Na Nový rok se na přední místa izraelských zpravodajských serverů dostala místo války v Gaze pozapomenutá soudní reforma. Pozapomenutá ovšem zdánlivě.

V roce 2023 byl kvůli ní celý Izrael „vzhůru nohama“. Svět sledoval patrně nejpočetnější protivládní demonstrace od vzniku státu, masivní protesty odpůrců reformy, jejímž cílem bylo omezení tzv. soudního aktivismu, jinými slovy omezení pravomocí Nejvyššího soudu (který v Izraeli funguje také jako soud ústavní), ve vztahu k moci výkonné i zákonodárné. Vzhledem k tomu, že Izrael nemá psanou ústavu, ale „pouze“ tematické „Základní zákony“, je role Nejvyššího soudu jako ochránce „ústavnosti“ klíčová.

Pak přišel blesk z čistého nebe: 7. říjen 2023. Ze dne na den se zásadně změnily priority, protesty ustaly, reforma byla odsunuta na vedlejší kolej, na později. Příkazem doby byla národní jednota v boji proti teroristickému nepříteli. Podstatu vyjadřuje slogan „Společně zvítězíme“.

To poslední, co Izrael nyní potřebuje je nesvornost, staronové rozdělení, vytváření proti sobě stojících táborů. Ačkoli to všichni vědí, došlo 1. ledna k něčemu, co má vnitřní potenciál tuto jednotu narušit. Nejvyšší soud zveřejnil verdikt týkající se zatím jediné přijaté normy v rámci soudní reformy. Mnozí se ptali: Proč právě nyní?

24. července 2023 Kneset (izraelský parlament) schválil poměrem hlasů 64:0 (opoziční zákonodárci shodně opustili sál) novelu „Základní zákona: Soudy“, která ruší „klauzuli o rozumnosti“. Podle novely by Nejvyšší soud napříště neměl možnost posuzovat legislativu z tohoto hlediska. I kdyby byla jakákoli nově přijatá norma „extrémně nerozumná“, nebylo by možné ji soudně zrušit. Výkonná a zákonodárná moc by tak z tohoto úhlu pohledu disponovaly neomezenou mocí bez kontroly, a to je pro demokracii dle oponentů reformy potenciálně nebezpečné, ba nepřípustné.

Proto podali k Nejvyššímu soudu několik žalob.

Nejvyšší soud zveřejnil svůj verdikt prvního ledna. Těsným poměrem hlasů osm ku sedmi novelu obsahující zrušení „klauzule o rozumnosti“ odmítl. Bylo to poprvé v dějinách Státu Izrael, kdy jeho nejvyšší soudní stolice zneplatnila ustanovení nějakého „Základního zákona“. Ovšem kromě tohoto rozhodnutí bylo přijato ještě jedno, v principu mnohem důležitější. Soudci se museli vypořádat s otázkou, jestli vůbec jsou oprávněni zrušit ustanovení „Základních zákonů“, která vycházejí z vůle lidu založené na svobodných demokratických volbách.

Verdikt v této věci je více než jasný. Z patnácti soudců, což je plný počet pléna, jich třináct zastává názor, že Nejvyšší soud takovou pravomoc má; pouze dva hlasovali opačně. Je to nepřehlédnutelný signál, že Nejvyšší soud musí mít pravomoc zasáhnout, pakliže by byly ohroženy základní hodnoty Izraele jako židovského a demokratického státu. Jeremy Šaron, redaktor serveru The Times of Israel specializující se na právní otázky, k tomu 2. ledna napsal: „Soudci dali důrazně najevo, že Kneset není všemocný, že zákonodárci a vláda musí podléhat vnějším omezením a že úzká politická většina nemůže ohrožovat práva jednotlivce a menšin.“

Je nutné také odpovědět na otázku, proč Nejvyšší soud zveřejnil své rozhodnutí v tak citlivé vnitropolitické záležitosti právě v této době, kdy země vede válku s terorismem. Nejde o nic jiného než o dodržení zákonných lhůt. O žalobě proti novele „Základního zákona: Soudy“ rozhodovali v minulém roce také dvě soudkyně, které v polovině října po dosažení stanoveného věku 70 let odešly do důchodu. Je to Anat Baronová a předsedkyně Nejvyššího soudu Esther Hayutová. Ze zákona byly povinné do tří měsíců vypracovat své rozhodnutí k verdiktu; konečný termín byl podle izraelských médií 12. leden 2024. (Že byl verdikt zveřejněn 1. ledna, není podstatné.) Oznámení rozhodnutí tedy nesouvisí s válkou proti Hamasu, ale s legislativními termíny. Je sice pravda, jak napsal politický analytik novin The Jerusalem Post Herb Keinon, že jedna i druhá strana mohly vyvinout legislativní iniciativu s cílem prodloužit onu tříměsíční lhůtu třeba na trojnásobek, ale to se nestalo a je tudíž zbytečné „plakat na rozlitým mlékem“. Osobně bych dodal, že stejně nikdo neví, kdy válka v Gaze skončí, aby se politici mohli plnohodnotně věnovat tak kontroverzní agendě, jakou soudní reforma je.

Ať tak či onak, kostky jsou nově vrženy, reforma se ve své podstatě vrací na začátek, pro premiéra Netanjahua a jeho tým jde o jasnou porážku. Reakce izraelských politických elit na nastalou situaci v čase války budou bezpochyby zaslouženým středem pozornosti.