Ministr průmyslu, Jukino Edano, se postupem doby profiluje stále zřetelněji jako advokát bezjaderného Japonska. Ve svém postoji zachází o podstatně delší krok dále než jeho nadřízený, Jošihiko Noda, kterého do premiérského křesla poněkud paradoxně vynesla právě celostátní protijaderná nálada, která ovládla japonskou společnost jako reakce na havárii tří fukušimských reaktorů a následný zmatek a informační mžení ze strany centrálních orgánů i provozovatele zařízení