Izraelští voliči promluvili. Hlasy jsou sečteny (z 99 procent) a výsledek je jednoznačný. Dá se uhodnout, kdo se stane příštím šéfem vlády. Jak Cipi Livniová (Kadima), tak Bibi Netanjahu (Likud) ohlásili své vítězství a činí si nárok na úřad ministerského předsedy. Teď je na prezidentovi Šimonu Peresovi, aby pověřil sestavením vlády toho kandidáta, který nejspíše dokáže pod svým vedením vytvořit stabilní vládu. 85letý Peres, jenž byl oprávněným voličem při všech volbách v historii izraelského státu, na to má deset dnů.

Tak jednoduché rozhodování to samozřejmě nebude. Kadima se stane s 28 poslanci největší frakcí v 18. izraelském Knesetu. Tuto stranu založil Ariel Sharon jako „stranu pro odchod z Gazy“. V předchozích třech letech měla s Ehudem Olmertem křeslo premiéra. Pod vedením ministryně zahraničí Cipi Livniové nyní slaví jako vítězství, že ztratila v izraelském parlamentu pouze jedno křeslo. Tradičně prezident pověřuje nejsilnější stranu úkolem sestavit vládu. Ale Cipi Livniová vloni už jednou se stejným počtem mandátů s pokusem o vytvoření vlády ztroskotala. Rozhodně nepředstavuje v parlamentu největší sílu.

K velkým vítězům těchto voleb patří pravicově konzervativní Likud se svým předsedou Benjaminem Netanjahuem. Podařilo se mu posílit přítomnost své strany v Knesetu o 15 mandátů na celkových 27. Dalším velkým vítězem je strana bývalého šéfa Netanjahuovy kanceláře Avigdora Liebermana. Israel Beiteinu (Izrael náš domov) bude nyní v Knesetu zastoupena 15 poslanci. Trend je jasný: pravicové strany, které kladou velký důraz na silný židovský stát Izrael a na důsledný a tvrdý postup vůči arabským sousedům, získaly v porovnání s posledními volbami 19 křesel navíc. Lieberman se před volbami jasně vyslovil pro tandem „Netanjahu-Lieberman“ a ještě o volebním večeru vyhlásil, že chce silnou pravicově nacionální vládu.

Spolu s Liebermanem by mohl Netanjahu dostat k jednomu stolu ještě sefardskou ortodoxní stranu Šas (11 křesel) a národně náboženské strany HaBait HaJehudi (Židovský domov) se třemi a Ichud HaLeumi (Národní jednota) se čtyřmi mandáty. Tím by získal podporu již poloviny všech poslanců. Ultraortodoxní Judaismus Tóry by mu mohl se svými pěti křesly nabídnout pohodlnou většinu. Tato strana, která je spíše kritická vůči státu, má zájem zejména o místo ve finančním výboru Knesetu, odkud by mohla zastupovat zájmy svých voličů, avšak dosud si v žádné vládě nenárokovala ministerský post. Tuto variantu může Netanjahu využít také při koaličním vyjednávání s jinými stranami jako prostředek nátlaku.

Levicově sekulární izraelské strany utrpěly velikou porážku. Sociálně demokratická Strana práce (Avoda) se v 18. Knesetu scvrkla o šest mandátů na 13 křesel. Levicově liberální Merec ztratil dvě křesla a má nyní pouze tři poslance. Porovnáme-li tyto výsledky s rozdělením mandátů v předposledním 16. Knesetu, stane se trend izraelské společnosti ještě zřetelnějším: od začátku desetiletí ztratily strany představující levicově a sekulárně orientovaný program 23 mandátů. Voliči vykázali tyto strany jednoznačně do opozičních lavic.

Dalším velkým poraženým těchto voleb jsou náboženské strany. Ve srovnání se 17. Knesetem ztratily sedm mandátů. Pro stranu Šas, která by měla mít v podstatě podobně stabilní voličský potenciál jako její aškenázský protějšek, Judaismus Tóry, je ztráta dvou křesel katastrofální. V těchto kruzích tradičně rozhoduje o tom, co se bude volit a jaká politika se bude podporovat, všemocný rabi Ovadia Josef. Ještě o volebním večeru se šuškalo, že šéf strany Eli Jišaj bude nucen odejít. Stejně ničivý je volební výsledek pro národně náboženské strany, které se nejprve před volbami sjednotily a pak zase rozdělily. I zde je trend jednoznačný: národně náboženské strany ztratily již v minulých volbách čtyři mandáty a teď ještě další dva.

Cipi Livniová prohlásila ještě o volebním večeru, že je na čase vzít vůli izraelských voličů vážně. Navíc požadovala středovou vládu jednoty, která by byla patrně složena ze stran Kadima, Likud a Israel Beiteinu. To by zajistilo pěknou vládní většinu 70 hlasů. Takové složení by podle všeho skutečně odpovídalo většinovému názoru izraelského obyvatelstva, které odmítlo jak sekulární levicové strany, tak strany náboženské. Vzhledem k možnostem, které mají k dispozici Netanjahu a Lieberman, by se však Livniová asi musela vzdát svého nároku na nejvyšší vládní post. Koaliční jednání v nejbližších dnech a týdnech slibují napínavou podívanou.

K výsledkům voleb zbývá ještě dodat dvě pozorování: za prvé, protestní voliči dostali rozum a volili seriózní strany. To je vidět na skutečnosti, že Strana důchodců se svým spíše kašpárkovsky působícím předsedou Rafi Eitanem již nebude v izraelském parlamentu zastoupena. Také ztráta Šasu by mohla být do jisté míry přičtena stejné tendenci.

Za druhé: orientální strany se svým tradičním voličstvem - které vykazuje ještě relativně vysokou porodnost - pomalu, ale jistě posilují. Arabské strany dokázaly v porovnání s minulými volbami získat jeden mandát, ve srovnání s předminulými dokonce tři. To by mohlo navíc naznačovat politické procitání arabského sektoru židovského státu. A zatímco náboženské strany ve srovnání se 17. Knesetem ztratily, oproti 16. Knesetu přece jen dokázaly získat dva mandáty navíc.

© Johannes Gerloff, křesťanský mediální svaz KEP
www.israelnetz.com
Přeložil: Mojmír Kallus