aneb Mají chodit ultraortodoxní na vojnu?
Vytváření nové izraelské vládní koalice se dostalo do krize. Premiér Netanjahu má čas do 28. května, aby prezidentu Rivlinovi oznámil, že se mu podařilo, anebo také nepodařilo, dostát jeho pověření sestavit povolební kabinet.
Hlasy na to má. Uvažovaná koalice tvořená jeho Likudem (35 mandátů v parlamentu), Unií pravicových stran (5), dvěma náboženskými formacemi (2x8), stranou Kulanu (4) a partají Izrael náš domov Avigdora Liebermana (5) dá dohromady pohodlnou většinu 65 mandátů (ze 120).
Jenomže nastal problém. Lieberman řekl, že jeho strana do koalice nevstoupí, pokud se jednou provždy nevyřeší letitý problém – vojenská služba ultraortodoxních (charedim) mužů - studentů (absolventů) náboženských učilišť známých jako ješivy.
S tím byla odjakživa potíž. Charedim měli od počátku vzniku Izraele výjimku: na vojnu nemuseli. Na rozdíl od ostatních mladých mužů, a protože mluvíme o Izraeli, tak také žen. Výjimka byla zdůvodněna tím, že ultraortodoxní slouží Izraeli studiem Bible a modlitbami.
Je to fér?
Ti, kdo si základní službu v armádě „odkroutit“ museli si myslí, že nikoli. Stejného názoru jsou i někteří politici. Třeba právě Lieberman. Jenomže: obě náboženské strany (Šas a Sjednocený judaismus Tóry) získávají volby co volby dostatečný počet mandátů, aby byly nepostradatelnými členy prakticky každé koaliční vlády. Bez nich by bylo formování kabinetu obecně složitější – a s nimi je nutné vytvářet kompromisy respektující jejich zájmy. Třeba ten, který se týká výjimky ze zákona o branné povinnosti.
Nyní je ale formování vlády složitější bez Liebermanovy strany. Bez jejích 5 křesel by měl Netanjahu zajištěných v Knesetu pouze 60 hlasů, což by byla koalice více než křehká (šlo by de facto o menšinovou vládu) - a každou chvíli by hrozil její rozpad a vypsání nových voleb. Liebermanovi jde v zásadě o to, aby získal jistotu, že sněmovnou projde návrh zákona o branné povinnosti charedim v podobě, v jaké byl předložen ministerstvem obrany (když on stál v jeho čele) a schválen minulým Knesetem v prvním čtení.
Tedy: aby byla stanovena závazná roční kvóta pro charedim, kteří se musí dostavit k odvodu; pokud nebude dodržena, postihly by ješivy finanční sankce. Náboženské strany s tím ovšem srozuměny nejsou, leč bez jejich podpory by Netanjahu mohl na zformování pravicové vlády zapomenout. Věc je to delikátní a v době, kdy byl psán tento článek (v pátek 24/5 pozdě večer SELČ), nebylo jasné, jak jednání o novém kabinetu dopadnou. A času, připomeňme, není nazbyt – Netanjahuovo prodloužené pověření skončí v úterý 28. května.
Dění kolem formování povolební vlády v Izraeli má samozřejmě více aspektů, tento ale patří ke klíčovým.
Co ale říká k této otázce Bible, kterou charedim v ješivách intenzivně studují? Má to být tak, že jedni se budou zabývat Písmem svatým a modlit se, zatímco jiní za ně budou bránit vlast? Obávám se, že nikoli.
Příkladem budiž situace ve starověkém Jeruzalémě poté, co se z babylonského zajetí vrátili Židé a začali znovu budovat a stavebně opravovat své hlavní město. V knize Nehemiáš je přesný výčet těch, kdo stavěli zdi a brány.
Čtěme společně:
- kapitola 3, verš 1: Tedy povstal Eliasib, kněz nejvyšší, a příbuzní jeho kněží, a stavěli bránu bravnou, (tiť jsou ji vystavěli a zavěsili vrata její, až k věži Mea vystavěli ji), až k věži Chananeel.
- kapitola 3, verš 21: Za ním opravoval Meremot syn Uriáše, syna Kózi, díl druhý ode dveří domu Eliasibova až do konce domu jeho.
- kapitola 3, verš 22: Za ním opravovali kněží, kteříž bydlili v rovině.
A protože se v té době nepřátelé Izraele v čele s jistým Sanbalattem rozhodli dílo obnovy Jeruzaléma hatit, musel Nehemiáš, vůdce lidu, přistoupit k těmto opatřením:
- kniha Nehemiáš, kapitola 4, verše 13, 16 až 18: Tedy postavil jsem na dolních místech za zdí, i na místech příkrých, a osadil jsem lidem po čeledech s meči, s kopími a lučišti jejich. Ale však od toho dne polovice služebníků mých dělali, a polovice jich držela kopí, pavézy a lučiště, a pancíře, a knížata stála za vší čeledí Judskou. Ti také, kteříž dělali na zdi, i nosiči břemen, i nakladači, každý jednou rukou dělal, a v druhé držel zbraň. Z těch pak, kteříž stavěli, měl jeden každý meč svůj připásaný na bedrách svých, a tak stavěli, a trubač stál podlé mne.
Z tohoto záznamu je zřejmé, že je správné, aby ti, kdo se rozhodli věnovat studiu Bible a modlitbám, byli aktivní také při obraně vlasti – země Bohem Izraeli zaslíbené. Vlastně by měli jít ostatním – sekulárním – Židům příkladem a sami o službu se zbraní (nebo náhradní civilní službu) usilovat, neboť ta je pro Izrael existenční nutností. Stejně jako v časech Nehemiáše, obnovitele jeruzalémských hradeb.
Tehdy byla chápána obrana Jeruzaléma jako samozřejmost. Tak proč ne dnes?