Dotřes je slabší tektonický záchvěv, které následuje krátce po hlavním zemětřesení a dojde k němu ve stejné oblasti, píše se ve Wikipedii. Mohutné zemětřesení dosahující hodnoty 9,0 na Richterově stupnici, které postihlo 11. března 2011 severozápad Japonska, bylo tak mohutné, že za dotřes lze chápat jakýkoliv záchvěv, ke kterému od té doby došlo na severní polovině ostrova Honšú. Hlavní otřes od té doby následovaly více než tři tisíce dotřesů. Jen 18. března jich bylo zaznamenáno 315. Počítají se ty, které na Richterově škále vykázaly velikost 5 a více stupňů. Nejsilnější dotřes o síle 7,0 stupňů byl zaznamenán přesně měsíc po hlavním úderu. Odborníci tvrdí, že v horizontu let až desítek let může s pravděpodobností vyšší než 70 % dojít k obdobně velkému zemětřesení, protože tím březnovým se napětí mezi zemskými krami, které se v oblasti Japonska stýkají, neuvolnilo dostatečné množství energie a napětí mezi nimi se jen přesunulo jinam.

Nezvykle silné zemětřesení, jaké země v moderních dějinách nepamatuje, způsobilo dotřesy i v přeneseném slova smyslu. Začněme politikou. V poválečném Japonsku od konce 2. světové války vládla nepřetržitě sama či v koalici až do roku 2009 Liberálně demokratická strana. Přestože má má v názvu slovo "liberální", reprezentuje především konzervativní síly japonské společnosti. Od 80. let minulého století se strana začala potýkat s pomalým, ale stálým poklesem popularity, který na chvíli zastavil bělohřívý vůdce Džun-ičiró Koizumi, který do historických análů vstoupil pod přízviskem "Charismatický". S jeho odchodem se začali liberální demokraté opět propadat, až byli v roce 2009 nuceni předat vládnoucí žezlo Demokratické straně. Žádná revoluce se nekonala, liberálním demokratům jen prostě došel dech a koalici nebyli schopni splácat s nikým, kdo vzhledem k jejich postavení v politickém spektru přicházel v úvahu.

Nezkušenost demokratů, stojících v politickém spektru mírně nalevo, doprovázely finanční skandály jejich čelných představitelů, kteří na premiérský stolec usedali zpravidla pouze na několik měsíců. Nedostatek kádrů byl korunován jmenováním nevýrazného Naoto Kana, který se neslavně zapsal do historie již v předzemětřesné éře. Bez nadsázky lze říci, že ve funkci ho držela jen popularita jeho inteligentní a komunikativní manželky. Zemětřesení bylo ranou z milosti Kanově kariéře, kterému nepomohla ani změna kostýmu, když se před televizními kamerami objevoval ve slušivých montérkách. Nechci být špatným prorokem, ale řekl bych, že Demokratická strana to má u voličů spočítané, takže účet, který jí v následujících všeobecných volbách Japonci předloží, potěší především LDP, která zatím v opozici poklidně těží z chyb svého úhlavního rivala.

Soumrak vlády liberálních demokratů byl doprovázen vleklou hospodářskou stagnací, která vypukla v polovině devadesátých let a v jejímž zárodku stálo prasknutí bubliny na trhu s realitami a likvidace špatných půjček hlavních japonských domů. Do jisté míry se příčiny japonské krize podobají těm, které předloni otřásly Spojenými státy. Demokraté tyto ekonomické problémy zdědili, avšak nevyřešili. Březnové zemětřesení, následované nečekaně vysokou přílivovou vlnou a poruchami fukušimských jaderných reaktorů, způsobilo řadu ekonomických dotřesů - přerušením výroby v přímo postižených oblastech, které vyvolalo ztrátu plynulosti v dodávkách pro exportně důležitá odvětví, jako je automobilový průmysl a elektronika. Energetická krize způsobená odstavením jaderných reaktorů přinutila zemi aktivovat záložní energetické zdroje spalující ropu a zemní plyn. Toto oboje uštědřilo stagnující japonské ekonomice krutou ránu. Obchodní bilance se na přelomu roku propadla hluboko do červených čísel.

Dotřesy zaznamenalo i myšlení Japonců. U většiny z nich došlo k výrazné ztrátě iluzí. Vláda a její představitelé přestali být něčím virtuálním, co se objevovalo v nemastných a neslaných televizních novinách a co na jejich život nemělo bezprostřední vliv. Japonci médiím obecně dost věří - ať jde o politické zprávy nebo reklamu. Před celým národem demonstrovaná vládní inkompetence, inkonsistence v informování postoje mnoha Japonců výrazně změnila, což se projevilo nejen ztrátou popularity Demokratické strany, ale i víry ve státní instituce, jaderně orientovanou energetiku a budoucnost všeobecně. Obávám se, že tato situace v krátkodobém výhledu nahraje i extrémním silám na obou krajích politického spektra. V dlouhodobém horizontu jsem v duchu profláknutého hesla "Co mě nezabije, to mě posílí" optimista. Japonsko si v minulosti poradilo s podstatně horší situací.