Arafat Irfaiya se rozhodl, že bude mučedníkem. Jenomže – mučednictví, tak jak ho známe z dějin křesťanství, je jiné než mučednictví chápané islámskými teroristy. A Arafat je muslimským teroristou. Co z toho plyne?

V křesťanství, v časech pronásledování, se stali mučedníky ti, kdo byli pro víru v Krista zavražděni, obvykle po předchozím mučení. A aby se mučedníky stali, nemuseli nikoho zabít.

Tím se křesťanské mučednictví liší od islámského. Portál Times of Israel citoval v úterý (12/2) jednu z izraelských komerčních televizí (Channel 13). Vyšetřovatelům ze služby Šin Bet Arafat řekl, že se chtěl stát mučedníkem – a aby se jím stal, musel zavraždit někoho, kdo patří k židovskému národu. Proto přišel do Jeruzaléma a vyhlédl si v podstatě náhodnou oběť – devatenáctiletou Ori Ansbacherovou. Nevinnou dívku brutálním způsobem sprovodil ze světa. Zbraní zabijáka byl nůž.

Pro civilizované lidi vrah, v kontextu blízkovýchodních poměrů a v souladu s jeho motivací vrah – terorista; pro nenávistné palestinské Araby, pokud by byl nablízku někdo, kdo by Ori chránil a Arafata zlikvidoval, ovšem mučedník.

Na tento diametrálně odlišný způsob uvažování, na tento rozdíl mezi „my“ a „oni“, by neměli zapomínat ti, kdo stojí v konfliktu Izrael – palestinští Arabové na straně těch, kdo vrahy označují za mučedníky.

Nikdo takový nablízku nebyl, dívka byla v lese v hlavním městě svého státu sama – a dnes má čerstvý hrob ve svém bydlišti, v judské osadě Tekoa, asi 15 km jižně od Jeruzaléma.

Na pohřbu její matka řekla: Byla dcerou slov – psala poezii a milovala přírodu.

V pondělí 11/2 přinesl izraelský zpravodajský portál Aruc Ševa úryvek z jedné z posledních básní Ori Ansbacherové. Ori vykonávala náhradní vojenskou službu v centru pro ohroženou mládež Yaelim na jihu Jeruzaléma a často chodila do nedalekého lesa Ein Yael, kde v tichu přírody psala své verše. Tam ji také Arafat dostihl a krutě utratil.

Přistoupil jsem k těm několika větám s posvátnou úctou. Maje na mysli mladou dívku, která pomáhala druhým a stala se obětí té nejhorší nacionalistické nenávisti. Každý verš převedený z cizího do našeho jazyka může být řadu podob. Zde si skromně dovoluji nabídnout tu svou. Jako vzpomínku na dívku, s jejímž odchodem ze světa se prostě nelze smířit.

Udělej to tak,
aby tvůj svět
byl světem míru

Pamatuj, že jsi panna
i na tu sladkost, co jsi měla,
než tě srazili dolů

Vzkřis sebe samu
vrať té panně život
a vytvoř si svůj svět,
svět míru.

ilustrační foto/pixabay