Územní spory mezi Japonskem a jeho sousedy doznaly v poslední době vývoje, který rozhodně není jednoznačný. Na jedné straně je potěšitelné, že utichla šarvátka s Jižní Korejí o ostrůvky Takešima, kterou posvětil svou návštěvou sporného teritoria sám jihokorejský prezident, Lee Myung Bak. Pikantní je, že se reprezentant korejského národa před téměř sedmdesáti lety narodil v japonské Ósace. Japonsko svému poloostrovnímu sousedovi nabídlo, že vzájemný spor postoupí mezinárodnímu soudu. Soul tuto výzvu jednoznačně odmítl. Zřejmě se mu nechce jít na férovku proto, že Japonsko má údajně v ruce důkazy o tom, že Takešima spadá pod jeho správu přinejmenším od období Edo (1603-1868).

Oproti tomu budí oprávněné obavy vývoj v podobném pohraničním sporu, který se čerstvě rozhořel mezi Japonskem a Čínou, ke které se trochu neočekávaně přidal i Tchaj-wan, oběma vládami jako samostatný subjekt neuznávaný. Spor se rozhořel poté, co se na veřejnosti objevila zpráva, že Japonsko odkoupí ostrůvky Senkaku od rodiny Kuriharových, která území vlastnila. Na první pohled vnitrostátní japonská záležitost však zapůsobila jako roznětka, přestože skutečnost, že území je od konce 19. století pod administrativou ostrovní říše, bral čínský soused doposud víceméně vlažně. Ve hře jsou kromě samozřejmé prestiže i peníze - podle zkušebních vrtů, které Japonsko uskutečnilo v roce 1968, by se v blízkosti ostrůvků mohly nacházet slibné zásoby zemního plynu.

Spor v první fázi budil dojem všelidového odporu - Číňané vyšli do ulic, skandovali protijaponská hesla, ničili vše japonské, na co narazili, a to vše za víceméně tichého přihlížení centrální vlády. Svaté nadšení zašlo až tak daleko, že dav totálně zdemoloval automobil čínské provenience, který byl zdařilou kopií toyoty. Vláda uličním projevům učinila přítrž až v okamžiku, kdy protestující začali v rozporu se scénářem skandovat hesla o svobodě a lidských právech. Podle mého názoru Peking fikaně využil nastalé situace k tomu, aby otestoval potenciál vzdoru ve společnosti, která se jen těžko vyrovnává se vzrůstající polarizací poté, co byla Maovou kulturní revolucí násilně homogenizována.

Kdysi poklidné vody kolem Bohem a vládami zapomenutých ostrovů se zčistajasna staly oblíbenou destinací pro plavidla všech tří zainteresovaných zemí. K ostrůvkům míří rybáři i aktivisté eskortovaní strážními čluny. Japonská pobřežní hlídka bedlivě sleduje územní svrchovanost, z nevítaných hostů nespouští své dalekohledy. Návštěvníci se většinu času drží těsně za hraniční linií, kterou jen tu a tam poruší za výhružného vrčení japonského hlídacího psa. K ostřejšímu blízkému setkání pátého druhu došlo předevčírem, kdy po sobě pobřežní hlídky Japonska a Tchaj-wanu ze svých člunů pálily, nebo spíše stříkaly, z vodních děl.

Spor již začíná plodit i nepříznivé ekonomické důsledky. Japonské automobilky omezily nebo úplně zastavily výrobu ve svých čínských pobočkách. Škody způsobené jen v prvním týdnu odstávky činí více než čtvrt miliardy dolarů. A to nemluvíme o škodách, způsobených menším japonským firmám, které v Číně vyrábějí pestrou škálu automobilových komponent. Automobilka Honda počátkem měsíce světu představila smělou vizi, podle které hodlá do pěti let zdvojnásobit svou produkci. Přitom stejně jako její souputníci Nissan, Toyota, Mazda či Subaru jako hlavní teritorium pro expanzi vidí Čínu s její bouřlivě rostoucí poptávkou.

V době, kdy v čínských ulicích panoval týden nenávisti, doporučila japonská vláda svým občanům, kteří v Číně žijí, aby raději nevycházeli ven. A pokud už vyjdou, aby na veřejnosti nemluvili japonsky. Není jich málo - odhaduje se, že v zemi pobývá asi sto třicet tisíc japonských občanů. Školní výuka byla přerušena, japonské restaurace a obchody s japonským zbožím byly zavřeny. Letadla pendlující mezi oběma zeměmi byla poloprázdná, řada letů musela být zrušena. Je to skutečně ostrý skok, ještě před třemi týdny jsem oběma směry cestoval v kompletně zaplněném letadle.

Situace se již sice pomalu zklidňuje, japonské automobilky a další podniky znovu rozjely své linky. K dosažení předchozího normálu však ještě chybí hodně. Japonská obchodní delegace, čítající zástupce sto sedmdesáti pěti firem zkrátila svou návštěvu Číny. Důvodem byla obava čínských hostitelů, že delegaci nebudou moci zaručit bezpečnost. Vedeno stejnými obavami zrušilo třicet čtyři japonských škol ze dvaceti prefektur ve velkém předstihu naplánované školní výlety do této země. Čína ve snaze znepříjemnit přítok japonského zboží zintenzívnila buzeraci na celnicích. Podobných naschválů lze najít na obou hašteřících se stran poměrně dost.

Nepříjemné důsledky sporu však postihnou i Čínu, pro kterou příliv japonského kapitálu představuje významnou položku v hospodářské bilanci. Podle čínských pramenů překročil v loňském roce obchod mezi oběma zeměmi úctyhodnou částku tři sta čtyřicet miliard amerických dolarů. Protože v každém sporu stojí ekonomické zájmy až na prvním místě, můžeme v poslední době pozorovat zvýšený diplomatický ruch, zatím na úrovni ministerských náměstků, včera se v newyorském sídle OSN setkali ministři zahraničí obou zemí; k sobě je s největší pravděpodobností dostrkala Hillary. Nezbývá než doufat, že provázanost východoasijských ekonomik je spolehlivou pojistkou bránící tomu, aby se stávající konflikty staly horkými.