Izrael má novou vládu – přelomovou, protože poprvé po dvanácti letech nebude premiérem Binjamin Netanjahu. Odchází do opozice a nese to těžce a do poslední chvíle se snažil sestavování opozičního kabinetu nevybíravě překazit.

Poté, co nesehnal parlamentní většinu, pověřil prezident Reuven Rivlin zformováním vlády Jaira Lapida, předsedu strany Existuje budoucnost, která se v březnových volbách umístila jako druhá. Měl na to zkrácený čas kvůli odvetné operaci proti teroristickému Hamásu v Pásmu Gazy i nerozhodnosti klíčového člena plánované koalice, předsedy Nové pravice Naftaliho Beneta, který teprve v neděli oznámil, že se ke koalici připojí. Bez něj by byla nevznikla.

Takzvaná „vláda změny“ bude skutečnou vládou národní jednoty. Zasedne v ní sedm stran, které už nechtějí mít premiéra, který je souzen kvůli korupci, podvodům a zneužití důvěry. Budou v ní strany pravicové, středové i levicové, nejrozmanitější politická směsice v historii Izraele. Povedou ji dva rotační premiéři – nejprve do září 2023 Benet a pak do konce volebního období v listopadu 2025 Lapid. Benet po premiérském křesle chorobně touží a Lapid mu je velkoryse nabídl, ačkoli s pouhými sedmi parlamentními křesly své strany by si o tom Benet jinak mohl nechat jen zdát.

Kromě Lapidovy a Benetovy strany bude ve vládě i pravicová Nová naděje Gideona Saara, který bude ministrem spravedlnosti; uskupení Modrobílá Benyho Gance, jenž zůstane ministrem obrany; nacionalistický Izrael, náš domov Avigdora Libermana, který dostane ministerstvo financí; středolevá Strana práce, jejíž předsedkyně Merav Michaeli bude ministryní dopravy; a Merec, jehož vůdce Nican Horovic získá zdravotnictví. Zatímco bude Benet premiérem, bude Lapid zastávat post ministra zahraničí, a naopak, až si role vymění. Jak řekl Benet, „všichni přijali ústupky a nikomu se nesplní žádný sen, ale nikdo nebude po nikom žádat, aby se vzdal své ideologie. Vláda se soustředí na to, co je třeba udělat, a nebude se handrkovat o nemožné“. Kabinet má mnoho úkolů: zlepšit zdravotnictví či zmenšit sociální rozdíly, ale především smířit Izraelce rozeštvané Netanjahuem. V Lapidově vládě bude i jeden arabský ministr a jeden etiopského původu a také ženy, což bylo v těch Netanjahuových nemyslitelné kvůli jeho ultraortodoxním partnerům.

A protože těchto sedm stran má jen 57 mandátů ve 120členném Knesetu, dodá jim čtyři chybějící hlasy arabská strana Raam, ale bude ji podporovat jen zvenčí. Dostane za to finanční prostředky na zlepšení života izraelských Arabů. Je to poprvé od padesátých let, co nějaká arabská strana podpoří izraelskou vládu.

Benet dlouho váhal, ke které straně se má přidat. Jako zarytý pravičák a obdivovatel Netanjahua by byl raději členem jeho vlády, ale ten ji dohromady nedal. Začal proto jednat s Lapidem, ale v době operace proti Hamásu jednání přerušil po intenzivních útocích Netanjahua. Premiér ho urážel a ponižoval za to, že prý se vzdal svých zásad, když chce vstoupit do údajně „levicové vlády“. Šířil dezinformace a falešné zprávy a tvrdil, že Lapidův kabinet zřídí palestinský stát, rozdělí Jeruzalém a nedokáže ubránit zemi. Vybičoval své stoupence, aby dennodenně protestovali před Benetovým domem. Policie nakonec musela Benetovi a jeho kolegyni Ajelet Šaked poskytnout ochranku, protože dostávali výhrůžky smrtí. Přívrženci Netanjahua také vyhrožovali dceři poslankyně levicového Merecu Tamar Zandberg a nechali na internetu kolovat zákonodárčin úmrtní list. Podobná štvanice – rovněž za účasti Netanjahua – se odehrávala i v době vlády Jicchaka Rabina, když jednal o dohodách z Osla, a skončila tím, že premiéra zavraždil židovský extremista.

Benet v době bojů s Gazou jednání s Lapidem přerušil a po válce začal znovu jednat s Netanjahuem, ale ten nesehnal vytoužené přeběhlíky k parlamentní většině.

Tvrzení, že levicová vláda nedokáže ubránit zemi, je ovšem lež. Do Netanjahuovy škatulky levičáků by zapadli i zakladatel Izraele a dlouholetý premiér David Ben-Gurion a jeho nástupci Levi Eškol a Golda Meir, a přece jejich vlády po vzniku státu zvítězily ve třech válkách.

Lapid až do poslední chvíle netušil, jestli vládu sestaví, protože nové problematické požadavky vznesli předseda Raamu Mansúr Abbás a Ajelet Šaked; Abbás zřejmě na podnět intrikujícího Netanjahua. Nakonec se však našel kompromis. Mansúr Abbás uvedl, že izraelští Arabové získají prostředky na posílení školství, zaměstnanosti, hospodářský rozvoj, výstavbu a boj proti kriminalitě.

Netanjahuovi se však možná povedlo svými machinacemi oddálit složení slibu nové vlády, protože ta měla být oznámena na středečním zasedání Knesetu, ale nebyla. Složení slibu by se mohlo posunout až na 14. června, a Netanjahu by tak měl ještě spoustu času členy vzniklého kabinetu změny rozeštvat. Během své vlády se mu podařilo rozdělit Izrael tak, že je politicky paralyzovaný, a jak ukázaly čtvery poslední volby, sestavit vládu je extrémně obtížné. Netanjahu svou porážku psychicky nezvládá a svým opovrženíhodným chováním jen ukazuje, že je skutečně čas, aby odešel.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus