Vy to víte. Zdaleka jste se nestali odborníky na Japonsko. Spíše naopak – vaše počáteční suverénní jistota je tatam a zjistili jste, že dokonce ani zvládnutý jazyk vám automaticky neotvírá dveře ke skutečnému a pravému poznání této zvláštní země. Jisté není nic.

Teprve teď začínáte pomalu chápat a akceptovat odlišnosti. Také se smiřujete s tím, že nemá smysl rozčilovat se nad tím, proč věci fungují jinak, než je tomu doma. Říkat si „my to děláme tak, a proto je to lepší“ je nebetyčná hloupost a nadutectví, rasismus naruby. Japoncům jejich styl života vyhovuje, a tím je pro ně ten nejlepší - i když nemusí být nutně i pro vás. Vy se s tím musíte srovnat, ne oni. Vy se musíte přizpůsobit jim, ne oni vám. Zní to jednoduše, ale mnozí cizinci nejsou schopni něco takového vnitřně přijmout. Zakuklí se ve své cizinecké bublině, omezí svůj styk na jiné cizince a Japonce kolem sebe berou jako nutné zlo. Pokud tomu odoláte a budete se snažit japonský způsob života přijmout, znamená to, že jste o krůček blíže i k vlastní reflexi. Začnete přemýšlet nad sebou samými, svými kulturními kořeny a budete schopni objektivnějšího náhledu. Diametrálně odlišná životní zkušenost vám může nabídnout nový úhel pohledu a vy budete jasněji vidět klady a zápory obou zemí. Tím se pomalu stanete součástí obou kultur, oceníte jejich výhody a vyberete z nich to dobré a přínosné; najdete v každé něco inspirativního.

Japonsko samozřejmě není ideální a je spousta věcí, se kterými nemusíte souhlasit a které jsou vám proti srsti. Můžete se na ně zlobit za jejich zdvořilou neupřímnost, ale drzá velkohubost a upřímná sprostota našincova není o nic lepší. Můžete se zlobit, že se vám šťourají v soukromí a vyzvídají u lékaře, jaký je váš zdravotní stav - do doby, než zjistíte, že je to proto, aby vám mohli dát volno a pomohli, dokud vám nebude lépe. Můžete se zlobit na jejich předpotopní způsob vytápění – do doby, než zažijete první zemětřesení.

O Japoncích sice můžete říct, že jsou neupřímní, ale současně jsou i čestní. V ranním metru by vás klidně ušlapali a ještě si na vás položili aktovku, zatímco pro přítele v nouzi by ochotně a bez váhání prodali i vlastní rodinu. Milují přírodu, ale současně bez zábran vybíjejí ohrožené druhy. Jsou bezohlední i útlocitní zároveň. Zbožňují nové věci, ale jsou také nepředstavitelně konzervativní. Japonci jsou rozporuplní a mají spoustu špatných vlastností - stejně jako jiné národy. Nabízejí však i velmi mnoho příjemných věcí; můžete mezi nimi nalézt skvělé přátele a zažít nejlepší roky vašeho života.

Není vůbec neobvyklé vybudovat si k Japonsku divoce ambivalentní vztah, kdy se láska prolíná s nenávistí. Můžete ho milovat i hluboce nenávidět; opravdu je to možné. Existují lidé, kteří vždycky chtěli v Japonsku žít, milují je, udělali vše, aby se stali jeho občany; a zároveň jim to nebrání v tom, aby zasvětili svůj život soudním sporům proti japonskému státu za jeho rasovou diskriminaci a xenofobii.

Magické i tupě konzumní, ultramoderní i hluboce tradiční, plné paradoxů, ztřeštěné a dětinské, vážné, disciplinované a plné pokory, nepřátelské i vábící - takové je Japonsko. Přijměte ho, jaké je, a vězte - čím více o něm budete vědět, tím méně ho budete znát.

Předchozí díly:
První den: Přistání na Marsu
První měsíc: Alenka v říši divů
První půlrok: Poznej svého nepřítele