firma na konkurenci horně ztrácí, dále bude posilovat svou pozici v oblasti herních konzolí a příslušného software. Zabodovat též chce v pro ni nových oblastech, jako jsou lékařská zařízení. Malování světlých zítřků však zanechalo analytiky a pozorovatele naprosto chladnými. Nedůvěra finančních kruhů poslala akcie firmy minulý pátek o pět a půl procenta dolů.

Doby, kdy Sony udávalo tón celosvětové elektronické produkci v širokém spektru výrobků, jsou již zřejmě dávnou minulostí. Zbývá mu buď vzpomínat na zašlé dny slávy, živořit ve frontě podobných firem, nebo podobně jako v pionýrských dobách najít svého Steva Jobbse a čas od času přicházet na trh s něčím novým, čím by opět čas od času uteklo konkurenci. Myšlenka walkmanu se však nerodí každý den.

Převzato z osobních stránek autora