M. Hubáček 2.7.2019 15:07

Re: Podle mých poznatků jsou Japonci především konzervativní

To je složitější. Japonci jsou původně národ sběračů - co moře vyplavilo, to sbaštili. I jejich současná kuchyně je technicky nenáročná a tím pádem rychlá. Takže meruňka (zde: anzu) je jim bližší než nějaká pasta (džem) z ní připravený. Podobně si starší generace dá radši rajče než kečup.

S alkoholem je to ještě složitější: Těla cca 90% populace neumí tuto dobrotu odbourávat. Prostě čuchnou k zátce a mají ji jak z praku. To není výsměch, ale pouhé konstatování. Možná to tak mají nastavené lépe.

Chuťové požitky Japonců jsou podle mě v pořádku. A to oboustranně. Řada z nich má ráda třeba i bramboráky. A to tu majoránka prakticky neexistuje...

K tomu překladatelskému oříšku: Vzhledem k jazykové odlišnosti nebudu překládat ani synonyma, ani dceronyma. Posloužím jen překladem výrazu "překladatelský oříšek": "通訳者的な実".Ale ani to radši před Japoncem nepoužívejte. Nedá jim to smysl.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 2.7.2019 19:36

Zdravím, pane Hubáčku,

už kolikrát jsem se nad Vámi zamýšlela, jak se v Japonsku asi stravujete. Takže Poláci .. to mě nepřekvapuje, oni jsou neskutečně podnikaví, nic je neodradí, ani dřina. Nezapomenu, jak brzy po Sametu už hranice ztrácely svůj původní smysl. Byť žiji asi 50 km od polských hranic, velmi brzy se tu u nás začali Poláci prohánět. Jen tak, třeba s koberci v rukou, bez aut, pěšky. Šokovalo mě to, protože to byly většinou ženy, nijak velké. Prostě sedly do vlaku a šup. Běhaly s tím po panelácích, nabízely, spíš se vnucovaly. Ale měly můj velký obdiv. Neseděly doma a nefňukaly..

Také jezdím do Těšína "nakupovat" a pohled na ruce těch prodávajících u stánků - černé, zažrané, udřené.. Prostě podnikavost, pracovitost, usilovnost. Kde kdo na Poláky nadává, já ne, vážím si jich.

Omlouvám se, že vy o potravinách a já o něčem jiném. Mě potraviny nebaví..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Hubáček 3.7.2019 9:13

Re: Zdravím, pane Hubáčku,

Dobrý den, paní Kanioková.

Ano, kysané zelí (bohužel již ne "živé") a kyselé okurky kupuju polské. Chuťově jsou mi bližší než odedávna draze prodávané podobné výrobky německé provenience. Chleba (od šumavy po moskvu) a dalamánky si peču sám - přes internet kupuju žitnou mouku a žitný šrot, vždy po desetikilových pytlích, pak to rozvážím do plastikových krabic, aby se mi do mouky nedostala žoužel, a uschovám ve tmě. Už sedm let si vedu kvásek. Vařím i českou klasiku, všem chutná. Kupodivu mi moc nejde příprava japonských jídel, přestože suroviny mám a jejich příprava je podstatně jednoduší než české klohnění. Naštěstí mám kolem sebe zdatné místní kuchařky. Především maminka (schválně nepoužívám ošklivé slovo "tchýně") vaří skvěle.

S Poláky to mám nastavené obdobně, líbí se mi jejich činorodost, která bývá do češtiny překládá jako "kšeftaření".To je ovšem hodnocení lidí, kteří nezvednou zadek ze židle a před prázdným chlívkem pokukují závistivě jedním okem po sousedovic koze a druhým po okolo pobíhajících Polácích.

Můj nejlepší expatriotický kamarád je Polák. Nikdo okolo nepochopí, jak spolu můžeme jít do restaurace, poobědvat a popíjejíce nealko nápoje ze soft-drink baru prokecat osm hodin na jeden zátah.

Jinak ty Vámi popisované udřené ruce dávají výsledky - podle mého polského kamaráda jde jejich infrastruktura nahoru. Polákům (a potažmo i nám) držím palce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 3.7.2019 18:25

Jejda díky za reakci,

to jste mě docela šokoval. Já nenávidím vaření i doma a s našimi surovinami. Mamka se ze mně snažila vychovat echt kuchařku jako byla ona sama. Marně a zbytečně. Dokázala jediné, vzbudit ve mně obrovský odpor. K jídlu ne, jen k vaření. Samozřejmě jsem to pak musela dohnat. Ale dnes už znovu nevařím, k životu mi stačí kafe a cigarety, vždycky jsem byla spíš klukovským elementem jak v původní, tak pak i v mé vlastní rodině.

