Izraelský premiér Binjamin Netanjahu řekl ve čtvrtek nahlas to, co bylo už dlouho zjevné, ale přesto neuvěřitelné – záchrana rukojmích z rukou Hamásu „není prioritou vlády“. Přednost má „vítězství nad teroristy“. Přitom ještě donedávna tvrdil, že záchrana rukojmích je hlavním cílem. Netanjahuovo prohlášení je šokující, protože v judaismu je záchrana lidského života na prvním místě. Pravidlo pikuach nefeš, „úcta k lidskému životu“, nařizuje odložit všechny ostatní ohledy, je-li něčí život v ohrožení.

Nejmenovaný izraelský představitel nedávno řekl deníku Jerusalem Post, že „momentálně není šance, jak dohody s Hamásem dosáhnout“. V Izraeli navíc panuje nespokojenost s Katarem coby vyjednavačem, který straní Hamásu a prosazuje návrhy, které „ohrožují izraelskou bezpečnost“. Izrael proto dává přednost Egyptu.

Podezření, že priority se změnily, naznačovalo už odvolání zkušených vyjednavačů, ředitelů Šin Bet a Mosadu, a jejich nahrazení blízkým spojencem Netanjahua, ministrem pro strategické otázky Ronem Dermerem, který nemá s vyjednáváním zkušenosti a řada Izraelců ho podezřívá, že na premiérův příkaz schválně odmítá všechny návrhy. Příliš zdatným vyjednavačem ostatně není ani americký zmocněnec Steven Witkoff, který má na starosti i jednání o ukončení války na Ukrajině nebo dohodu o omezení jaderného programu Íránu; celkem tři příliš velká sousta.

Egypt předkládá nové návrhy neustále. Hamás některé zvažoval, ale Izrael odmítá všechny bez výjimky a požaduje splnění svých maximalistických cílů bez sebemenší snahy o kompromis. Hamás byl dokonce ochoten propustit všechny rukojmí výměnou za pětileté příměří, ale ani na to nechtěl Izrael přistoupit; Hamás by se mezitím mohl opět vyzbrojit.

Izrael proto chystá zesílení současné ofenzivy, kterou zahájil 18. března. Chce zásadně změnit přístup k vojenské i mocenské likvidaci Hamásu. Hodlá zavést nový způsob distribuce humanitární pomoci, aby ji teroristé nemohli krást a rozdělovat pouze mezi své členy. Od poloviny března Izrael do pásma žádnou nepustil, a až to udělá, má ji Gazanům přidělovat nějaký nezávislý hráč; zřejmě zahraniční firma. Hamás také nemá mít příležitost dostat se k lékům, palivu, pitné vodě nebo stavebnímu materiálu.

Izraelská armáda chce postupovat tak, aby Hamás neměl šanci se vzpamatovat, přeskupit a dozbrojit. To znamená žádné příměří.

Izrael chce také umožnit odchod z Pásma Gazy každému Palestinci, který bude chtít a bude mít kam jít. Už to ostatně dělá – vystěhovalo se zhruba 36 000 Gazanů se zahraničními pasy. Izraelští vojenští experti však pochybují, že by mohli odejít všichni obyvatelé, jak si to představuje Donald Trump.

Změnit se má i izraelský přístup k ochraně hranic. V nárazníkové zóně, kterou armáda mezi pásmem a Izraelem zřídila, bude nastálo rozmístěna armáda, aby aktivně chránila izraelské pohraniční osady před případným útokem.

Návrhy na osvobození rukojmích nikam nevedou, v Pásmu Gazy přibývají mrtví vojáci – celkem jich už padlo 850 – a Hamás je stále schopen podnikat útoky a má i dostatek tunelů. Armáda však od 18. března zlikvidovala jen něco přes 400 teroristů, zatímco Hamás údajně naverboval na 20 000 nových členů.

Izraelci jsou už z války unavení, válčení stojí spoustu peněz a záložníci slouží stovky dní v roce, takže přicházejí o výdělky a často i o zaměstnání. Ultraortodoxní židé na vojnu vytrvale odmítají; na povolávací rozkaz jich reaguje jen velice málo. Armáda má tak nedostatek vojáků a pouze záložníci to nespraví. Teď dostali rozkaz, aby se připravili příští týden opět narukovat.

Rodiny rukojmích prožívají těžké chvíle při představě, jak jejich synové, manželé a bratři pomalu, ale jistě v tunelech Hamásu umírají. V zajetí zůstává nanejvýš 24 živých vojáků a 35 mrtvých. Netanjahu nedávno prohlásil, že by válku rád ukončil do letošního října. Do té doby však rukojmí nemají šanci přežít.

Jeden z propuštěných nedávno popsal, v jaké jsou situaci. Vojáci jsou vystaveni nejhoršímu zacházení. Jsou vězněni v malých klecích, kde se nemohou ani postavit, často v okovech a v těsném prostoru s nedostatkem vzduchu, a nedostávají dost jídla a pitné vody. Jsou brutálně mučeni, často i elektrošoky, dokud neomdlí. Všichni mají neléčená a někdy velmi vážná zranění a někteří i ochrnuté ruce či nohy, přeražený nos nebo čelist, poraněné oči a popáleniny od mučení. I kdyby se dostali na svobodu, ponesou si následky po zbytek života. A bude to vina Netanjahua a jeho vlády.

Psáno pro Židovské listy