Po středečním krachu jednání o nové izraelské vládě mezi aliancí Modrobílá Benyho Gance a Likudem prozatímního premiéra Binjamina Netanjahua byly téměř jisté čtvrté předčasné volby během jednoho roku; i když prezident Reuven Rivlin pověřil sestavením koalice parlament, úspěch se neočekával. Modrobílá a Likud však mezitím pokračovaly v rozhovorech a v pondělí byla „nouzová vláda národní jednoty“ na světě. Izrael má tak po patnácti měsících regulérní kabinet, který může na rozdíl od prozatímního přijmout rozpočet.

Za předchozí krach mohl výhradně Netanjahu a jednání se tolik vlekla jen kvůli jeho sobeckým zájmům; trval na přemrštěných požadavcích, které ho měly ochránit před trestním stíháním. Už 24. května má začít soudní proces, v němž se bude zodpovídat z korupce, podvodu a zneužití důvěry veřejného činitele ve třech kauzách.

K dalšímu jednání se odhodlal až po pohrůžce Benyho Gance, který je předsedou nového parlamentu. Po středečním krachu koaličních rozhovorů oznámil, že jestli Netanjahu dohodu o vládě do pondělka nepodepíše, svolá Kneset a předloží návrh zákona, který Netanjahuovi zakáže vykonávat funkci premiéra.

Podle nové koaliční dohody se mají Netanjahu s Gancem ve funkci premiéra vystřídat, a to po 18 měsících. Netanjahu bude sloužit jako první, přestože od května poběží jeho soudní proces. Protože však izraelská ústava nepožaduje demisi obžalovaného premiéra, ale obžalovaného ministra ano, Netanjahu se bál, že po odevzdání křesla ministerského předsedy Gancovi bude muset z politiky odejít, a požadoval proto změnu ústavy a navíc nějakou pojistku i proti případnému rozhodnutí Nejvyššího soudu, že obžalovaný politik nesmí stát v čele kabinetu. A to může snadno padnout – Nejvyšší soud už pár podobných žádostí řešil a všechny odložil jen proto, že v té době nebyly aktuální.

Ganc nakonec přistoupil na kompromis – slíbil Netanjahuovi, že Modrobílá nepředloží parlamentu zákon, který by ho vyřadil ze hry, a pokud by ho vyšachoval Nejvyšší soud, nenastoupí po něm do premiérského křesla, ale umožní předčasné volby. Těch se Netanjahu nebojí, protože je na základě posledních průzkumů přesvědčen o drtivém vítězství svého Likudu. V mezidobí do voleb by však vládl Ganc.

Podle dohody se Ganc vzdá předsednictví Knesetu a stane se vicepremiérem a ministrem obrany a v říjnu 2021 pak předsedou vlády. Ministrem zahraničí bude jeho kolega, rovněž bývalý náčelník hlavního štábu armády Gabi Aškenazy, a Modrobílá také získá křeslo ministra spravedlnosti. Likud zase obsadí uprázdněné křeslo předsedy Knesetu a kromě jiného dostane i ministerstvo financí. Ve vládě zasednou i dva tradiční Netanjahuovi spojenci, ultraortodoxní strany Šas a Jednotný judaismus Tóry, ale i levicová Strana práce, jedna přeběhlice a dva odštěpenci. Vládní koalice tak bude mít ve 120členném Knesetu 72 hlasů a později možná dokonce 78, pokud by do vlády vstoupila ještě Nová pravice.

Do nesmírně složitých jednáních se nepatřičně vměšovala Evropská unie. Jako by Gancovi nestačily obtížně neřešitelné požadavky Netanjahua, Brusel ho vyzval, aby odmítl premiérův záměr anektovat část Západního břehu, a dokonce pohrozil „poškozením izraelsko-evropských vztahů“, pokud Ganc anexi podpoří. Anexe Jordánského údolí byla jedním ze sporných bodů jednání a Ganc s ní v rámci kompromisů nakonec víceméně souhlasil, „pokud budou souhlasit i Spojené státy“. Na program vlády přijde v červenci.

Jelikož však Netanjahu musel uspokojit jak požadavky partnera, tak svých náboženských spojenců, kabinet bude mít nejprve 32 a po skončení epidemie rekordních 36 ministrů a 16 náměstků, což je nejpočetnější vláda v historii Izraele. V době hospodářské krize vyvolané nemocí covid-19, kdy má země přes jeden milion nezaměstnaných, to bude pro státní pokladnu značná zátěž.

Vláda bude prvního půl roku řešit jen epidemii a nebude přijímat žádné zákony ani měnit obsazení důležitých funkcí. Jak bude fungovat dál, není jasné, protože každý z obou hlavních koaličních spojenců bude moci vetovat rozhodnutí toho druhého. Množství pojistek proti krokům partnera ukazuje, že si obě strany ani trochu nevěří. Takzvaná „nouzová vláda národní jednoty“ je vládou dvou samostatných bloků a spíše „nejednoty“.