Jsou bolestné a zraňující. Pro každého, kdo se hlásí k jakékoli křesťanské víře a současně je přítelem a podporovatelem Státu Izrael.

Nechci hned v úvodu připomínat už uzavřený případ, kdy voják izraelské armády (IDF) palicí rozbíjel sochu Ježíše, třebaže tento šílený čin vyvolal celosvětové pobouření a nesmyslně umožnil nepřátelům Izraele přilít další dávku nenávisti do nádoby protiizraelské nevraživosti. Ne proto, že se to stalo v Libanonu - vrátím se k té kauze v jiné souvislosti níže. Začnu tím, že o více než týden později n(28. dubna) se stalo něco otřesnějšího. Poloprázdnou ulicí jeruzalémského Starého města, poblíž místa známého jako Večeřadlo, kráčela katolická jeptiška. Ze vzdálenosti asi dvaceti metrů se k ní zezadu rozběhl muž a jakmile ji dostihl, zákeřně ji strčil do zad; řádová sestra padla hlavou těsně na kamenný obrubník a jen zázrakem nedošlo k nejhoršímu. Ze strany útočníka ovšem ano. Vydal se zpátečním směrem, ale po deseti krocích se otočil, vrátil se k ležící oběti a jednou ji stihl kopnout. Dalšímu řádění zabránil jeden kolemjdoucí. Ze záznamu bezpečností kamery je patrné, že útočník měl na oděvu cicijot, židovské rituální třásně, z čehož lze dovodit, že šlo o nábožensky založeného člověka. Současně to ale byl fanatický extremista, když dokázal spáchat tak odporný, brutální, zákeřný a zbabělý čin, navíc vůči nic netušící bezbranné ženě. Pro úplnost uvedu, že postižená je výzkumnou pracovnicí prestižního francouzského katolického biblického a archeologického centra École Biblique et Archéologique Française de Jérusalem. Nakonec měla štěstí v neštěstí, že nebyla zraněna vážně, ale jen lehce. To ale na zrůdnosti ataku nic nemění.

Pozitivní je, že pachatel byl velice brzy identifikován a zatčen. Policie ujistila, že takovéto případy posuzuje s maximální přísností. Izraelské ministerstvo zahraničí odsoudilo útok jako „hanebný čin“ a v prohlášení uvedlo, že Jeruzalém nadále zůstává odhodlán „chránit svobodu náboženství a svobodu bohoslužeb všech vyznání“. Méně pozitivní ovšem je, že zprávy referující o tomto děsivém incidentu hovoří jedním dechem také o tom, že nejde o individuální exces, ale o trend, který se v poslední době neblaze rozmáhá. Podrobně o tom informoval v terénním reportu na izraelském portále Ynet 1. května Oded Šalom. Je to smutné čtení. Přináší svědectví křesťanů, kteří přímo na místě čelí nepřízni netolerantních nábožensky založených Židů. Autor, podotýkám že izraelský novinář, píše: „Plivání a ponižování jsou na denním pořádku. Lidé se bojí chodit v Jeruzalémě s křesťanskými symboly.“ V Jeruzalémě, kde vzniklo první křesťanské společenství? Bohužel ano. Není to způsobeno oficiální vládní politikou, ale protikřesťanskou nenávistí naprosté menšiny vyznavačů judaismu. Ale, jak říkával můj otec, i malá kapka petroleje dokáže znehodnotit sebechutnější polévku. Existuje názor, že nedávné rozbití sochy Ježíše v Libanonu vojákem IDF bylo přímým pokračováním toho, co se děje ve Starém Městě a v Judeji a Samaří. Je to napadání kněží a mnichů, nejnověji i řádových sester, ničení křesťanských symbolů, sprejování hanlivých graffiti na kostely – to vše se děje takříkajíc za bílého dne. Svět si toho pochopitelně všímá.

Hagop Grnazian je křesťan z arménské čtvrti. Tvrdí: „Za současné vlády se to zhoršilo a nikdo se nesnaží to zastavit.“ Průvodce turistů Paniot Penioto připomíná: „Jsme tu jako křesťané už 2000 let. Jaký s tím má kdo problém?“ Lze namítnout, že Židé jsou v Jeruzalémě podstatně déle, o dobrých tisíc let. To ale nesmí být důvodem k nenávistnému napadání. Garo Sandroni má v arménské čtvrti malý obchod s keramikou. V ulici, po níž během dne procházejí nábožensky založení Židé k Západní zdi, do ješiv na hoře Sion anebo do židovské čtvrti. V otevřeném obchodě sedí kromě nedělí od rána do večera a je svědkem spousty nenávistných, urážlivých projevů. „Plivání na křesťanské duchovní a křesťanské symboly, plivání směrem k arménskému klášteru stojícímu nedaleko. Plivání a nadávky,“ konstatuje skleslým hlasem. Je to tu natolik běžné, že se z toho stal lidový název. Oficiálně má ulice na ceduli uvedeno (hebrejsky, arabsky a) anglicky „Armenian Orthodox Patriarchate Rd.“, ale mezi lidmi se ujalo „Ulice plivání“. Otázka zní, kde jinde ve světě existuje ulice, které se tak říká proto, že se tam plive na symboly křesťanského náboženství. Obchodník byl novinářským týmem dotázán, jaké to je žít v prostředí takové nenávisti. Odpověděl: „Sami se nad tím zamyslete.“ Pak pochopili – když slyšeli o incidentu, k němuž došlo před letošními ortodoxními Velikonocemi (12. dubna) a který není nikterak výjimečný. Věřící mládež vyzdobila hlavní ulici papírovými řetězy s barevnými koulemi a vlaječkami arménské církve s arménským křížem. Pak tudy prošel zbožný Žid s pletenou jarmulkou a poblíž kláštera sv. Jakuba a jednu z vlajek rozerval na kusy. Výše zmíněný arménský křesťan Hagop Grnazian k tomu řekl: „Byli jsme rozradostnění z blížících se svátků, které jsou pro nás velmi významné a důležité, svátky plné tradic a posvátnosti, a najednou se tu objeví člověk, před našima očima roztrhá vlajku církve s křížem a pokračuje dál, jako by se nic nestalo.“ Pro věřící je to jako plivnutí do tváře, opravdové ponížení. „Nenacházím slova, kterými bych popsal, co v tu chvíli člověk cítí,“ pokračoval a dodal: „Představte si, jaká by byla reakce, kdyby se něco takového stalo židovskému symbolu. Jaký povyk by kolem toho vznikl. A tady je to téměř každodenní záležitost. Už dávno to překročilo všechny meze. Dělo se to i dříve, ale od nástupu nynější vlády je to ještě horší; nevidíme žádnou snahu to zastavit. Je to tak ponižující a zastrašující, že lidé dvakrát přemýšlejí, zda jít ven s viditelným křesťanským symbolem, například přívěskem, aby se vyhnuli nepříjemným situacím. Ano, až sem to došlo.“

Ztráta důvěry

Křesťané jako Hagop Grnazian mají také problém s některými vyjádřeními vysokých izraelských představitelů, ať už je to nejvyšší armádní náčelník, generálporučík Zamir, nebo samotný premiér Netanjahu. Oba ostře odsoudili vandalizaci sochy Ježíše v Libanonu vojákem IDF, to je nutné férově konstatovat, a voják byl navíc kázeňsky potrestán měsíčním vězením. Premiér ve vyjádření na síti X napsal, že „Izrael je jediným místem na Blízkém východě, kde je respektována svoboda vyznání pro všechny“. My v Evropě, kdo stojíme za Izraelem, tomu upřímně věříme. Jeruzalémský Armén Hagop to ale vnímá poněkud jinak. Podle něj, třebaže premiér tvrdí, že šlo o výjimečný čin jednotlivce a že on sám chrání svobodu vyznání a všechny křesťany v Izraeli, je skutečnost taková, že v Jeruzalémě se dějí věci, které dokazují pravý opak. Obdobně se lze vyjádřit i ke slovům generála Zamira. Jistěže se tento incident neslučuje s etickým kodexem IDF, v tom má náčelník generálního štábu naprostou pravdu, ale skandál hodně vypovídá o celkové náladě vůči křesťanství v izraelské společnosti. A to je něco, co si zaslouží pozornost. Protože ničení symbolů spojených s křesťanstvím, vandalismus na místech pro církev posvátných, plivání a nadávání kněžím a mnichům – to vše se odehrává během dne, před zraky kolemjdoucích v jeruzalémské Starém Městě, někdy i před očima policistů. Duchovní působící v kostelech v arménské čtvrti a přilehlé oblasti hory Sion hlásí, že v roce 2025 došlo k nárůstu případů zneuctění, ponižování, slovních útoků a plivání na duchovní a jejich modlitebny.