A že s polským kamarádem "prokecáte" i dlouhé hodiny, to věřím. Nedokážu si představit, že bych žila v zahraničí a neměla bych si s kým promluvit vlastním jazykem. Cizí jazyky mi nikdy nešly, jen ta ruština mi vydržela dodnes, když už ji do nás tak dlouhodobě hustili, přestože ruské články nehledám. Ale občas na webu někde nějaká část textu vykoukne. No a díky polské TV jsem přežila totáč celkem v pohodě. Je zajímavé, kolik cizích filmů oni tehdy v TV měli. Vlastně, já na tu jejich TV koukala skoro pořád, když na té naší bylo prt. A miluji historii, takže polská společnost je pro mě o dost odolnější a statečnější než naše.

Mějte se moc fajn.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Hubáček 10.7.2019 7:08

Re: Jejda díky za reakci,

S tou historií souhlasím. Také bych přihodil kulturu.

Na Pardubicku jsme slušně chytali polské VKV rádio, poslouchal jsem hlavně pořad Minimax - minimum slov, maximum hudby. Pouštěli tam celé desky, hlavně zahraniční novinky. Také jsem pár roků odebíral Magazyn muzyczny Jazz. Ze začátku mi čtení polštiny dělalo potíže, ale časem se to srovnalo. No a teď jsem to oprášil :-)

Mějte se hezky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Lepka 2.7.2019 20:56

Re: Podle mých poznatků jsou Japonci především konzervativní

Díky za odpověď pane Hubáčku. Ten fakt se zpracováním ovoce do marmelád a džemů jsem neznal, zde je vidět, že znalost prostředí se nezíská z khnih. Děkuji. Ještě jeden postřeh k té intoleranci k alkoholu, podle jedné teorie jsou národy tzv. říční, tedy ty, jejichž civilizace vznikla v povodí velkých řek, vůči alkoholu dědičně odolní, protože u nich se voda musela k pití převářet a to většinou vedlo k objevu piva (a chleba), kdežto národy žijící v prostředí s čistou vodou v potocích tu potřebu neměly. Akorát tahle teorie zcela ignoruje Čínu, kde mniši dokázali už snad ve starověku alkoholizovat relativně neškodné víno, snad rýžové, až někam ke 30% vymražováním vody ve vysokohorských jeskyních.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Hubáček 3.7.2019 9:33

Re: Podle mých poznatků jsou Japonci především konzervativní

Není zač, pane Lepko.

Jestliže se civilizace dělí na říční a potoční, pak bych Japoncům přidělil kategorii třetí - civilizace pobřežní. Co organickéhomoře vyplaví, to je k jídlu. Včetně řas, které se kromě Korei (přes kterou dávní Japonci své souostroví obydlili)a Číny (kde se jí z moře všechno kromě ponorek) a které mořeplavecký národ (Angličani) obšťastnil názvem "mořský plevel".

Čína není homogenní a podepisuje se to i na jejich kuchyni. "Čínská kuchyně" je velmi zjednodušující název, který se bohužel používá i v Japonsku. Vždy, než do takového podniku zajdu, hledám informaci, o který kout Ćíny se jedná. Pokud jde o "celočínskou" restauraci, nemám zájem. Šéfkuchař má být jenom jeden a má pocházet "odněkud".

Vymrazování alkoholu jakožto opak destilace je u národů, které jsou obťastněni příslušným klimatem, poměrně běžná. Ono není těžké tento technologický postup objevit - stačí nechat u postele nedopitý džbánek s nějakým kvašeným nápojem a ráno se probudit do mrazu. Destilace je podstatně sofistikovanější...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Hubáček 2.7.2019 13:19

Re: Geniální Kim

Huby i houby budou pro severokorejský lid skutečně zapotřebí.

Obávám se totiž, že tam i nadále budou to či ono sušit...

;-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Hubáček 2.7.2019 10:24

Re: Bulharský med

Těm lidem můžete vzkázat, pokud je opět potkáte, že Japonci se nepošklebují. Japonci kupují. Příjemný den.

• reagovat
• nahlásit příspěvek