Celé dva měsíce se Izrael snažil zachovat vratkou neutralitu v rusko-ukrajinském konfliktu a nerozhněvat si explicitní kritikou Moskvu tak, že by zrušila spolupráci v Sýrii, kde toleruje útoky izraelského letectva na íránské pozice a zbraně.

Izraelský postoj začal být obtížně udržitelný už ve chvíli, kdy se objevily důkazy o ruském brutálním vraždění ukrajinských civilistů. Vláda si rozdělila role: zatímco premiér Naftali Benet dodnes Rusko explicitně neodsoudil, ministr zahraničí Jair Lapid a další jeho kolegové to dělají čím dál jednoznačněji. V pondělí však Izraeli jeho často kritizovaný „vyvážený“ postoj zásadně znemožnil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.

Na dotaz italské televize, proč si Moskva myslí, že jsou na Ukrajině nacisté, když je prezidentem Žid, odpověděl, že „i Hitler měl židovské předky“ a „největšími antisemity jsou samotní Židé“. Holokaust je ovšem pro Izraelce i všechny Židy rudá čára. Naznačovat, že si ho Židé způsobili sami, je nehorázné, a izraelská vláda to nemohla nechat bez komentáře.

Ministr Lapid označil Lavrovova slova za „nestoudná, neodpustitelná a lživá“ a nařčení Židů z antisemitismu za „nejpokleslejší příklad protižidovského rasismu“ a dodal, že Izrael „patří k zemím, které soudí, že Rusko nemělo na Ukrajinu vpadnout“. Benet byl jako vždy mírnější a označil výrok jen za „nesmírně závažný a nepravdivý“. Ministerstvo zahraničí si předvolalo ruského velvyslance a vyzvalo Rusko k omluvě.

Místo ní však ruské ministerstvo zahraničí reagovalo dalším sloním dupnutím do porcelánu: prohlásilo, že Lapid „vypouští tvrzení v rozporu s dějinami“ a Izrael podporuje „neonacistický ukrajinský režim“. A dodalo, že „Židé za války kolaborovali s nacisty, například židovské rady Judenrat, jejichž někteří představitelé jsou známi naprosto obludnými činy“. Ve středu pokračovalo nařčením, že v řadách „ultrapravicového pluku Azov bojují izraelští žoldáci“. Není známo, že by to tak bylo, třebaže na Ukrajině zřejmě bojují stovky Izraelců a další neoficiálně cvičí ukrajinské vojáky i civilisty, ale rozhodně už dávno není pravda, že je pluk Azov ultrapravicový.

Ruské výroky pobouřily Izrael natolik, že se začalo spekulovat o změně „neutrálního“ postoje vlády a o tom, že země pošle na Ukrajinu zbraně. Dosud se tomu vyhýbala a dodala Ukrajincům jen neprůstřelné vesty, helmy a sto tun humanitární pomoci a šest týdnů provozovala na západě Ukrajiny polní nemocnici. Nikdy se však nepřipojila k mezinárodním protiruským sankcím.

Rusko ovšem kritizovalo i dodávky obranné výstroje, stejně jako návrh izraelského velvyslance na Ukrajině, aby Kyjev přejmenoval ulice s názvy ruských měst podle Ukrajinců, kteří za války zachraňovali Židy a obdrželi izraelský titul Spravedlivý mezi národy. Moskva Izrael odsoudila i za nedávnou podporu vyloučení Ruska z Rady OSN pro lidská práva a prohlásila, že „Izrael se tak snaží odvrátit pozornost od nejdéle trvajícího konfliktu s Palestinci, nezákonné okupace a plíživé anexe“.

Izraelský kabinet však neměl ani ve chvíli největšího hněvu nad Lavrovovými výroky v úmyslu dodat Ukrajině útočné zbraně nebo vyspělou obrannou techniku, jako je lapač raket Železná klenba, tanky či letouny. Přesto izraelská výzbroj na Ukrajině je – objevily se záběry, na nichž pluk Azov používá jednorázový protipancéřový zbraňový systém MATADOR získaný zřejmě z Německa, které ho vyvinulo společně s Izraelem, nebo izraelské pušky Tavor vyráběné i na Ukrajině.

Úvahy o dodávkách zbraní Ukrajině nestačily v Izraeli vykrystalizovat. Ve čtvrtek došlo k nečekanému zvratu – Putin se premiéru Benetovi za Lavrovova slova telefonicky omluvil. Celá věc působí podivně – Putinovi volal Benet, sám Lavrov se neomluvil, ruská zpráva o telefonátu se o žádné omluvě nezmínila a informoval o ní jen úřad izraelského premiéra. Patrně šlo o vzájemně koordinovaný krok iniciovaný Izraelem, který nesnesl pomyšlení, že by se jeho vztahy s Ruskem zhoršily.

Podle některých izraelských zdrojů došlo k telefonátu poté, co o něj Beneta poprosil ukrajinský prezident Zelenskyj s tím, aby se izraelský premiér pokusil dojednat evakuaci civilistů a raněných z Mariupolu. Benet mu vyhověl, přestože svou dřívější diplomatickou snahu stát se prostředníkem jednání o rusko-ukrajinském míru už dávno vzdal. Putin mu evakuaci slíbil, ale ani v sobotu ráno nebyla kompletní.

Benet Putinovu omluvu přijal a oddechl si, že konflikt s Ruskem je alespoň prozatím zažehnán.

Izrael se o ruskou koordinaci v Sýrii bojí zbytečně, protože tato spolupráce zatím Kremlu vyhovuje. Kdyby ji zrušit chtěl, už by to dávno udělal, a pokud mu vyhovovat přestane, ukončí ji bez ohledu na vzájemné vztahy. Benetova vláda má teď však opět svůj důvod k pokračování svého „zdrženlivého“ postoje.