IZRAEL: Vnitropolitické kontrasty
Je vskutku překvapivé, že za situace, v níž se Izrael nachází, dovolí si luxus vnitřní války mezi nejvyššími institucemi. Přesto tomu tak je.
Na jedné straně barikády stojí vládní koalice proti stále ještě úřadujícímu, ale vládou k 10. dubnu 2025 odvolanému šéfovi vnitřní tajné služby Šin Bet Ronenu Barovi. Jeho odvolání nicméně Vrchní soudní dvůr*/ k nelibosti vlády pozastavil, čímž se podle koalice postavil po bok Bara, kam byla umístěna také generální prokurátorka Izraele Gali Baharav-Miaraová; na procesu jejího odvolání Netanjahuůvkabinet rovněž pracuje. Klíčové opoziční strany stojí na straně Ronena Bara a spol.; viděno zvenčí to tedy vypadá tak, že koalice - vláda a většina v Knesetu - drží pozici „proti všem“.
*/Vrchní soudní dvůr (součást Nejvyššího soudu Státu Izrael; má pravomoc posuzovat zákonnost rozhodnutí státních orgánů včetně vlády) nařídil kabinetu a generální prokurátorce, aby do konce svátku Pesach (19. 4. 2025) našly ve věci odvolání šéfa Šin Bet kompromis a Ronena Bara zatím ponechal ve funkci. Kompromis se do 19. dubna najít nepodařilo, nicméně téhož dne přinesla televize Channel 12 zprávu, že Ronen Bar odejde z funkce v polovině května 2025.
Jak to začalo
Významný televizní žurnalista Amit Segal ze stanice Channel 12 zveřejnil 23. března 2025 materiál tajné služby Šin Bet, k němuž se nemohl dostat jinak než pomocí nezákonného úniku informací. Což se později potvrdilo. Šlo o vyjádření šéfa Šin Bet Ronena Bara pronesené na jednání služby loni v září. Téma: Podezření, že kahanistický**/ extremismus se jako nebezpečný jev šíří v izraelské policii.
**/ Kahanismus – krajně pravicová ideologie prosazující mj. násilí a protiarabský rasismus. Politické strany s touto ideologií spojené jsou v Izraeli zakázané. Název kahanismus je odvozen od příjmení rabína Kahaneho, zavražděného v roce 1990. Meir Kahane byl zakladatelem původní a dnes už neexistující (v roce 1994 zakázané) extremistické strany Kach.
Jak na podezření na šíření kahanismu v policii v Šin Bet přišli? Podle Amita Segala se tak stalo po angažmá ministra národní bezpečnosti (a tedy i policie) Itamara Ben Gvira na Chrámové hoře 13. srpna 2024 (během postního svátku Tiša beav), kde údajně tvrdil, že se změnil dohodnutý status quo, podle kterého se Židé nesmějí v komplexu***/ modlit ani provádět jiné náboženské úkony (což je ovšem samo o sobě nehorázné, leč platné a Izrael to jako projev dobré vůle oficiálně respektuje). Obrazové materiály ukázaly Židy svobodně se modlící, aniž by police zasáhla. Kancelář premiéra Netanjahua tenkrát okamžitě zareagovala prohlášením, že status quo na Chrámové hoře zůstává beze změny. Podle Segalova tvrzení ovšem následné vyšetřování neprokázalo, že by policie byla benevolentní z popudu ministra Ben Gvira. Ať tak či onak, Šin Bet na Segalovo vyjádření zareagovala tak, že v dané záležitosti neproběhlo z její strany žádné vyšetřování, a to ani policie, ani politického vedení, a žádné takové vyšetřování ani nyní neprobíhá. Služba si však vyhradila právo takováto podezření vyšetřovat, a to na základě toho, že je ze zákona pověřena bojem proti terorismu a že nástupnická strana Kahane Chai, ustavená po Kahaneho smrti, je ze zákona definována jako teroristická formace. (Shodou okolností podobné záběry z Chrámové hory jsme viděli na sociálních sítích 17. dubna 2025. Policie vůči modlícím se Židům nezasáhla a ministr Ben Gvir tvrdil, že je to jeho zásluha.)
***/ Ačkoliv jeruzalémská Chrámová hora je nejposvátnějším místem judaismu, muslimové si nárokují celý okrsek jako svůj, tedy nejen mešitu Al Aksá či Skalní dóm, a s hysterickou nenávistí reagují na jakékoli židovské náboženské aktivity na venkovním prostranství. Tak vypadá „tolerance“ muslimů v praxi.
