V kontextu sílícího antisionismu a znepokojivé vlny nárůstu antisemitismu na celém světě vydali dva katoličtí teologové veřejnou výzvu, která by měla být pro Židy, sionisty a zastánce Izraele na celém světě obzvláště důležitá. Dominikánský teolog Otec Antoine Lévy a biblista a zakladatel organizace „Catholics for Israel“, (“Katolíci pro Izrael“) dr. André Villeneuve nedávno zveřejnili dokument „For Zion’s Sake: A Catholic Appeal in Support of Israel“ (V zájmu Sionu: Katolická výzva na podporu Izraele).

Cílem jejich iniciativy je čelit rostoucí tendenci hlasů některých katolíků, kteří se snaží zpochybňovat legitimitu židovského státu a považují odpor vůči němu za morální či dokonce náboženskou povinnost.

Stává se to v době, kdy Stát Izrael i nadále čelí hrozbám ze strany Íránu, palestinských teroristických organizací a propalestinských stoupenců, zatímco počet násilných antisemitských incidentů po celém světě prudce stoupá. Pro mnoho Židů je mlčení či zaujatost ze strany některých křesťanských institucí velmi bolestná. Ujal se znepokojivý vzorec: nactiutrhačná obvinění z apartheidu, kolonialismu a genocidy jsou často spojována s obnovenou formou supersesionismu/ substituční teologie – dávno tradovanou myšlenkou, že Církev v Božím plánu spásy nahradila židovský národ. Tato kombinace je jak teologicky chybná, tak nebezpečná.

Jádrem výzvy těchto dvou duchovních je potvrzení věčně trvající platné smlouvy židovského národa s Bohem. Autoři čerpají z Písma svatého – od knihy Genesis přes proroky ve Starém zákoně až po Nový zákon – a trvají na tom, že Boží sliby dané židovskému národu zůstávají neodvolatelné. Citují List Římanům 11, kde Pavel popisuje židovský národ jako „původní ratolesti“, které jsou stále milovány a jejichž povolání nebylo nikdy odvoláno. Pro židovské čtenáře má tento jazyk velký význam. Odmítá představu, že vyhnanství židovského lidu či jeho bolestné utrpení nějak dokazují Boží zavržení, a potvrzuje pravdu, že návrat Židů do Země Izraele má teologický význam.

Lévy a Villeneuve definují sionismus jednoduše: jako právo židovského národa na sebeurčení ve své rodné zemi.

Katolický sionismus, jak jej prezentují, uznává Boží věrnost v moderním obnovení židovského národa, přičemž Stát Izrael považuje za lidský a omylný politický subjekt, který podléhá stejnému morálnímu posuzování jako jakýkoli jiný národ. Odmítají karikatury, které vykreslují podporu Izraele jako slepé schvalování činů (omylných) izraelských politiků nebo jako posedlost koncem světa. Místo toho volají po vyváženém postoji, který hájí právo Izraele na existenci a na obranu před existenčními hrozbami, přičemž však nezapomíná na utrpení všech civilistů.

Autoři otevřeně hovoří o historickém břemenu. Zabývají se setkáním z roku 1904 mezi novinářem a zakladatelem moderního sionismu Theodorem Herzlem a papežem Piem X., při kterém papež údajně odmítl podpořit židovskou vlast, protože Židé nepřijali Ježíše. Poznamenávají, že tento záznam pochází z Herzlova deníku a nemá žádnou formální autoritu jako katolická věroučná doktrína.

Propalestinští antisemitští aktivisté namíření proti Izraeli to však často vykreslují jako nadčasové učení Církve. Ticho Církve, která tyto výroky nikdy oficiálně nepotvrdila, umožnilo, aby se tento příběh udržel jako symbol odmítnutí. Pro Židy to zůstává připomínkou toho, jak se teologické postoje kdysi promítaly do politické lhostejnosti.

Ovšem od té doby se Církev vydala jiným a pozitivním směrem. Deklarace Nostra Aetate z roku 1965 odmítla kolektivní vinu židovského lidu za Ježíšovu smrt, potvrdila, že Bůh neodvolává své dary, sliby ani povolání, a odsoudila antisemitismus ve všech jeho podobách. V roce 1994 navázal Vatikán plné diplomatické vztahy s Izraelem. Tyto kroky představovaly skutečný pokrok. Lévy a Villeneuve tvrdí, že v současné době však hrozí, že se kyvadlo vychýlí zpět.

