IZRAEL: Šedesát roků existence mezi životem a smrtí...
Americký židovský kosmonaut Garrett Reisman poslal z vesmíru prezidentu Šimonu 
Peresovi blahopřání k 60. výročí vzniku státu.
„Z paluby Mezinárodní vesmírné stanice Vám všem chci poslat svá nejlepší přání k 60. Dni nezávislosti. Pro mě, jako prvního židovského člena posádky vesmírné stanice, je tento Den nezávislosti obzvlášť důležitý a jsem velmi hrdý na to, že sebou mám na palubě kopii Deklarace nezávislosti. Kdykoliv se vesmírná stanice nachází nad Státem Izrael, snažím se nalézt okno, a vždy mě dojme, kdy vidím důvěrně známé obrysy Izraele vynořující se za horizontem.“
Na žádost Rony Ramon, vdovy po izraelském kosmonautu Ilanu Ramonovi, zahynulém v rekatoplánu Columbia, jí prezident Šimon Peres daroval podepsanou kopii Deklarace nezávislosti a prezidentskou vlajku, které předala Reismanovi a on vzal tyto vzácné relikvie na palubu vesmírné stanice. Po skončení sedmitýdenní mise se Reisman vrátí znovu na Zemi v průběhu června 2008 na palubě STS-124, jenž je v pořadí již třetí letošní misí amerického raketoplánu STS-124 Discovery.
Oslavy měly i svá dojemná intermezza. O jedno se postarala i Dalia Icik, předsedkyně Knessetu, která v závěru svého projevu na ústředním ceremoniálu izraelského Dne nezávislosti na Herzlově hoře v Jeruzalémě mimo jiné řekla:
„Ošer Tuito, osmiletý chlapec, přišel při raketovém útoku na Sderot o nohu, ale stále se směje... Našim nepřátelům, lidem teroru, říkám: dokud budeme mít mezi sebou jednoho Ošera Tuita, nemáte šanci. A také lidem teroru říkám, že chceme mír pro naše děti a také chceme mír pro vaše děti, ale naše děti umějí dobře válčit, pokud je to třeba... Stát Izrael má neobyčejně úspěšný příběh. Nestal se nám zázrak. Vybudovali jsme tento úžasný podnik našima vlastníma rukama. Jsou bohatší země než Izrael a jistě země klidnější, jsou větší země, ale žádná země není jako Stát Izrael.“
V Izraeli jsem se setkal se zvláštní slovní hříčkou. Když můj přítel Tomi Shved slyšel mé příjmení, hned zareagoval: "Ošer znamená v hebrejštině šťastný. Kdybys byl ,ašer´, byl bys bohatý..."
Řekl to s mírným soucitem, ale nechtěl jsem mu vyvracet, že mnohem raději 
jsem ,ošer´, ani jsem mu neřekl, že ,ašer´ jsou šekely, tedy peníze, co jsou pro mě jako ponožky; stejně rychle se zašpiní, dají se sice vmžiku vyprat, ale mají zásadní chybu - škrtí krevní oběh, jako ponožky...
Na počátku Izraele byla Balfourova deklarace, vlastně to byl pouhý dopis z 2. listopadu 1917, který Lord Rothschild pohotově zveřejnil v jednom z deníků a možná neuvážený slib se změnil v zásadní dokument, jenž v překladu zněl:
Drahý Lorde Rothschilde,
Jsem velmi potěšen, že vám mohu sdělit, v zájmu vlády Jeho Veličenstva, následující prohlášení sympatie s židovskými sionistickými tužbami, které byly předloženy Kabinetu a schváleny.
"Vláda Jeho Veličenstva příznivě pohlíží na zřízení národního domova pro židovský lid v Palestině a vyvine své nejvyšší úsilí k zajištění této věci, tím se samozřejmě rozumí, že nebude učiněno nic, co by mohlo poškodit občanská a náboženská práva existujících nežidovských komunit v Palestině nebo práva a politický status, kterému se těší Židé v kterékoli jiné zemi."
Byl bych vděčný, kdybyste s tímto prohlášením seznámil Sionistickou federaci.
S úctou Váš, Arthur James Balfour
Dopis, resp. deklarace sice zveřejněna byla, ale nějaká větší odezva žádná. Po vydání tzv. nové Bílé knihy naopak zabránili Britové více než 300 tisícům židovských utečenců vstoupit na území Palestiny a na Kypru pro 50 tisíc z nich vybudovali internační tábory. Židovská teroristická skupina Irgun, kterou založil ruský Žid 
Vladimír Žabotinský, se proto rozhodla, že v létě 1946 zaútočí na jeruzalémský hotel Král David, v němž sídlil Britský sekretariát a vojenské oddělení.
Členové Irgunu se převlékli za Araby a pod záminkou dodávky potravin vnesli do podzemí hotelu sedm máselnic, naplněných výbušninou. Byli sice odhaleni, ale prostříleli se z hotelu, aniž by Britové poznali, že je Král David podminován. Při explozi ve 12,45 bylo pak zničeno levé křídlo hotelu, při čemž zemřelo 90 lidí; Židů, Arabů i Britů.
Když pak byl zmařen pokus skupiny Mstitelů pod vedením Litevce Avi Kovnera zabít miliony Němců otrávenou vodou z vodovodů, mohlo Valné shromáždění OSN zasednout k úspěšnému hlasování o rozdělení Palestiny na židovský a arabský stát.
"Tančili jsme, ale věděli, že před námi leží bitevní pole," řekl Moše Dajan, první dítě ruských Židů z Ukrajiny, narozené v kibucu Degania - Chrpa, budoucí generál a ministr obrany Izraele, absolvent Vojenské akademie v Bulharsku.
Jeho dcera Jaël později napsala: "Otcovy silné ruce mě zvedly z postale a probudily mě... Napůl jsem chápala, co se stalo, vzrušení bylo nakažlivé. Spěchali jsme do společenského sálu uprostřed naší osady.... Všichni tam byli, mladí i staří, tančili při hudbě, objímali se, líbali a plakali radostí, veselí trvalo až do rána, dokud nenastal čas podojit krávy..."
Ilustrační foto: autor