Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Zpropadená transkripce

Přejímání neanglických slov v anglické transkripci považuji za zločin.

Jako jsem nevěděl, že sake se vyslovuje krátce, řada lidí zase vyslovuje tsunami s českým ts, i když je to cunami.

V úžas mě uvedl jeden diskutér, když mě nazval tuším nedovzdělancem, neb jsem si dovolil napsal foneticky (a správně) holokaust – původně řecké slovo holokauston (řečtina ani nemá C).

Přitom řadu slov jsme převzali z angličtiny a píšeme je normálně česky (fotbal, overal, tramvaj...). Čekám, až mi někdo začne vnucovat, že Čajkovskij se správně píše Tchaikovsky. :-/

Re: Zpropadená transkripce

Naše paní uklízečka - Ukrajinka - se píše do knihy příchodů jako Tanya Tcheborukhina. Můj český přepis se jí vůbec nelíbil. Takže já jsem její jméno psala česky a ona anglicky, aby si připadala světově.

Zaujalo mě, že

"Once polished, rice is washed, moistened and then placed in the 'koshiki', a traditional cooking instrument". A skutečně, na obrázku jsou takové košíky, ve kterých tu rýži vaří. Asi to Japonce naučili staří Rusové. Jenom ještě technický přípodotek, v produkci saké se používá plíseň, Aspergillus oryzae, která svými mimobuněčnými enzymy rozštípe škrob z rýže na jednoduché cukry, které pak kvasinky v další fázi sežerou a přemění na alkohol. Plíseň, tedy její enzymy, tady zastupuje ječmenný slad a jeho enzymy. Ostatně do piva se taky přidává rýže, protože ječmen těch enzymů obsahuje hodně a zvládne rozložit i přidaný rýžový škrob. Jak velmi správně podotýká pan Hubáček, saké je vlastně technologicky pivo. Pěkný článek.

Re: Zaujalo mě, že

Přesně tak. Pokud se Vámi zmíněný enzym nechá působit bez následného kvašení, dostaneme tzv. amazake, doslova sladké sake. Je to vlastně naše sladina - škroby rozštípané napadrť, převládá jen sladká chuť s přetrvávající rýžovou vůní. Ten mimobuněčný enzym je pro Japonce požehnáním, protože se používá i při fermentaci vařených sójových bobů, jejímž produktem je slizká hmota s charakteristickým odérem, zvaná nattó.

Nattó mi bylo poprvé podáno mými novými kolegy těsně po tom, co jsem přibyl do Japonska. Výzkumák se nachází v prefektuře Ibaraki, která je domovem vyhlášeného nattó, cizinci ne moc milovaného pokrmu. Milí kolegové na mě upřeně koukali, zřejmě čekali "cizineckou" reakci. Mně však nattó zachutnalo a po snědení přídělu jsem požádal o nášup, čímž jsem je dostal do kolen. Od té doby mi říkali "hennna gaidžin" - divnej cizinec.

Historie nattó má ovšem pokračování: Momentálně je u mně na návštěvě s dětmi kamarád, spolužák z gymplu. Včera jsem jim předložil nattó s příslušným varováním a dopadlo to tak, že se po něm jen zaprášilo. Takže v té oblibě nattó nejedu sám. Zřejmě začnu razit teorii, že Češi jsou zapomenutým dvanáctým kmenem Japonců, kteří se vydali hledat novou vlast a z nedostatku sil se místo obdoby hory Fudži spokojili s Řípem. A olomoucké tvarůžky jsou jen homesick náhradou nattó.