Izrael zahájil obranu svých obyvatel. Opět začne klasické kolečko ostré výměny názorů, odsuzování, vysvětlování a v konečném důsledku zatracení Izraele jako krvavého narušitele blízkovýchodního prostoru. Nebude to poprvé ani naposled. Bohužel Izrael nemá na vybranou, respektive na vybranou má, ale z alternativ, která jsou jedna horší než druhá.

První možností by byl pokus o vyjednávání, ztrácím přehled kolikátý už. Vyjednávat však můžete například s politickou stranou. Už hůře se však vyjednává s volně organizovanou teroristickou skupinou, kterou spojuje víceméně jen nenávist k vám a důvodem jejího boje je vaše vymazání z povrchu zemského. Vyjednávání je tedy naprosto nemožné, avšak dochází k němu (ač obě strany zpravidla již na začátku znají výsledek či k němu záhy po zahájení rozhovorů dospívají). Důvody jsou různé, např. vyhovění okolním státům, OSN či pouhé PR (ve stylu "my jsme se chtěli domluvit, ale ti druzí to naschvál zkazili"). Další nevýhodou je, že teroristé většinou mají velmi ultimativní požadavky, ze kterých za žádnou cenu nesleví (proč by taky ano, oni, jak naznačím níže, už vyhráli) a jakákoliv snaha o ústupky ze strany židovského státu bude brána jako projev slabosti, který bude mít za následek jen navýšení míry požadavků (chtělo by se říct spíše rozkazů).

Další možností je vyčkat, tato možnost je však tak naivní, že snad ani nemá cenu ji zmiňovat. Představa, že tlak mezinárodních organizací, ostatních států apod. zabrání teroristům ostřelovat izraelská města je vyloženě směšná. Zajímavé však bude sledovat, jakou roli zaujme v této situaci Egypt pod vedením muslimského bratrstva. Asi se nedá očekávat nic pozitivního, ale čím negativnější očekávání, tím více můžeme být překvapeni. Izrael naštěstí ví, že za něj nikdo problémy nevyřeší a tak je řeší sám a to i za cenu velkého odporu a mediálních šrámů (má však jinou možnost?). Jakékoliv přešlapování na místě by vedlo jen ke zvýšení jednak palebné kadence z pásma Gazy a jednak počtu civilních obětí na izraelské straně.

Z výše uvedeného vyplývá, že jedinou rozumnou možností je aktivní obrana svých zájmů. Avšak i toto řešení bude pro Izrael bohužel vítězstvím Pyrrhovým a to teroristé vědí. Útok Izraele na palestinské vojenské cíle může být jakkoliv dobře a profesionálně organizován, ale přesto se v tomto bojovém prostředí nevyhne tzv. vedlejším ztrátám – civilním obětem. Přičemž lidé, kteří ochotně ostřelují nevinné lidi v Izraeli, rozhodně nebudou mít potřebu bránit nevinné Palestince (naopak je spíše využijí jako živé štíty). A právě tyto vedlejší ztráty obrátí opět světové mínění proti Izraeli. Opět zde budou záběry zabitých dětí, špinavých zakrvácených uprchlíků, kteří byli připraveni o všechno, apod. Opět zde budou líčeny srdceryvné příběhy, které ilustrují následek, ale nikoliv příčinu. V době, kdy se na každého z nás valí všemi komunikačními proudy miliony informací, mají lidé spíše ve zvyku klouzat po povrchu než jít do hloubky (natož pátrat po hlubších příčinách dějů probíhajících online v TV), nikdo nebude řešit, proč Izrael podnikl tyto kroky. Budou zapomenuty teroristické útoky, ostřelování, izraelská pomoc Palestincům apod. Bude zde jen zlý Izrael a ubohá utlačovaná Palestina. Opět. Propalestinští aktivisté znají mediální pochody dokonale a ví, že vždy mohou jen získat. Černobílé vnímání světa jim nahrává. Izrael zase ví, že tuto válku nemůže vyhrát. Zároveň však ví, že ji nemůže ani vzdát. V sázce je jeho existence a o tu už bojuje přes 60 let.

P.S. Přikládám odkaz na krátké video, které zajímavou formou ilustruje historii izraelského území a dokládá, že jakékoliv územní změny stávajícího stavu, by velmi pravděpodobně problém nevyřešily.