Přiznám se, že když z Jeruzaléma ta zpráva přišla, odsunula US volby na nějaký čas bokem. Ne že by to byl blesk z čistého nebe, ale přesto: premiér Netanjahu odvolal ministra obrany Gallanta.

Uprostřed války proti teroru vedené nejen v Pásmu Gazy, ale na dalších šesti frontách. A uprostřed očekávání a příprav na další fázi íránské agrese. Bylo to rozumné řešení? Premiér říká, že ano. Především, že to bylo nutné: ztráta důvěry mezi oběma politiky narostla do takové míry, že ji musel vyřešit tímto způsobem.. Oponenti se naopak k tomuto kroku vyjadřují kriticky, někteří, jako šéf opozice Jair Lapid, hodně nelichotivě: „Je to akt šílenství.“ Typické projevy plurality v demokracii.

Někteří lidé, podobně jako loni v březnu při prvním (a neúspěšném) Netanjahuově pokusu zbavit se Gallanta, který v rámci kabinetu vystupoval jako jeho odpůrce, vyšli do ulic. To se bude zřejmě opakovat, třebaže lidé jsou dlouhým válčením a neměnnou situací kolem stovky rukojmí unaveni. Příbuzní gangstersky zavlečených na teroristické území Palestinské autonomie mají obavy, že už tak zoufalé vyhlídky na pozitivní změnu se ještě zhorší. Může to být náhoda či nedopatření, ale když Netanjahu Gallantovo odvolání v prohlášení oznamoval, o rukojmích se nezmínil ani jednou. Hovořil o rozporech s Gallantem, o kvalitách jeho nástupce Israela Katze a Gideona Saara, který Katze nahradí na postu ministra zahraničí, a v závěru uvedl: „Jsem si jist, že tyto kroky (změny v exekutivě) vládu posílí a učiní z ní harmonické a spolupracující těleso, které bude společně pracovat pro bezpečnost Státu Izrael, pro občany Izraele a pro naše vítězství.“ Mít v Pásmu Gazy blízkého člověka, drženého barbarskými teroristy v nelidských podmínkách, skutečnost, že ve své řeči rukojmí „zapomněl“ zmínit by mě hodně mrzela.

Je-li řeč o rozporech mezi šéfem kabinetu a jeho ministrem obrany, dejme slovo samotnému Gallantovi, který se jim ve svém vyjádření věnoval konkrétněji. Uvedl, že jeho odvolání pramení z neshod ve třech hlavních otázkách. 1. Odcházející ministr je přesvědčen, že každý, kdo je v odvodovém věku a zdravotně způsobilý by měl sloužit v armádě (IDF) a bránit Stát Izrael. Na koho tím narážel, je zřejmé. Na studenty ultraortodoxních náboženských učilišť, kteří podporováni svými stranami ve vládě (Šas a Sjednocený judaismus Tóry) se povinným odvodům všemožně brání. Chtějí bojovat za Izrael na duchovním poli, nikoli v armádě. A protože Netanjahu je na ultraortodoxních stranách politicky závislý, bez nich by ztratil v parlamentu většinu, musí v této záležitosti takříkajíc tančit mezi vejci, třebaže ví, že IDF potřebuje za současné válečné situace personálně posílit. 2. Morální povinností Izraele je docílit co nejrychlejšího návratu všech zbývajících rukojmí, přičemž prioritním zájmem je, aby jich bylo co nejvíce naživu. Gallant soudí, že tohoto cíle lze dosáhnout, ovšem za cenu bolestivých kompromisů na straně Izraele – a to je zřejmě kámen úrazu. Je otázka, co všechno by takové kompromisy s teroristy zahrnovaly, zda na ně může Netanjahu z hlediska cílů války přistoupit a v neposlední řadě, zda lze věřit tomu, že teroristický nepřítel kompromisy patřičně ocení. Odcházející ministr je přesvědčen, že budou-li rukojmí opuštěna, neexistuje způsob, jak něco takového odčinit. „Bude to Kainovo znamení na čele izraelské společnosti a těch, kdo nás vedou po této nesprávné cestě.“ Tím se Gallant řadí k těm, kdo si myslí, že premiér dělá málo pro to, aby byla rukojmí co nejdříve vrácena, že má jiné priority. Třeba vlastní politické přežití. 3. V neposlední řadě volá Gallant po zřízení státní vyšetřovací komise, která by vnesla světlo a odhalila celou pravdu týkající se tragédie ze 7. října 2023. Už kvůli poučení pro budoucí výzvy, které Izrael bezpochyby čekají. Sám se z tohoto vyšetřování nevylučuje. Ví, že i on nese odpovědnost za fungování bezpečnostního establishmentu v uplynulých dvou letech, kdy sloužil jako šéf resortu obrany. Netanjahu takovému vyšetřování v době, kdy válka probíhá, nakloněn není.

