V čem se podobá Praze?

Na drahotu si obyvatelé Tel Avivu stěžují už léta. Teď mají své stesky potvrzeny mezinárodním průzkumem. Podle The Economist Intelligence Unit je život v tomto městě dražší než v New Yorku, Paříži nebo Curychu. Ovšem podobným směrem má nakročeno i Praha, byť zatím zůstává daleko za Tel Avivem. V Tel Avivu je tradičně draho, třeba káva tam stojí o pětinu víc než v Berlíně, ovšem bez německých platů.

Jenže nejpodstatnější položku tvoří bydlení, nájem bytu je v Tel Avivu dokonce třikrát dražší než v německé metropoli. V Izraeli vzrostly ceny bytů za poslední rok o devět procent a za poslední dekádu se více než zdvojnásobily. Podle izraelských odborníků tamní trh by potřeboval padesát, nebo možná až osmdesát tisíc nových bytů ročně.

Tel Aviv a obecně Izrael mají v této souvislosti samozřejmě řadu specifik. Neustále přicházejí imigranti a také tam mají vyšší porodnost. Za posledních třicet let se počet obyvatel zdvojnásobil, což vytváří tlak na trh s bydlením, nesrovnatelný s tím českým. Obecně je v Izraeli méně místa a Tel Aviv je z jedné strany sevřený mořem a z ostatních tří už splynul s okolními městy.

Do Tel Avivu se stahují kvalifikovaní zaměstnanci v dobře placených oborech, jako je IT, což ovšem zvyšuje ceny i pro všechny ostatní. Z města mizí dělnická zástavba, odcházejí arabští obyvatelé nyní módní Jaffy, starosta Tel Avivu se snaží udržet ve městě učitele tím, že pro ně postavil nájemní domy.

K izraelským specifikům patří skutečnost, že drtivá většina půdy patří státu a stavebníci si pozemky nekupují, mají je jen pronajaty.

V řadě ohledů se ale izraelská situace té české dost podobá. Například v tom, že v Izraeli jsou dlouhodobě nízké úroky, což vede k tomu, že si lidé často berou hypotéky, čímž dále zvyšují poptávku a tlačí ceny nahoru.

Nebo v tom, že centrální banka omezila přístup k půjčkám pro lidi, kteří by při splátkách přesáhli hranici třicet procent výdajů, čímž ovšem znemožnili velké části zájemců, aby se o koupi ucházeli.

V kdysi velmi rovnostářském Izraeli dlouhodobě roste ekonomická nerovnost, což má dopad na trh s bydlením. Ještě před dvaceti lety jen asi dvě procenta domácností v Izraeli vlastnila více než jeden byt. Nyní je to více než deset procent, protože zámožnější Izraelci si byty kupují jako investici – čímž ovšem komplikují postavení těch ostatních.

Zatímco u nás kritici tvrdí, že výstavbu bytů blokují stavební úřady, a je pravda, že v Praze je dlouhodobě povolován zlomek toho, co se staví ve srovnatelných městech, v Izraeli tuto negativní úlohu hraje zmíněný úřad spravující pozemky ve státním vlastnictví. Ten je prý velmi laxní a navíc nedokáže účinně vyjednávat s developery. To vede mimo jiné k tomu, že ponechává nově zastavěné oblasti bez důležitých služeb.

Roli hraje i to, že údajně příliš mnoho vlivných hráčů, jako jsou banky, developeři nebo realitní makléři, na snižování cen nemají zájem. Částečně to platí i pro vládu, která nabízí stavební pozemky nejvyšší nabídce.

Na izraelskou situaci podobně jako i u nás, mají samozřejmě vliv i faktory, které nemá tamní vláda pod kontrolou, jako je úroková politika v USA nebo globální ceny stavebních materiálů.

Nárůst ceny bydlení začal ohrožovat politickou stabilitu země, na což reaguje nedávno sestavená široká koalice. Přišla s plánem, který zahrnuje sedmnáct různých opatření. O některých z nich se debatuje i u nás, jako je třeba boj proti krátkodobým pronájmům bytů turistům, což v Tel Avivu představuje asi sedmnáct tisíc jednotek.

Vláda dále zvýšila daň z koupě druhého bytu na osm procent, což má zchladit trh. Součástí plánu je udělování většího počtu pracovních povolení pro zahraniční stavební dělníky, slevy na nákup bytů v okrajových částech země a podobně.

Debatuje se o investicích do stavby domů ve veřejném vlastnictví s nájemními byty, ty v Izraeli zatím představují jen dvě procenta, což je mnohem méně než v řadě západoevropských měst. Navíc podobně jako u nás i v Izraeli lidé chtějí pokud možno byt vlastnit.

Některá opatření jsou sporná. Například slevy na byty pro mladé páry, což ve skutečnosti může popohnat ceny nahoru, jak se to stalo před lety v Jeruzalémě, kde dotace pro studenty vedly ke zvýšení ceny nájmů a vyšší příjmy majitelů bytů. Organizace na ochranu přírody tvrdí, že tlak na rychlou výstavbu vede k zastavování zemědělské půdy a zelených ploch.

Vláda chce pomocí těchto opatření dosáhnout toho, aby vzniklo během několika let několik set tisíc bytů, investuje také do dopravní infrastruktury, kanalizace a dalších prací.

Izraelská mentalita je založená na přesvědčení, že se správným odhodláním lze dosáhnout čehokoli. V 50. letech tam bydlely statisíce uprchlíků a přistěhovalců ve stanech a jejich situaci se podařilo vyřešit. V 90. letech dorazily další statisíce imigrantů a i oni brzy bydleli.

Bude zajímavé sledovat, jestli se něco podobného podaří potřetí, ne pro nebydlící, ale pro špatně a draze bydlící obyvatele.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus