Výstava (dokončení)

Největší prostor výstavy spolku umělců Šošinten byl věnován kaligrafii. Byla zde vystavena díla pana učitele Ogawy, jeho žáků a nemalý prostor byl vyhrazen i pro díla dovezená z Čech. Bylo možné spatřit a obdivovat kaligrafie napsané psané všemi styly. Díla pana učitele byla psaná stylem "sóšo", což v překladu znamená trávový styl. Je to velice abstraktní způsob psaní kaligrafie, a pokud nejste kaligrafy nebo vám autor díla neřekne o jaký znak či znaky se jedná, v podstatě nemáte šanci dílo přečíst. Ale i tehdy je možné dílo obdivovat, neboť pokud je správně napsáno, vyzařuje z něj síla, kterou vnímavý pozorovatel je schopný zachytit. O tom však ještě bude zmínka v některém z dalších povídání o kaligrafii. Na přiložené fotografii je pět děl pana Ogawy. Jsou to znaky pro zemi, vodu, oheň, vítr a oblohu, napsané trávovým stylem.

Kromě kaligrafií psaných stylem sóšo, byly vystaveny i kaligrafie psané styly "tenšo" a "reišo". To jsou kaligrafické styly, kterými se psalo v období asi 200 př.n.l. Dnes se styl tenšo používá hlavně při vytváření razítek hanko. Na tento styl se specializuje Takada sensei, který kromě kaligrafií tato razítka vytváří. Dále byla k vidění i díla psaná styly "kaišo" a "gjóšo". To jsou styly, které nejvíce připomínají znaky tak, jak je asi znáte z různých děl. Celkem bylo vystaveno asi 80 kaligrafií japonských autorů, a asi 63 děl českých autorů.

Vedle klasických kaligrafií, byla vystavena díla, která nevznikla technikou papíru a tuše, ale jinými technikami, např. opracováním dřeva. Tato díla můžete vidět na přiložených fotografiích. I zde však tvořil základ některý z kaligrafických stylů. Jedním z nejkrásnějších děl, která každého na první pohled zaujala byla díla "ikiru" – žít, a nádherné "wabi" napsané hiraganou. 

Tušové malbě se věnuje slečna Takeuchi. Její díla s typicky japonskými náměty bambusových hájů, měsíce nad křehkými větvičkami slivoní či opuštěné bonsaje oslovily každého návštěvníka výstavy. 

Oddělení věnované barvení hedvábí a návrhu kimon, lákalo hlavně dámskou část návštěvníků. Byla zde vystavena nádherná kimona, jemné hedvábí i ukázky postupů, které se při barvení a nanášení vzorů používají. Přiložené obrázky hovoří samy za sebe. 

Pánskou část návštěvníků, kromě kaligrafií, zajímaly též díla a ukázky pánů Endó a Ómori. Pan Endó vystavoval ukázky kovoryteckých děl a způsobů jejích vázání do knih.

Pan Ómori je mistr v opracování dřeva a restaurování dřevěných konstrukcí původních japonských staveb. Dřevěné konstrukce starých japonských a často i současných budov jsou tvořeny trámy tesaných z dřeva, kterému se v Japonsku říká "hinoki". Jedná se o strom rostoucí pouze v Japonsku, a jeho český název je túje obecná (Chamaecyparis obtusa). Jeho dřevo má nádhernou barvu a při opracovávávání též krásně voní.

Trámy dřevěných konstrukcí byly dříve spojovány způsobem, který nevyžadoval žádné kovové prvky, zapadaly do sebe s přesností na milimetry a stavby se vyznačovaly vynikající stabilitou a odolností. Způsoby opracování a spojování trámů jsou ukázány na přiložených obrázcích.

Nástroje používané k opracování trámů jsou vytvořeny stejnou technologií jakou bývaly vytvořeny samurajské meče. Také ceny těchto nástrojů tomu odpovídají. Ty kvalitní jsou dostání v cenových relacích tříset tisíc jenů, což v přepočtu je asi 60 000 českých korun. Jsou to nádherné čepele tvarované buď ve tvaru kopí, říká se jim "jari", nebo tvaru čepele do hoblíku, nazývaného "kanna".

Jsou to tak dokonalé nástroje, že je jimi možné dosáhnout neuvěřitelné přesnosti opracování konstrukcí. Na přiložených fotografií je vidět, jak při hoblování je odřezávána tenká vrstva dřeva. Tloušťka tohoto odřezku je pouhých 10 mikrometrů, po celé délce asi jednoho metru. Takto odříznutá vrstva dřeva je jemná jak hedvábí, nádherně voní, a v jemném proudu vzduchu se vznáší jako pavučina. Každoročně se v Japonsku koná soutěž v umění odříznout nejtenčí vrstvu. Na přiložené fotografii jsou vítězové této soutěže. Tloušťka nejtenčí odříznuté vrstvy činila pouhých 5 mikrometrů.