IZRAEL: Vášnivé souboje mezi věřícími Židy

Ten podvečer před čtyřmi roky, v den, v němž by židovský chlapec Peter Ginz, umučený v Osvětimi, oslavoval své 75. narozeniny, se Tel Aviv zajíkl, jakoby ho někdo hodil do ledové vody, proto mě udivilo, že se před jedním z hotelů strhla divoká hádka.

Byl to hotel, v němž bydleli převážně ortodoxní Židé. A právě oni rozpoutali halasný střet, když hlasitě vykřikovali, že Ilan Ramon zahynul při explozi raketoplánu Columbia, protože zhřešil proti šabatu, když přistával v sobotu a v kosmu nejedl košer stravu. Kolemjdoucí agnostici byli těmito žlučovitými urážkami silně pobouřeni a výměna nelichotivých slov nebrala konce, zvláště když jeden z Chasidů vytkl stejný hřích i kosmonautce Juditě A. Reznikové, která byla Američanka židovského původu a zahynula v roce 1986 i s celou posádkou při desátém startu raketoplánu Challenger v jeho 73 vteřině letu.

Opak byl však pravdou; Ramonova vesmírná pouť byla provázena malým svitkem Tóry, zachráněným z Bergen-Belsenu. Vezl s sebou nejen kresbu Petera Ginze, ale též mezuzu omotanou ostnatým drátem, symbolizujícím nacistické koncentrační tábory. Ilan tak učinil jako vzpomínku na památku své matky, která přežila Osvětim a svého dědečka, který tam byl zavražděn. Na palubě raketoplánu jedl první izraelský kosmonaut Ilan Ramon košer jídlo a přivítal šabat prvním kosmickým kiduš. Když přelétal nad Jeruzalémem, odříkával Šema Jisrael – starodávné vyznání židovské víry.

Pesachová modlitba kiduš:

Budiž veleben,
Hospodine, Bože náš,
králi světa,
který jsi stvořil
plod vinné révy.
Budiž veleben Hospodine,
Bože náš, králi světa,
jenž jsi ze všech národů vyvolil nás,
že jsi naši řeč vyvýšil
nad všechny jazyky světa
a posvětil jsi nás svými příkazy.

Ty jsi nás vyvolil
ze všech národů a posvětil jsi
nás v radosti a veselí
k tomuto svátečnímu období.
Požehnán budiž Hospodine,
kterýž posvěcuješ svátečními
obdobími Izraele!
Budiž veleben,
Hospodine, Bože náš,
králi světa,
který jsi nás zachoval při životě
a dopřál nám dočkati se této chvíle!

Dal jsi nám, Hospodine,
náš Bože ve své lásce výročí,
abychom se z nich mohli radovat
a ostatní svátky k obveselení
a svátek nekvašených chlebů,
čas naši svobody
jako stálou upomínku vyjití z Egypta.

,,Kdyby byli Arabové v zemích kolem Izarele trochu moudří a nechali židovský stát na deset roků v naprostém klidu, bez atentátů a vyhrožování, že ho smetou do moře, Izraelci by se svými vnitřními rozpory zlikvidovali sami..." osvětlil mi tento afekt izraelský přítel Chanan Ron z Tel Avivu, který byl přes dvacet roků pracovníkem výzvědné služby Mossad.

Měl na mysli fakt, že zhruba sedm milionů obyvatel Izraele tvoří na sto různých národností a etnických skupin. Další se neustále do židovského státu stěhují, ať už jsou z Keně, Etiopie, Číny nebo Indie. Lákají je velmi dobré ekonomické podmínky života, což je jeden z důvodů, proč vzniká v Izraeli řevnivost nejen mezi ortodoxními Židy a agnostickými starousedlíky, jichž je většina, ale také mezi původními sionisty a novými přistěhovalci.

