Neviditelný pes

JAPONSKO: Šinkansen opět prodloužen

17.3.2015

Vloni uplynulo už padesát let od spuštění prvé trati japonské vysokorychlostní železnice. Deset dní před začátkem XVIII. letní olympiády v Tokiu byla 1. října 1964 otevřena 553 kilometrů dlouhá linie Šinkansenu (či doslovně Nové hlavní dráhy) z Tokia do Osaky neboli trať Tokaido (Cesta Východního moře). Olympiáda i Šinkansen představovaly skvělé úspěchy, a svým způsobem i definitivní odstřižení se od katastrofy války v Pacifiku. Japonsko patří k zemím s dlouhodobými vizemi a dlouhodobými národními strategiemi pro jejich dosahování. I síť Šinkansenů se promyšleně rozrůstá - dnes dosáhla již kolem 2600 km a za celou dobu své existence kumulativně přepravila na 11 miliard cestujících. Japonci postavili už i první Šinkansen v zámoří, jmenovitě na Tchaj-wanu, a v dalších zemích o takových projektech vyjednávají.

Hokuriku trajekt

Navážení Šinkansenových souprav W7 po moři v létě 2014

V sobotu 14. března bylo spuštěno nejnovější prodloužení: Hokuriku Šinkansen. Na ten se z Tokia dostanete tak, že se prvně vydáte směrem na sever Šinkansenem Tohoku, od něj se ve městě Omiya odkloníte na západ na trať Šinkansenu vedoucí do Niigaty, a z té ve městě Takasaki odbočíte opět na západ, na Nagano. Čímž jste už na Nagano Šinkansenu, na který pak od soboty spojitě navazuje ten nový Hokuriku Šinkansen. Samotný Nagano Šinkansen byl otevřen 1. října 1997 - aby mohl zajišťovat i dopravu pro XVIII. zimní olympiádu v únoru 1998. Hokuriku je historický název pro střední oblast pobřeží Japonského moře. To celé pobřeží se též nazývá jak v Americe - West Coast. Jinak Hokuriku doslovně znamená severní země, a táhne se zhruba mezi městy Niigata a Fukui.

Hokuriku Kanazawa

Zkušební jízda Hokuriku Šinkansenu v prosinci 2014

V sobotu otevřená nová trasa vede z Nagana do města Kanazawa a měří 228 km. Pochopitelně, že z Tokia do Kanazawy se bude jezdit suchou nohou, tedy bez přestupu. Vzdálenost 454 km nejrychlejší soupravou Kagayaki (Zářící lesk) se urazí za dvě a půl hodiny. Dvanáctivozových souprav Kagayaki jezdí denně oběma směry deset, nejvyšší rychlostí zatím 260 km/hod (na trase Tohoku se už jezdí až 320 km/h). Vedle toho existují dvě řady pomalejších souprav s větším počtem zastávek. Podobně tomu je i na nejstarší trase Tokaido, kterou hučí soupravy Nozomi (Naděje - ve své praxi jsem narazil i na studentky a studenty s tímto křestním jménem), Hikari (Světelný paprsek), Kodama (Ozvěna, menšího typu). Jízdenky na historicky první spoj do Kanazawy, vyjíždějící z Tokia v 6:00 ráno, byly vyprodány po 25 vteřinách.

Hokuriku countd

Countdown v Kanazawě den před spuštěním

Nový Šinkansen má pro oblast Hokuriku značný ekonomický a psychologický význam - fakticky se totiž tak stává vzdálenějším předměstím Tokia. A tak i jeho zprovoznění provázela řada spektakulárních akcí včetně třeba gejš tančících za zvuků historických strunných nástrojů samisen (doslovně tři struny). Více se tak zpřístupní řada pamětihodností včetně zahrady Kenrokuen v Kanazawě, která je jednou že tří nejslavnějších japonských zahrad (druhá je ve městě Okayama a třetí v Mito - hlavním městě prefektury Ibaraki).

Hokuriku gejsi

I gejši v Kanazawě vítaly zprovoznění Hokuriku Šinkansenu

Další výstavba Šinkansenů je v Japonsku samozřejmě naplánována na několik desetiletí dopředu. Hokuriku trať bude nejprve postupně prodloužena do měst Fukui a Tsuruga. Tsuruga bývala přístav významný pro spojení s Evropou, neb odtud vyjížděly trajekty do Vladivostoku k Transibiřské železnici. Toto spojení už patří minulosti, ale Tsuruga by se měla stát překládacím uzlem pro zkapalněný přírodní plyn ze Sibiře. Byla též skutečný SaveHaven pro nějakých 6000 židovských uprchlíků z východní Evropy. Těm Chiune Sugihara, japonský konzul v Kaunasu, v rozporu s pravidly, vydával japonská tranzitní víza, kamuflážně k hypotetické cestě do holandského Surinamu, kam víza tehdy třeba nebyla. To jim umožnilo získat pak i sovětská tranzitní víza. Do Surinamu ovšem nikdo z nich nedorazil, vetšinou skončili v Japonci okupované Šanghaji, aby se tam dočkali konce války. Sugihara byl naopak s koncem války vyhozen - za porušení předpisů; dnes má ale pamětní desky, a i muzeum u Nagoje. A někde poblíž Nagoje by se nakonec Hokuriku Šinkansen měl z Tsurugy napojit na trať Tokaido, čímž by vzniklo nezávislé severní spojení Tokio-Osaka. Zde plány nekončí, neb třetím nezávislým spojením do Osaky by měl být Maglev (vlak na magnetickém polštáři), kam by měl jezdit v roce 2045, zatímco do Nagoje zatím v roce 2027. Ten rok 2027 nemusí být jistý, kvůli olympiádě to může být i dřív. Ale s naprostou jistotou lze říci, že spekulovaná rychlostní železnice Berlín- Praha-Brno-Vídeň v tom roce 2027 ještě zprovozněna nebude - jen si představte průběh skupování a vykupování pozemků v české kotlině...

Autor strávil přes dvacet let na Dálném východě a v Tichomoří. Je též prvním známým Caucasianem (jak Japonci říkají Evropanům apod.), který se stal řádným univerzitním profesorem v obou nejvyspělejších zemích Dálného východu. Jeho hlavním oborem je fullerenová věda a nanotechnologie.



zpět na článek