V červnu 1967, po šestidenní válce, Izrael osvobodil rozsáhlá území na Golanských výšinách, Pásma Gazy a Judska a Samaří, známého jako Západní břeh Jordánu a starý (východní) Jeruzalém. Židovské osídlení v Judeji a Samaří je jedním z hlavních sporných bodů izraelsko-palestinského konfliktu a jakákoli budoucí dohoda bude vyžadovat inovativní řešení této otázky.

Proč Izrael v roce 1967 obsadil Judsko a Samaří?
V květnu roku 1967 Egypťané obsadili celý Sinajský poloostrov, přesunuli tam svou armádu, přikázali jednotkám OSN vyklidit toto území, zablokovali Izraeli Akabský průliv a další arabské země Sýrie a Jordánsko shromáždily své armády v útočných pozicích s cílem zničit Stát Izrael. V důsledku následné arabské agrese a v rámci svého práva na sebeobranu se Izraelci v červnu 1967 zmocnili Sinajského poloostrova, Golanských výšin, Judska a Samaří, starého Jeruzalémě a Gazy.

Od koho Izrael Judeu a Samaří získal?
Jordánsko ovládalo Judeu a Samaří, kterou Izrael roku 1967 znovu dobyl poté, co se Jordánsko připojilo k válce proti Izraeli, kterou zahájily Sýrie a Egypt bezprostředně po jeho vzniku 15.5.1948. Arabské země chtěly vymazat Izrael z mapy světa a vyhnat či vyvraždit veškeré tamější židovské obyvatelstvo.

Patří tedy Judea a Samaří Jordánsku?
Rozhodně ne. Tato země Jordánsku ve skutečnosti nepatřila. Pro pochopení souvislostí je nutné zmínit přelomový rok 1917. Po britském vítězství nad Osmanskou říší v první světové válce uznal britský ministr zahraničí lord Arthur James Balfour historické právo židovského národa na jeho vlast ve Svaté zemi. Pro vytvoření židovské domoviny byla vyčleněna plocha odpovídající 0,5 % rozlohy Blízkého východu. Tato území zahrnovalo Judsko a Samaří a dokonce i území, které je dnes součástí Jordánska. Celková rozloha přidělené půdy byla téměř čtyřikrát větší než současná rozloha Izraele. Roku 1922 však Britové předali celé území na východ řeky Jordán hašemitským Arabům a vytvořili nový stát Transjordánsko, později přejmenováné na Jordánsko. Zbytek britského mandátního území obsahoval území dnešního Státu Izrael, Judska a Samaří (Západního břehu Jordánu) a Pásma Gazy měl původně patřit Židům, což schválila schválila Společnost národů, předchůdce Organizace spojených národů.

Komu patří Judea a Samaří, dnes známá jako Západní břeh Jordánu?
Historicky patří Judea a Samaří, obecně známé jako Západní břeh Jordánu, židovskému národu. Nikdy neexistoval palestinský stát ani politický útvar, který by kdy patřil lidem, kteří se dnes označují jako tzv. Palestinci. Podle vývoje mezinárodních dohod od roku 1917 do roku 1947 bylo území Izraele, Římany ve 2. století přejmenované na „Palestinu“, rozděleno na tři státy: Jordánsko, které se rozkládalo na východ od řeky Jordán, a židovský a arabský stát, které se dělily o území na západ od řeky Jordán. Zatímco Židé tento bolestivý kompromis, který zmenšil rozlohu jejich území o více než 75 %, přijali, Arabové to odmítli. V důsledku arabské rozpoutané útočné války proti obnovenému státu Izrael v roce 1948 Jordánsko obsadilo oblast Judska a Samaří a nezákonně ji anektovalo. Po skončení bojů v roce 1949 bylo mezi Izraelem a jeho sousedy uzavřeno příměří. Arabské národy obklopující Izrael však trvaly na tom, a dokonce požadovaly, aby tato linie neměla žádný politický význam. V podstatě linie, které nazýváme hranicemi z roku 1967, nebyly od roku 1967 a podle arabského požadavku nejsou a nebyly právně závaznými hranicemi.
Je třeba zdůraznit, že tzv. Palestinci nikdy nepožadovali zřízení palestinského státu po anexi Jordánska. Spíše chtěli zřídit svůj stát na území namísto Státu Izrael, tedy na území, které předtím odmítli a následně ztratili ve válce v roce 1948.

