K čemu povede Trumpovo uznání Jeruzaléma za izraelskou metropoli?

Donald Trump ve středu uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele a potvrdil, že do něj přestěhuje americké velvyslanectví z Tel Avivu. Sliboval to už v předvolební kampani, ale Palestinci, kteří požadují východní část města za svou metropoli, doufali, že si to rozmyslí. Zejména pro předsedu samosprávy Mahmúda Abbáse má tato otázka zvlášť emocionální význam. Jeho rozhořčení z Trumpova rozhodnutí nezmírnilo ani to, že prezident vůbec poprvé vyjádřil podporu vzniku Palestiny po boku Izraele – tedy pokud si to obě strany tak budou přát, jak dodal.

Izrael město sjednotil v roce 1967 a jeho východní část později anektoval. Prohlásil celý Jeruzalém za svou metropoli, ale nikdo ji neuznal. Pouze americký Kongres přijal v roce 1995 zákon, který vládě nařizuje přestěhovat do Jeruzaléma ambasádu, ale žádný americký prezident to vzhledem k citlivosti celé otázky zatím neudělal.

Jeruzalém je nejspornější a nejméně řešitelnou otázkou izraelsko-palestinského konfliktu. Ve světě převládá názor, že město se má rozdělit na dvě části a sloužit jako dvě hlavní města dvou států. Většina izraelských premiérů, včetně Jicchaka Rabina ze středolevé Strany práce, však vždycky trvala na statusu metropole i její nedělitelnosti. Jeruzalém hraje v judaismu významnou roli a v Tóře je o něm skoro 700 zmínek, zatímco v Koránu jen jediná a navíc implicitní. Přesto muslimové nesnesou představu, že by jim měl někdo Jeruzalém vzít a s ním Chrámovou horu, na které stojí dvě mešity postavené až 1600 let po Šalomounově chrámu. Rozdělení Jeruzaléma zvažovali jen izraelští premiéři Ehud Barak a Ehud Olmert. Barak dokonce Jásiru Arafatovi v roce 2000 východní Jeruzalém nabídl, ale ten ho odmítl a rozpoutal druhou intifádu. Kvůli městu se koná i většina nepokojů, zejména pod falešnou záminkou, že Izrael „chce změnit status quo na Chrámové hoře“. Trump proto ve svém projevu muslimy ujistil, že tento stav se jeho prohlášením nezmění.

Poprask v palestinských řadách vypukl už před několika dny, kdy se o Trumpově rozhodnutí začalo mluvit. Mahmúd Abbás vyslal neúspěšnou delegaci do Washingtonu, zmobilizoval celý arabský svět a žádal o pomoc i papeže nebo Vladimira Putina. S Trumpovým rozhodnutím vyjádřily nesouhlas všechny arabské státy i řada muslimských a evropských. Turecko vyhrožuje přerušením vztahů s Izraelem a samospráva zase se Spojenými státy i každou další zemí, která Jeruzalém za izraelskou metropoli uzná. Dnes se sejde Rada bezpečnosti OSN. Všichni se shodují, že vypuknou násilnosti a Trumpův krok pohřbí mírový proces, přestože žádný neprobíhá.

Pro Izrael je Trumpovo rozhodnutí obrovský diplomatický úspěch. Uvítal dokonce i prohlášení českého ministerstva zahraničí, které „považuje Jeruzalém za hlavní město jak Izraele, tak budoucí Palestiny“, ale stěhování ambasády zatím neplánuje. Ani další země zřejmě nebudou Američany následovat, jak izraelská vláda doufá, ať už kvůli arabským reakcím, nebo zdánlivému zachování neutrality.

Je ovšem otázka, zda Izrael za Trumpovo rozhodnutí nezaplatí příliš vysokou cenu. Řada Izraelců má smíšené pocity, protože se bojí další vlny násilí a terorismu, sotva polevila ta poslední, která začala na podzim roku 2015 a vyžádala si 60 mrtvých. Vůdce Hamásu Ismaíl Haníja také hned vyzval k nové intifádě, prohlásil, že „celý Jeruzalém a Palestina od řeky Jordán až k moři“ patří Palestincům, a slíbil, že hnutí bude „bojovat všemi prostředky“. Pro začátek Hamás vyhlásil na dnešek „den hněvu“. Obyvatelé Gazy pálí americké a izraelské vlajky a Palestinci na Západním břehu stávkují a házejí na Izraelce zápalné láhve a kamení, přestože Abbásovo hnutí Fatah vyzvalo k nenásilným protestům. A Abbás prohlásil, že Spojené státy ztratily úlohu nestranného prostředníka mírového jednání.

Všechny reakce i možnost násilí musel Trump předvídat, a je proto otázka, zda bylo jeho rozhodnutí moudré. Má ale pravdu v tom, že dlouholeté odkládání uznání Jeruzaléma za izraelskou metropoli nepřiblížilo obě strany k míru ani o kousek. Prezident také nepoužil výraz „nedělitelný“, ani „sjednocený“ Jeruzalém a zdůraznil, že „konkrétní hranice izraelské suverenity“ si musí obě strany dohodnout samy. A americké velvyslanectví hned tak nepřestěhuje – celý proces může trvat i několik let. Když letos v dubnu uznalo západní Jeruzalém za izraelskou metropoli Rusko, Palestinci ani jiné země ani nehlesli. Ani Trumpovo uznání není důvodem k tak hysterické reakci světa a Palestincům ani v nejmenším nebrání v jednání o míru. Nevylučuje ovšem násilnosti, které v případě Jeruzaléma propukají z uměle vytvořených příčin.