4.7.2022 | Svátek má Prokop


JAPONSKO: Sbohem, armádo?

16.2.2012

Bydlím v jihozápadní části Yokohamy, asi patnáct kilometrů leteckou čarou od americké vojenské základny Yokosuka, takže se nelze divit, že nám nebe nad hlavou tu a tam akustickým nožem rozpárá nízkoletící stíhačka. Jenom minulý pátek ticho jak po pěšině. Ne, konec světa nenastal, to jen podle zpráv jedno z letadel ztratilo kus plechu, který přistál na nějakém autě a celá záležitost se zevrubně vyšetřovala. Naštěstí se prý nikomu nic nestalo, to jen asi já jsem si paradoxně poprvé po šesti letech pobytu v tomto koutu Japonska až díky oněmělé obloze uvědomil přítomnost amerických vojenských sil.

Dugongem proti základnám

Vojenské síly vítězné mocnosti mají své základny na japonském území nepřetržitě od konce války. Posádka v Yokosuce leží nejblíže Tokiu, město lze tedy považovat za jakési japonské Milovice. Strategicky významnější je základna Futenma, postavená na jihojaponském souostroví Okinawa, odkud není daleko do Číny, na Tajwan či na Filipíny. Základna se stala nechvalně známou v roce 1995, kdy nedaleko ní došlo ke znásilnění školačky americkým vojákem. Násilná akce otevřela stavidla dlouho potlačované zloby dosud trpělivých obyvatel a také posloužila jako politický kapitál místním politikům. Nesmíme zapomínat, že království Ryúkjú, jak se Okinawa jmenovala původně, nebylo k Japonsku připojeno zrovna nejmírovější cestou. Demonstrace proti americké vojenské přítomnosti se před jejím plotem pořádají každou chvíli. Do boje proti okinawské základně se zapojil, či lépe byl zapojen i vzácný dugong. Tento býložravý ploutvonožec obývá přilehlé vody a protizákladnoví i zelení aktivisté tvrdí, že přítomnost základny je rozhodujícím faktorem, který žene tento živočišný druh do záhuby.

V roce 1996 podepsaly Spojené státy a Japonsko smlouvu o přesídlení zdejší základny nacházející se u města Ginowan do sedmi let. Osm tisíc vojáků má přibýt mimo Japonsko na ostrov Guam, patnáct set k městu Iwakuni v prefektuře Yamaguči a pro zbytek by se měla vytvořit umělá pevnina poblíž městeček Henoko či Nago. Dost dobře nevím proč - Okinawa není Tokio, na většině území tam dávají lišky dobrou noc. Za uplynulých jedenáct let se počty vojáků i lokality určené k vybudování nových základem i kvůli tlaku veřejnosti několikrát změnily a dá se předpokládat, že ani nyní nebyl vynesen konečný verdikt.

Otázka relokace vojenských sil byla oprášena s nástupem Demokratické strany k moci. Zpochybňování přítomnosti amerických vojenských sil na japonském území totiž velmi dobře posloužilo jako munice do houfnic její předvolební kampaně, takže se jí i díky malování obrázků bezamerického Japonska konečně podařilo porazit Liberálně demokratickou stranu, která dosud pohodlně sestavovala všechny vlády od konce druhé světové války. Leč i tento předvolební slib stejně jako další smyly vlny Pacifiku, takže původní velkolepé deamerikanizační snahy se zredukovaly na občasné zabrblání některého z představitelů, kteří se v čele strany i vlády střídají jako figurky na staroměstském orloji. Výsledkem brblání zpravidla bývá povytažené obočí amerických politiků či žádost o bližší vysvětlení brblu.

Před týdnem bylo Japonskem a Spojenými státy vydáno společné prohlášení, podle kterého se upravují počty stěhujících se vojáků i vlastní procedura přesídlení, přičemž Japonsko má nést podstatnou část nákladů na relokaci. Novým prvkem je přesun části sil do Austrálie, v které chtějí Spojené státy významně posílit svou vojenskou přítomnost. Chystaný pohyb, který se pomalu stává akutním, vyvolal nesouhlasnou reakci u obyvatel i autorit cílových lokalit. Radní v Iwakuni si například stěžují, že očekávaný příchod americké armády již nastartoval pokles cen pozemků přilehlých budoucím kasárnům.

Bez americké armády by bylo Japonsko velmi zranitelné. Ostrovní říše má každou chvíli územní rozepře s některým se svých sousedů, z nichž ani jeden nemůže být považován za standardní demokracii a už vůbec ne za přítele Japonska. V současné době již ani tak nejde o dozvuky konfliktů majících své kořeny ve druhé světové válce, ale o spory o hraniční území, která jsou v této energeticky hladové oblasti jako napotvoru bohatá na ropu, zemní plyn a, jak se nově ukázalo, i na vzácné zeminy. Vztah Japonců k americké armádě tak trochu připomíná poměr Čechů k protiraketovému radaru. V zásadě nejsou zas až tak moc proti a ochranné perutě celkem vítají, ale jednají podle zásady Jen ten cirkus proboha nestavte na mém dvorku.

Převzato z osobních stránek autora