2.7.2022 | Svátek má Patricie


JAPONSKO: Inverzní Jonáš

21.6.2012

S nadcházející sezónou letních dovolených se očekává exodus vnitrozemců směrem k mořským plážím. Řada Čechů moře považuje pouze za zdroj zábavy a sportu, ale pro mnohé země nepředstavuje pouhou romantiku, ale především nenahraditelný zdroj obživy. Patří mezi ně i Japonsko, jehož obyvatelstvo konzumuje řadu mořských druhů, zástupce savců nevyjímaje. Jeho velrybářské kampaně se ovšem setkávají s odporem světové veřejnosti. Velké mediální pozornosti se těší záběry námořních bitev mezi japonskými velrybářskými loděmi a plavidly militantních ochranářských aktivistů.

Velryby představovaly pro Japonce po staletí významný zdroj bílkovin, jako ostatně cokoliv, co žije v moři. Převážně hornatý terén japonského archipelagu totiž neumožňuje chov stád, která by více než stodvacetimiliónovou populaci uživila, a země proto musí většinu živočišných produktů dovážet z dalekého zámoří. Drastické snížení lovné kvóty na kytovce jižní zemské hemisféry v roce 1976, které v podstatě představuje moratorium, se proto Japonska dotklo ze všech velrybářských velmocí nejcitelněji.

Ve snaze obejít toto moratorium země uvádí, že lov velryb není v případě Japonska ekonomickou činností, ale biologickým výzkumem. Přesto podstatná většina úlovku končí v japonských tržnicích. Přes uvalené moratorium směřují japonské velrybářské výpravy na jih, což vzbuzuje velkou nelibost Austrálie, která na Japonsko podala žalobu u Mezinárodního soudu. Mimochodem s touto zemí je Japonsko ve sporu také kvůli lovu tuňáků - vody poblíž Japonska jsou již vylovené, a tak rybáři míří stále více na jih. Byly již zaznamenány střety mezi posádkami rybářských lodí obou států.

Porovnáváme-li výlovy velrybářských velmocí mezi sebou, zjistíme, že japonský výlov zůstává největším na světě. V roce 1985 představoval neuvěřitelných 3200 kusů. V roce 1988 sice drasticky klesl na přibližně 200 kusů, ale od té doby má úlovek vytrvale rostoucí trend, takže v současné době se pohybuje pod tisícovkou. Japonsku zdatně sekunduje Norsko se stabilním úlovkem kolísajícím mezi 500 a 600 kusy. Úlovky Dánska, Ruska a Spojených státu se dají počítat spíše v desítkách kusů.

Oficiální japonská místa se odvolávají na to, že velryby jsou již odedávna součástí japonského jídelníčku. Navíc loveny jsou prý druhy s hojným výskytem jedinců, které tak nejsou lovem ohroženy. Japonsko údajně populaci velrybích druhů bedlivě sleduje a lovu ohrožených druhů se vyhýbá. Obratnost úředníků Japonské rybářské agentury, což je vrcholná japonská instituce pracující v tomto oboru, dokládá tvrzení jeho pracovníků, že moratorium na lov velryb nelze chápat jako trvale platný, leč pouze dočasný akt, během kterého je nutné se i nadále zabývat výzkumným lovem. Dodávají, že úzkostlivá ochrana velrybích druhů by mohla vést k jejich přemnožení...

Celosvětový odpor proti lovu velryb zasel své sémě i v Japonsku. Vzniklo zde poměrně silné hnutí, bojující za jeho zákaz. Aktivní je především místní odnož hnutí Greenpeace, která vládní podpoře velrybářství vyčítá především skutečnost, že ekonomický aspekt je schován za na první pohled ušlechtilou maskou výzkumu. Podobně jako jejich kolegové v zahraničí volají i japonští aktivisté po okamžitém ukončení lovu kytovců.

Mění se ovšem i postoj japonské veřejnosti - kdysi pragmatičtí a náruživí konzumenti velrybího masa je začínají zřetelně bojkotovat, takže například z loňského úlovku zůstaly plné tři čtvrtiny masa na pultech. Současní Japonci si oblíbili výlety do jižních moří, kde na palubách lodí dalekohledy pozorují skotačení velrybích stád. Nelze tedy dělat nic jiného, než než doufat, že se Japonsko svého obrazu jakožto Jonáše s velrybou v břichu v dohledné době zbaví.

inverzni-jonas

Převzato z osobních stránek autora