Právě uplynulo šest měsíců od zahájení teroristických útoků na izraelské vojáky i civilisty neorganizovanými palestinskými jedinci; někteří izraelští komentátoři této vlně násilí říkají „intifáda osamělých vlků“. Při zhruba 270 útocích nožem, střelnou zbraní nebo automobilem zahynulo 34 Izraelců i cizinců. Zabito bylo také okolo 200 Palestinců, z nichž dvě třetiny tvoří útočníci a zbytek oběti střetů s izraelskými vojáky. Počet útoků ukazuje, že dochází k více než jednomu každý den. V březnu však tyto zdánlivě nekončící násilnosti konečně trochu polevily – došlo jen k šesti útokům oproti 56 v únoru nebo 62 loni v říjnu, ale i šest je nejméně čtyřikrát víc než běžný průměr. Podle nejnovějšího palestinského průzkumu pokračování násilí proti Izraelcům podporuje 67 % Palestinců.

Třebaže v Izraeli nevybuchují autobusy a neodpalují se sebevražední atentátníci v restauracích jako za druhé intifády, mají Izraelci samozřejmě strach. Šetření ukazují, že více než polovina jich přestala jezdit veřejnou dopravou a vyhýbá se místům s větším shromážděním lidí, včetně hostinců a kaváren. Nikdo si už netroufne vkročit do Muslimské čtvrti Starého Města v Jeruzalémě, přestože díky přísným bezpečnostním opatřením tam útoky ustaly úplně a dochází k nim pouze na Západním břehu.

Většinu jich provádějí velmi mladí Palestinci a Palestinky, z nichž nejmladšímu bylo 11 let. Palestinská samospráva tvrdí, že jejich motivací je zoufalství z absence nadějí na mír, ale výpovědi těch, kdo svůj útok přežili, naznačují spíš touhu stát se „hrdinou“. Násilnosti také nevypukly kvůli „znesvěcování“ Chrámové hory v Jeruzalémě nebo „izraelským útokům“ na tamější mešitu Al-Aqsá, jak opakuje samospráva, protože nic takového se nikdy nestalo. Stejně tak násilí nesouvisí s Islámským státem.

Izraelská vláda vyčítá samosprávě Mahmúda Abbáse, že násilnosti podněcuje, nikdy je neodsoudila a oslavuje každého vraha. Ta však zároveň spolupracuje s izraelskými bezpečnostními složkami a tvrdí, že desítkám útoků zabránila. Zatkla také stovky členů teroristických hnutí Hamás a Islámský džihád, kteří atentáty podporují i připravují.

Podněcování samosprávy má své důvody. Mahmúd Abbás, který minulý týden oslavil 81. narozeniny, je u moci už jedenáctý rok, přestože byl zvolen na čtyři, a za celou dobu své vlády nepřivedl svůj lid ani o krok blíž k samostatnému státu. Jeho popularita trvale klesá; dvě třetiny Palestinců si přejí jeho demisi, a kdyby se dnes konaly volby, prohrál by s kandidátem Hamásu o 11 %. Abbás však volby nechystá. Dodnes také neurčil žádného svého zástupce, viceprezidenta nebo možného nástupce a odklízí z cesty všechny politiky, kteří by ho mohli ohrozit. Vzhledem ke klesající popularitě si nemůže dovolit vypadat jako slaboch – neustupuje proto od svých předběžných podmínek obnovy mírových rozhovorů s Izraelem, a tak se žádné už dva roky nekonají. Protože však v palestinské společnosti panuje agresivní nálada a Hamás se na Západním břehu neustále pokouší o puč, je Abbás pro Izrael stále nejpřijatelnějším partnerem.

Před několika dny pronesl nezvykle smířlivý projev. Vzkázal Izraeli, že mír je stále možný, a naznačil, že kdyby došlo k obnově rozhovorů, násilnosti by ustaly. Překvapivě nazval izraelského premiéra Binjamina Netanjahua „partnerem pro mír“ a prohlásil, že se chce míru osobně dožít. Netanjahu reagoval pozváním k jednání a prohlásil, že je kdykoli připraven Abbáse přijmout.

Tato zdánlivě přátelská výměna však bohužel není důvodem k nadějím na obnovu mírového procesu. Abbás občas musí nějakým vstřícným výrokem uspokojit nejen Palestince, ale i mezinárodní společenství, aby samosprávu nepřestalo podporovat. Vzhledem k nespokojenosti Palestinců s jeho vládou je nepravděpodobné, že by slevil ze svých podmínek rozhovorů. Naznačil to i hlavní vyjednavač Saíb Irikát v úterním twitterovém vzkazu izraelskému ministerstvu zahraničí: Jednání mohou začít, jen když Izrael přestane rozšiřovat židovské osady, propustí palestinské vězně a bude jednat o Palestině s hranicemi z roku 1967. Netanjahu ovšem neprojevil ochotu k jejich splnění a zopakoval svou podmínku – nejprve musí ustat násilnosti. Situace na diplomatické scéně se tak pravděpodobně nezmění. Jedinou dobrou zprávou zůstává úbytek teroristických útoků.