Co výměna na klíčovém postu ministra obrany znamená? Premiér se zbavil vnitřního oponenta, jeho nástupce Israel Katz patří mezi politiky strany Likud, kteří jsou vůči Netanjahuovi více loajální; navíc má pověst „jestřába“ nebo „buldozeru“. Z tohoto hlediska bude pro Netanjahua bezpochyby snazší prosazovat svoji koncepci vedení války.

Jiná otázka je, jaká bude reakce veřejnosti. Na konci března 2023 Netanjahu oznámil, že Gallanta, který veřejně vyzval, aby vláda pozastavila legislativní proces týkající se kontroverzní reformy soudnictví, odvolá, ale nepředal mu toto rozhodnutí písemně. Masivní demonstrace na Gallantovu podporu přiměly premiéra, aby od původního záměru ustoupil. Tentokrát ale dostal Gallant rozhodnutí písemně a podle zákona vstoupí jeho odvolání v platnost o 48 později. Situace z doby před zhruba půldruhým rokem se bezpochyby opakovat nebude. Servery také informují o středeční (6. 11.) společné tiskové konferenci čtyř lídrů opozičních stran, odleva doprava – Jaira Golana (Demokraté), Jaira Lapida (Ješ Atid), Bennyho Gantze (Národní unie) a Avigdora Libermana (Jisrael Bejteinu). Shodně odvolání Gallanta kritizovali, vnímají to jako chybu a jsou toho mínění, že premiér dal před bezpečností státu přednost bezpečnosti své koalice. Na setkání také zaznělo, že hlavním důvodem pro odvolání Gallanta bylo vytvoření lepších podmínek pro přijetí legislativy zahrnující velké úlevy pro ultraortrodoxní studenty, pokud jde o jejich povinnost sloužit v IDF. A proti tomu chce opozice, navzdory vzájemným neshodám v jiných oblastech, intenzivně bojovat. Bez servítků se vyjádřil šéf levicových Demokratů Jair Golan, bývalý generál IDF: „Třicet osm let jsem sloužil v armádě a nikdy bych nevěřil, že se dočkám dne, kdy izraelský premiér vědomě a úmyslně poškodí jak armádu, tak bezpečnost státu. Ještě nikdy nezela tak velká propast mezi Izraelci, kteří jsou připraveni obětovat vše pro svoji zemi, a zkorumpovaným premiérem.“ A pravicový Avigdor Liberman poukázal na to, jaká byla reakce nepřátel. „Kde jsme viděli projevy radosti a nadšení? V Íránu. Slavila celá osa zla.“ Má pravdu. Vysoký představitel Hamásu Sami Abu Zuhri se nechal slyšet, že Netanjahu vyhodil Gallanta, který se chlubil tím, že Hamás zlikviduje. „Dnes je Gallant pryč a Hamás zůstává a zůstane vzpřímeně stát podle Alláhovy vůle.“

Příští dny a týdny ukážou, jaké všechny důsledky popsaná změna v izraelském kabinetu přinese. Kladné i záporné.