Někteří vlivní katolíci a mediální osobnosti nyní hovoří, jako by odpor vůči sionismu byl povinným katolickým postojem. Jednou z nich je politická komentátorka a podcasterka Candace Owensová a další, kteří využívají své platformy k znevažování a démonizování Izraele, sionismu a „židovského vlivu“ způsobem, který recykluje klasické antisemitské lži, které často vedly k masakrům židovského lidu. Autoři tvrdí, že relativní mlčení Vatikánu ohledně hrozeb, kterým Izrael čelí, a prudký nárůst antisemitismu umožňují těmto hlasitějším hlasům zaplnit tuto mezeru.

Toto mlčení má pro Židy zvláštní váhu. Vzpomínky na nečinnost papeže během holocaustu spáchaného nacisty za druhé světové války stále formují židovské vnímání Církve. Když se významní katoličtí předáci nevyjadřují k zvěrstvům páchaným na izraelských občanech nebo k nárůstu antisemitských útoků po celém světě, mnozí Židé v tom slyší ozvěnu dřívějších selhání.

Lévy a Villeneuve netvrdí, že mluví jménem celé Církve. Avšak jako tradici věrní katolíci si nárokují právo zpochybňovat narativy, které samotnou existenci Státu Izrael považují za problém.

Dokument je pečlivě strukturován. Na úvod poukazuje na znepokojivý trend, kdy se katolíci obracejí proti Izraeli; dále se zabývá biblickou a teologickou reflexí o židovském národu a zemi; řeší otázku, zda může být katolík sionistou; a končí výzvou k solidaritě.

Další část vyzývá nekatolíky, aby se k výzvě připojili jako „přátelé“. Výzvu podepsalo mnoho katolíků, včetně kněží, teologů a veřejných osobností. Podporu jim vyjádřili katolíci, kteří se ve své podpoře Izraele cítili osamoceni a uvítali teologicky podloženou alternativu k převládající kritice.

Pro židovské publikum je zde několik klíčových bodů. Za prvé, výzva pojímá židovské pouto k této zemi jako zakořeněné v Písmu, nikoli jako koloniální projekt. Za druhé, odmítá ztotožňovat kritiku konkrétních izraelských politik s popíráním práva Izraele na existenci. Za třetí uznává, že antisionismus dnes často funguje jako „přijatelná“ forma antisemitismu. Za čtvrté trvá na tom, že skutečná starost o utrpení palestinských Arabů nevyžaduje vymazání židovské historie či národnosti.

Lévy a Villeneuve napsali papeži a vyzvali Vatikán, aby se zabýval teologickými otázkami, které jejich dokument nastoluje. Doufají spíše v otevřenou diskusi než v polarizované odsouzení. Podle jejich názoru existence Státu Izrael nutí Církev konfrontovat svou vlastní identitu ve světle židovské kontinuity. Pokud židovský národ zůstává národem smlouvy, nelze jeho návrat do země odmítnout jako teologicky irelevantní.

Dokument „For Zion’s Sake“ (“V zájmu Sionu“) sice nevyřeší všechna napětí ve vztazích mezi katolíky a Židy, nabízí ale jasnou alternativu k hlasům, které považují židovské sebeurčení za něco ze své podstaty podezřelého. V době, kdy Židé čelí jak fyzickým útokům, tak ideologickým kampaním zaměřeným na zbavení Izraele legitimity, mají projevy solidarity zakotvené ve společném Písmu a morální jasnosti velký význam.

Lévy a Villeneuve vyzývají katolíky a lidi dobré vůle, aby si dokument přečetli a podepsali.

Pro Židy, kteří debatu uvnitř Církve sledovali, představuje vznik této výzvy významný vývoj: připomínku toho, že ne všichni křesťané se od nich odvrátili a že někteří usilují o návrat k věrnějšímu výkladu biblického příběhu, který obě komunity spojuje.

Čerpáno z ns.org