V Jeruzalémě sídlící organizace The Rossing Center for Education and Dialogue (RCED), která usiluje o mírové spolužití lidí všech vyznání, zveřejňuje každý rok zprávu o útocích na křesťany v Izraeli včetně jeho hlavního města. Údaje o incidentech jsou shromažďovány ve spolupráci s organizací pro monitorování náboženské svobody, přičemž patrný je nárůst těchto činů. Zpráva zveřejněná před třemi měsíci ukazuje, že rok 2025 byl pro křesťany žijící v Zemi izraelské velmi nepříznivý. Bylo zaznamenáno 61 fyzických útoků na duchovní nebo osoby s viditelnými křesťanskými symboly. Šlo o plivání, použití pepřových sprejů a fyzické napadání. Zdokumentováno bylo 52 hlášených případů poškození církevního majetku, včetně stříkání graffiti, neoprávněných vniknutí za účelem vandalismu a rozbíjení soch. Dále bylo zaznamenáno 14 případů ničení církevních cedulí a dalších 28 případů obtěžování zahrnujících slovní útoky a fyzické napadání náboženských procesí. Případ brutálně sražené jeptišky, o němž jsem psal v úvodu, byl poslední v této řadě.

Doslov. Aby nedošlo k mylné interpretaci. Všechny tyto útoky Židů proti křesťanům, jakkoli jsou zavrženíhodné a do demokratické společnosti nepatří, nelze srovnávat s arabským protižidovským smrtícím terorem, který je ve všech ohledech nesrovnatelně děsivější, odpornější, brutálnější a neskonale barbarský. Jde o dva naprosto odlišné jevy, přičemž ale kvůli obludnosti jednoho nelze přezírat podobně negativní jev druhý. Potírat je nutné oba a hovořit o obou právě tak. V souvislosti s protikřesťanskými aktivitami některých zbožných Židů uvedu vyjádření Chany Bendakovské z organizace RCED. Podle ní je vzrůstající nenávistný trend důsledkem rostoucího nacionalistického radikalismu v izraelské politice a společnosti. „Je tu pocit židovské nadřazenosti, odmítání každého, kdo není Žid, a to se stále zhoršuje,“ vysvětluje a pokračuje: „Existuje přesvědčení, že celý svět je proti nám a že každý, kdo kritizuje Izrael, je antisemita.“ A přidává ještě klíčový postřeh: „V Izraeli nechápeme, co ponižování křesťanů dělá se sympatiemi a podporou Izraele mezi evangelikálními komunitami v USA. Součástí jejich hlubokého náboženského přesvědčení byla po desetiletí oddaná podpora Izraele; ta nyní ustupuje mimo jiné kvůli našemu zacházení s lidmi křesťanské víry. Patrný je výrazný pokles sympatií z jejich strany zejména mezi mladými lidmi a těmi, kdo mají smysl pro hodnotu lidského života a lidská práva. Vidí chování některých Izraelců a říkají si, že to nejsou hodnoty, s nimiž by se mohli ztotožnit.“ Izrael tak zbytečně přichází o klíčové spojence.