,,My jsem za Izrael bojovali od jeho vzniku, prolévali jsme krev za jeho svobodu, zatímco Chasidé nemuseli jít na vojnu a jen se za nás modlili. Dnes přicházejí noví Židé ze všech možných zemí, aby využívali velkých možností, které přistěhovalci mají," rozčiluje se Petr Bachrach z Haify, kde žije už šedesát roků, a jenž bojoval ve všech arabsko-izraelských válkách. ,,Dostávají levné byty, výhodná zaměstnání, slevu na auta i poloviční školné, tedy efekty, o nichž se starousedlíkům nikdy ani nezdálo..."

Výhrady mají hlavně kibucníci, kteří poznali židovský stát jako vyschlou poušť a neúrodné bažiny, z nich dokázali vytvořit sady oliv, plantáže banánů a vinice nejlepšího cabertnetu sauvignon. Přitom oni si mohli o podobně výhodných podmínkách života nechat jen zdát.

,,Kolektivní socialistické družstevnictví, dotované Židovským národním fondem i baronem Edmondem de Rotschildem, našlo mezi Židy v Palestině velký ohlas a začaly vznikat další kibucy. V roce 1926 to byl Migdal Eder - Ederská věž, jejímiž zakladateli byli iráčtí Židé, kibuc Mišmar Ha-Emek - Stráž údolí zase založili židovští přistěhovalci z Polska a osadu Kfar Baruch postavili Židé z Rumunska. V roce 1927 vzniklo z iniciativy ruských Židů hnutí Kibuc Hameuhad - Jednotný kibuc, které si dalo do vínku marxismus a celistvost Izraele," slyším komentář kibucníka z Hachotrimu Davida Ráze, jenž se ještě do Palestiny vystěhoval v roce 1936 ze Znojma.

V roce 1927 zahájil činnost Zemský kibuc čítající kolem osmdesáti komun s takřka 42 tisíci členy, kteří byli spojeni s levicovou Stranou práce země Izrael - Mapai, založenou v roce 1930. Jejím představitelem byl též první premiér Izraele Ben Gurion, jenž prohlásil: ,,Socialismus je pro Izrael stejně důležitý jako Bible!”

Stranou jakékoli politiky se držely náboženské kibucy sdružené v organizaci Hakibuc Hadati. Vznikly v roce 1935 a jejich asi šestnáct osad mělo přes dvacet tisíc obyvatel. Také mezi věřícími Židy se však podnes odehrávají nesmiřitelné souboje vášní.

,,Reformní a konzervativní synagogy páchnou peklem (gehinom) a Židé by se ani neměli přibližovat ke vstupu do nich," prohlásil bývalý vrchní izraelský sefardský rabín Mordechaj Elijahu. Vyvolal tím pozdvižení mezi stoupenci reformního a konzervativní judaismu. ,,Jednou jsem byl pozván, abych byl sandak - obdoba kmotra při brit mila (obřízce) v třípatrové budově,“ popisoval rabi Elijahu v týdeníku Kol Cofajich, jenž se zabývá halachickými - židovskými náboženskými otázkami.

„V prvním podlaží byla reformní synagoga, v druhé konzervativní synagoga a ve třetím ortodoxní synagoga, kam jsem byl pozván. Zajímal jsem se, jak minout ty dvě synagogy, které páchly peklem. Zeptal jsem se, zda existuje nějaká cesta, obcházející vstupy do nich, a bylo mi řečeno, že v budově je kuchyně, skrze níž je možné se dostat do třetího podlaží. Oznámil jsem, že nepůjdu nahoru jinudy, než skrze kuchyni, abych se vyhnul těm dvěma zakázaným synagogám,“ napsal rabi Elijahu.

Rabi Barry Schlesinger, který stojí v čele Rabínského shromáždění v Izraeli a je rabínem obce Morešet Avraham v jeruzalémské čtvrti Východní Talpiot, uvedl, že Elijahovy poznámky „vyvolají nenávist a podpoří hanobení izraelských i zahraničních židovských obcí, kde se miliony Židů učí Tóře a projevují skutky dobroty.“

A takový náboženský antagonismus zažívá Izrael ještě na počátku třetího tisíciletí..

Převzato s laskavým svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz, ilustrační foto autor.