Komu patřila Judea a Samaří po válce v roce 1948?
Protože anexe území Jordánskem nebyla uznána a byla považována za nezákonnou, a protože Britové se v roce 1948 vzdali svých nároků na území a opustili region, a poněvadž arabské síly trvaly na tom, že linie příměří z roku 1949 nemají žádný právní význam, v podstatě právně území nepatřilo nikomu.

Co to znamená, pokud jde o právní definici země?
Protože země nepatřila Jordánsku, je často používaný termín „okupovaná území“ zcela falešný. Ve skutečnosti proto nelze zemi považovat za „okupovanou“ a místo toho by se měl používat termín „sporná území“. Sporná území je termín, který se používá v případě územních sporů, ale nejsou definována jako okupovaná. Příkladem je Zubarah, Tumbské ostrovy, Západní Sahara, ostrov Abu Musa, Kašmír a další. Příkladem správného použití termínu „okupovaná území“ by byla turecká okupace severního Kypru.

Kdy začali tzv. Palestinci prohlašovat Judeu a Samaří aka Západní břeh Jordánu za svůj?
Palestinský nárok na Judsko a Samaří vznikl poté, co Izrael v šestidenní válce v roce 1967 získal kontrolu nad Judskem a Samaří od Jordánska. Připomeňme, že Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) byla založena v roce 1964 před izraelským záborem Judska a Samaří s cílem vytvořit místo Izraele palestinský stát, aniž by se vztahovala na území dnešní Judeje a Samaří, které bylo anektováno Jordánskem. Práva na Judeu a Samaří začali palestinští politici požadovat až potom, co se i on dostal do izraelských rukou.

Jaký by měl být budoucí status Judska a Samaří?
Podle všech dohod s palestinskými Araby, počínaje dohodami z Osla z roku 1993, by mělo být řešení trvalého statusu Judska a Samaří určeno výhradně prostřednictvím jednání. Podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 Izrael souhlasil s tím, že palestinským Arabům předá části Judska a Samaří, ale pouze výměnou za uznání židovského státu a zaručení bezpečnosti, jak požaduje rezoluce č. 242. V souladu s touto rezolucí se Izrael zavázal, že tzv. Palestincům předá část Judska a Samaří. Izraelští premiéři Benjamin Netanjahu, Ehud Olmert a Ehud Barak skutečně poprvé v historii souhlasili s vytvořením palestinského státu vedle Izraele v Gaze a v částech Judska a Samaří. Barak i Olmert nabídli Jásiru Arafatovi, posléze Mahmúdu Abbásovi, téměř celou Judeu a Samaří výměnou za skutečný mír a bezpečnost a vzájemné uznání, avšak oba palestinští předáci tyto návrhy odmítli.

Jak lze tohoto řešení dosáhnout?
Jediným způsobem, jak dosáhnout dohody, je seriózní jednání mezi Izraelem a důvěryhodným palestinským partnerem, který je plně odhodlán ke skutečnému míru.

Proč se po tolika letech mírových rozhovorů a jednání dosud nepodařilo dosáhnout míru?
Dosud, jak za Arafata, tak za Abbáse, kteří odmítali přijmout jakékoli velkorysé izraelské nabídky, byla jednání opakovaně přerušena. Nejenže vedoucí palestinští představitelé nabídky odmítali, ale po Barakově nabídce Arafatovi v Camp Davidu v roce 2000 zahájili kampaň teroru v rámci druhé intifády a po Abbásově odmítnutí Olmertovy nabídky v Annapolisu v roce 2007 kampaň politického a diplomatického teroru proti Izraeli.