Neviditelný pes

JAPONSKO: Radiační rozvod

9.2.2012

Japonská manželství platila za jedna z nejstálejších na světě, ovšem nová doba si zařádila i ve zdejších demografických statistikách. První impuls rozvodovosti uštědřila ekonomická emancipace žen, které tím, že se víceméně vymanily z mužské ekonomické nadvlády, mohou o svém životě rozhodovat podstatně nezávisleji. Zprvu měla emancipovanost žen především demonstrativní charakter - začala se projevovat například zvyšováním počtu kuřaček, když u mužů nastoupil právě opačný trend. Ale posléze se začala promítat i do manželského vztahu, kdy prudce vzrostl počet rozvodů v prvních letech manželství tak, jak je tomu i v západním světě.

A to i přesto, že si ženy rozvodem v této etapě života ekonomicky příliš nepomohou. Právě tento týden zveřejnila japonská vláda statistické údaje, které ukazují, že plná třetina samostatně žijících žen ve věku mezi 20 a 64 let se ocitá pod oficiální hranicí chudoby, kdežto v případě mužů do této kategorie spadá necelá čtvrtina. Za chudobu se zde považuje roční příjem menší než 1,12 miliónu jenů. Příčiny jsou jasné - v Japonsku je mzda žen za stejně odvedenou práci o poznání nižší než u mužů a také alimenty nejsou nijak závratné, bez ohledu na příjem bývalého manžela činí pouhých 30 tisíc jenů měsíčně. V současné době odpovídá jeden jen asi 25 haléřům..

Zvýšená rozvodovost však statisticky nejviditelněji postihla především generaci šedesátníků. Bezprostředním impulsem nejčastěji bývá odchod hlavy rodiny do penze. Opotřebovaný člověk, který se po pracovních přesčasech chodil domů prakticky jen vyspat, najednou musí se svou ženou dennodenně od rána do večera komunikovat. Na tuto situaci není připravena ani jedna strana, obě jsou z nové situace vystaveny enormnímu stresu. O rozvod prakticky vždy zažádá manželka, která má zpravidla ve štrozoku k dispozici částku potřebnou k vedení samostatného života. Japonská rozvodová křivka má proto tvar dvouhrbého velblouda - o předním hrbu jsme hovořili v předchozím odstavci.

Strádání způsobené fukušimskou jadernou katastrofou pomohlo podle Japonců utužit mezilidské vztahy nejen přímo v postižené oblasti, ale i v celé zemi. V minulém roce tak spousta párů, které do té doby žily na psí knížku, začala hromadně uzavírat sňatky - do manželství tak vstupovalo o více než 20% párů více, než tomu bylo v předcházejícím roce. Také všeobecné mezilidské vztahy se o poznání zlepšily, blíže k sobě začali mít i navzájem cizí lidé. Potvrdilo se tak pravidlo, že výjimečná situace lidi sbližuje, jak mohou potvrdit i pamětníci sametové revoluce či spíše ti, co zažili rok 1968. V Japonsku se tradičně končícímu roku přiřazuje čínský charakter, který podle skupiny buddhistických mnichů nejlépe vystihuje jeho povahu. Roku 2011 byl přiřazen znak, který se čte "kizuna", jehož význam je vazba, vztah, a to především mezilidský. Předchozí rok, který se vyznačoval obzvláště horkým létem, si vykoledoval znak, který lze naprosto nepateticky přeložit jako "vedro".

radiacni_rozvod

Ovšem fukušimská událost nepřinesla pouze idylku do mezilidských vztahů; mimo jiné nepříjemně ovlivnila i japonskou rozvodovost. Z celostátního hlediska nejde o nějak zvlášť ohromující čísla, ale i tak jde, myslím, o jev hodný pozornosti, protože se i za tak krátkou dobu stačilo vytvořit i slovo, které vešlo do japonské mluvy - radiační rozvod. Čím se radiační rozvod liší od toho klasického? Tím, že má ve všech případech prakticky stejný scénář, který si ukážeme na skutečném příběhu jedné fukušimské rodiny:

Devětadvacetiletá Sačiko těsně po zemětřesení a následné havárii utekla se svou tříletou dcerou Natsuki ke svým příbuzným žijícím v prefektuře Točigi, která se nachází blíže Tokiu. Manžel zůstal doma, protože nemohl opustit svou práci. Po šesti týdnech se Sačiko s dcerkou a s pocitem viny ke svému muži do jakžtakž stabilizovaných podmínek vrátila. Po krátké době, kdy se začaly objevovat varovné zprávy o zvýšené radiaci v místních potravinách, začala Sačiko o správnosti svého kroku pochybovat. Jednoho dne potkali Sačiko a její manžel na ulici manželova nadřízeného. Oba muži si mezi řečí začali utahovat z podobných žen, které jsou podle nich z radioaktivity přemrštěně vystrašeny. Sačiko se začala ptát sama sebe, zda je život s mužem, který bere ohrožení vlastního dítěte na lehkou váhu, tím nejlepším řešením.

Jednoho dne začala Natsuki bez zjevné příčiny krvácet z nosu. Sačiko si vzpomněla, že kdysi slyšela,. že krvácení z nosu může mít vztah ke zvýšené radiaci. Svěřila se se svými obavami manželovi, ten se však jejím starostem vysmál. Sačiko se bezprostředně poté sbalila a s Natsuki opět odjeli k příbuzným. V Točigi pak zanedlouho poté zažádala o rozvod. Manželství bylo v září rozvedeno a od té doby žije Natsuki bez otce. V Japonsku totiž nebývá běžné, aby rodič, kterému dítě nebylo svěřeno do péče, s ním po rozvodu komunikoval.

Podobně skončila řada dalších manželství, přičemž nemuselo nutně jít o obyvatele bezprostředně ohrožené oblasti. Čas od času měření radioaktivity kdekoliv na severní polovině ostrova Honšu odhalí takzvaný hotspot - místo se zvýšenou radiací. Její zvýšení však nemusí být nutně vázáno na fukušimskou událost, protože průměrná úroveň přirozené radiace vycházející z hornin je v Japonsku velice nízká. Avšak nalezení hotspotu vždy staví řadu rodin, které se v něm nacházejí, před otázku, zda zůstat či se odstěhovat. Se všemi existenciálními dopady.

Převzato z osobních stránek autora



zpět na článek