Pro doplnění celkového obrazu je nutné uvést, že izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir je šéfem vládní strany Židovská síla, která je považována za ideového nástupce kahanismu (má jít o jeho soft verzi), nicméně on sám tvrdí, že se od některých svých radikálních názorů z mládí odklonil. V minulosti byl aktivní v mládežnické organizaci stran Kach a Kahane Chai, které byly, jak již uvedeno, jako teroristické zakázány. Navíc se v uplynulých letech zúčastnil vzpomínkových akcí za rabína Kahaneho a pronášel na nich projevy. Než vstoupil do vysoké politiky, měl doma portrét židovského teroristy Barucha Goldsteina, který v roce 1994 povraždil v Jeskyni patriarchů v judském Hebronu 29 muslimských věřících. Navíc kvůli krajním názorům nebyl odveden do armády. Už z těchto důvodů podezření o „kahanizaci“ policie nemusí být v obecné rovině tak úplně nedůvodné.
Jelikož novinář Segal musel informace, o nichž v televizi hovořil, obdržet nezákonně z prostředí služby Šin Bet, nezbývalo, než tuto věc vyšetřit jako únik tajných informací do rukou nepovolané osoby. V Izraeli má pravomoc prošetřovat službu Šin Bet specializovaný útvar – Oddělení vnitřního policejního vyšetřování (DIPI), které je součástí ministerstva spravedlnosti. V této kauze byly do prošetřování zapojeny také kontrolní mechanismy samotné služby. Výsledek se dostavil: 9. dubna 2025 byl zatčen agent Šin Bet pod kódovým označením Alef. Ukázalo se, že tajné informace předal nejen Amitu Segalovi, ale také novinářce Širit Avital Cohenové z deníku Jisrael Hajom a mimoto ministru vlády Amichaji Šiklimu. Kromě „kahanismu“ se únik týkal také nezveřejněné části zprávy Šin Bet s výsledky jejího vnitřního vyšetřování ohledně selhání v souvislosti s masakrem ze 7. října 2023. Aktuálně dodejme, že agent Alef byl ve středu 16. dubna propuštěn z vazby do domácího vězení.
Na pozadí aféry „Katargate“
Všechny tyto události se dějí za situace, kdy Šin Bet a policie vyšetřují aféru zvanou „Katargate“, v níž figurují blízcí spolupracovníci premiéra Netanjahua obvinění z toho, že obdrželi finanční prostředky z Kataru výměnou za to, že se budou snažit vytvářet lepší obraz Kataru ve vysokých politických a bezpečnostních kruzích Izraele a také v médiích. V kontextu jednání o rukojmích v Pásmu Gazy měli také, údajně na katarskou objednávku, poškozovat pověst Egypta jako jednoho z mediátorů (což katarská vláda vzápětí kategoricky popřela). Aféra se dostala na veřejnost letos v únoru a ještě v témže měsíci (27. 2.) nařídila generální prokurátorka Baharav-Miaraová službě Šin Bet a policii, aby se tímto podezřením zabývaly. Ovšem 20. března vláda rozhodla, že s platností od 10. dubna šéfa Šin Bet Ronena Bara odvolává. Důvod: ztráta důvěry, především pak neschopnost služby Šin Bet zabránit nebo včas upozornit na hrozící masakr ze 7. října 2023. Zde dodejme, že Ronen Bar svůj díl odpovědnosti nepopírá a sdělil, že opustí post šéfa služby předčasně, ale až po vyšetření skandálu „Katargate“. Své odvolání vnímá jako pokus vlády toto vyšetřování torpédovat. Premiér Netanjahu naopak tvrdí, že vyšetřování aféry „Katargate“ bylo iniciováno proto, aby se Ronen Bar udržel ve funkci. Tak trochu „Hlava 22“.
K odvolání Ronena Bara se z logiky věci vyjádřila, nepřekvapivě negativně, generální prokurátorka. Vládu upozornila, že nebyly dodrženy procesní postupy při (historicky vůbec prvním) odvolání šéfa Šin Bet a vedle toho je podle jejího právního názoru premiér ve střetu zájmů, když nechal odvolat de facto šéfa vyšetřovatelů, kteří se zabývají aférou lidí z jeho nejbližšího okolí. K tomu je nutné dodat, že 23. března vláda vyjádřila generální prokurátorce nedůvěru a následně byl zahájen proces jejího odvolání; tím se musí zabývat zákonem stanovená komise a navíc se očekávají žaloby k Vrchnímu soudnímu dvoru, takže půjde o běh na delší trať. Čili: generální prokurátorku nelze odvolat takříkajíc ze dne na den. Zde budiž dovysvětleno, že izraelský generální prokurátor má poněkud širší kompetence, než je tomu jinde ve světě. Nejenže stojí v čele státního zastupitelství a zastupuje stát při právních jednáních, ale je i hlavním právním poradcem vlády a zastupuje a střeží veřejný zájem, právní stát a občanské svobody. Baharav-Miaraová případ od případu pojala toto své poslání jinak, než si vláda představovala a nejednou se s kabinetem dostala v právních otázkách do nesouladu. Byla proto ocejchována jako neloajální, což ovšem odmítá. Poukázala na to, že ona a její úřad prosadily a schválily stovky vládních usnesení a stovky vládou předložených právních předpisů a zastupovaly vládu ve více než dvou tisících soudních žalob proti ní včetně klíčových otázek souvisejících s válkou s Hamásem, jako jsou žaloby proti vládní politice týkající se humanitární pomoci Gaze, správního zadržování a dalších kontroverzních politik. Současně ale říká, že nemohla podpořit snahu vlády stavět se nad zákon a fungovat bez brzd a protiváh, zejména v této kritické době (válka, protivládní protesty a koneckonců blížící se volby 2026). Nemůže vládu podpořit, pakliže ta se snaží oslabit soudní moc, což je podstatou dočasně odložené reformy justičního systému prosazované nynější koalicí.
Povyk na politické scéně
Vyšetřování úniku tajných informací ze systému Šin Bet a zejména potenciálního průniku „kahanismu“ do policie rozlítilo koaliční scénu. Objevila se celá řada mimořádně silných tvrzení. Třebaže premiér Netanjahu se (zatím) přímo nevyjádřil, jeho strana Likud na sociálních sítích uvedla, že šéf Šin Bet a generální prokurátorka přetvořily části vnitřní tajné služby v „soukromou milici (toho, co nazvali) deep state, která podkopává izraelský právní stát a základy demokracie“. Podle Likudu „musí politické vyšetřování okamžitě skončit“ a Ronen Bar opustit svůj post, neboť příslušníci služby dělající profesionálně svoji práci si zaslouží jiného šéfa. Ministr Amichaj Šikli z Likudu, jeden z adresátů uniklých materiálů, nazval zatčeného agenta Alefa „hrdinou Izraele“, neboť poskytl informace o údajných nekalých praktikách Ronena Bara zahrnujících „obsedantní špehování úřadujícího ministra vlády“ a obvinil službu, že ve své analýze selhání v čase masakru ze 7. října nabídla falešný a zkreslený obraz, když tvrdila, že odpovědnost za tehdejší vývoj nese (také) politické vedení (k čemuž se ovšem Netanjahu nechce příliš znát). Ministr Šikli dokonce uvedl, že bude bojovat proti „politické Stasi“ (bývalá východoněmecká politická policie) čele s Barem a Baharav-Miaraovou a oba přirovnal k francouzskému absolutistickému panovníkovi Ludvíku XIV. kvůli jeho údajnému výroku „Stát jsem já“.
Své k tomu řekl i ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir, jehož se tato kauza přímo týká. Označil Ronena Bara, Gali Baharav-Miaraovou a spolu s nimi i šéfa vyšetřovacího útvaru DIPI Kerena B. Menachema jako tři zástupce deep state, kteří překročili všechny hranice. Ještě ostřejší byl ministr financí Becalel Smotrič, předseda koaliční strany Náboženští sionisté: „Takto vypadá skutečný převrat.“ Vysvětlil, proč si to myslí. Podle něj služba Šin Bet zneužívá své pravomoce, které jí byly svěřeny výhradně za účelem chránit bezpečnost státu, proti zvoleným představitelům a novinářům, přičemž ztrácí brzdy a sebekontrolu. Navíc důkazem převratu má být i skutečnost, že když se zvolená vláda rozhodne odvolat neúspěšného šéfa služby Šin Bet, který ztratil důvěru a vládu podrazil, tak generální prokurátorka a justice tomu násilně brání. Smotrič soudí, že Izrael se nachází na šikmé ploše; akce vyšetřovacích orgánů prý ohrožují demokracii. Podle něj by se příštím šéfem služby měl stát agent Alef – tedy člověk, který z jejího systému vynesl nepovolaným osobám utajované informace.
Odlišný je pohled opozice. Její lídr Jair Lapid, předseda centristické strany Budoucnost existuje, si myslí, že všechny tyto koaliční „výkřiky“ mají jediný cíl – odvrátit pozornost od kauzy „Katargate“. Nynější Netanjahuův kabinet nazval kvůli útokům na vyšetřovatele úniků bez servítků „vládou zločinců“. Předseda středové až středopravicové strany Národní jednota Benny Gantz, bývalý náčelník generálního štábu armády a exministr obrany, soudí, že bez ohledu na to, kdo je zdrojem úniku a komu byl určen musí být předání důvěrných bezpečnostních informací neoprávněným subjektům řádně prošetřeno. Současně se ostře ohradil proti kritice služby Šin Bet ze strany zástupců Likudu. Podle něj je neuvěřitelné, že největší vládní strana jedná tak, aby v čase války poškodila instituci, která patří z hlediska ochrany izraelské bezpečnosti k nejdůležitějším.
