10. února 2009 budou Izraelci volit nový parlament. Místo tradičního nabízení letáků netrpělivým řidičům mají izraelští politikové spadeno na bary, hospody a pivnice nočního Tel Avivu. Všechno, co má na politické scéně státu jméno a váhu – nebo je chce mít po volbách –, je v noci na nohou. Izraelští politikové sázejí v zápalu volebního boje na bezprostřední kontakt se svými voliči. A průzkumy veřejného mínění samozřejmě frčí na plné obrátky.

Z evropského hlediska zjevně důležitá témata – atomové zbrojení Íránu, vztah k Palestincům, mírový proces – stojí v izraelském volebním boji spíš stranou. V podstatě celé politické spektrum je v těchto otázkách zajedno: Írán se k atomovým zbraním nesmí dostat; palestinský stát je nevyhnutelný, z demografického hlediska dokonce žádoucí, a všichni chtějí mít konečně klid.

V pohledu na pásmo Gazy a víceméně ukončenou kampaň „Lité olovo“ se izraelská veřejnost shodne jen zřídka. Mírové hnutí protestovalo jen okrajově, pokud vůbec. Prohlášení volebních matadorů jsou bojovná: opoziční předák Benjamin Netanjahu slibuje: „S vládou Hamásu v Gaze skoncuji.“ A ministr obrany Ehud Barak: „Hamás bude Izraelem rozdrcen a rozprášen, pokud nepřestane s ostřelováním jihu raketami.“

Pouze když někdo potřebuje upoutat pozornost, jako třeba šéfka strany Kadima Cipi Livniová, hecuje: „V těchto volbách jde o mír nebo válku... V našem zájmu je mír... Tuhle příležitost nesmíme promeškat...“ Ale pro tuto x-tou příležitost k míru od vynalezení mírového procesu se zřejmě jaksi nikdo už nedokáže nadchnout. I její heslo „Musíme si zvolit mezi židovským a dvojnárodnostním státem!“ je dávno otřepanou pravdou, která žádného líného kocoura zpoza pece nevyláká. Nikoho už nenapadá nic, co by se bylo ještě nezkusilo, aby Palestinci byli spokojeni a židovský charakter Izraelského státu byl přitom zaručen.

Předsedu Avody Ehuda Baraka si jen málokdo dovede představit jako předsedu vlády a vůbec vůdčí osobnost. Jeho strana dokonce udělala z jeho tuhosti ctnost a pokusila se razit slogan „Nesympatický - ale vůdce!“ Přesto si je snad celé politické spektrum zajedno v tom, že Barak je ideální ministr obrany, ačkoli se o to ve volebním boji snad ani vůbec neucházel.

Voliči v levé části politického spektra by měli vlastně oscilovat mezi levicově liberální stranou Merec a sociálně demokratickou Avodou. Od „Nového hnutí Merec“ však voliči přebíhají směrem ke Kadimě, bez ohledu na slogan „Komu záleží na životním prostředí, vzdělávacím systému, zdravotnictví a hospodářství, měl by volit Merec“. Především ženské polovině voličů imponuje ministryně zahraničí Cipi Livni jako „svěží, čistá a ženská“. Přesto se podle průzkumů ještě 70 procent voliček nerozhodlo, komu dát svůj hlas.

Ultraortodoxní sefardská strana Šas staví naproti tomuto trendu snachu svého duchovního vůdce, rabína Ovadia Josefa. Jehudit Josefová je devítinásobná matka a prohlašuje: „My ženy musíme být hrdé na to, že je naší kariérou domácnost, děti a manžel.“ V závěru jednoho volebního proslovu, k němuž se v Jeruzalémě shromáždily ultraortodoxní ženy z celé země, zvolala Josefová: „Zásluhou jedné spravedlivé ženy byl zachráněn celý Izrael. Když se to řekne o nás, tak to znamená ‚Yes, we can!’ Chvála Bohu.“

Předseda konzervativní strany Likud Benjamin Netanjahu slíbil zvýšit přídavky na děti. Proto předseda strany Šas Eli Jišaj přislíbil podporovat Netanjahuovu kandidaturu na ministerského předsedu. Strana Šas se prezentuje jako mluvčí sociálně slabších občanů a chce posílit židovské tradice a hodnoty. „Livniová,“ řekl Jišaj v jednom rozhovoru pro Radio Israel, „se nejenom brání zvyšování rodinných přídavků, ale navíc chce ještě rozdělit Jeruzalém.“ Ve svých televizních spotech ohlásila orientálně-ortodoxní strana širokou koalici s hlavním důrazem na sociální a židovské hodnoty. Šas se při tom stane „mezuzou vlády“. Mezuza je malá schránka, která se připevňuje na veřeje židovských domů. Obsahuje „Šma Jisrael“ z 5. Mojžíšovy 6 a zaručuje tak připomínku Božího slova při každém vycházení i vcházení.

Čeho se mnozí děsí: Podle průzkumů dostane strana Avigdora Liebermana „Israel Beiteinu“ („Izrael, náš domov“), vykřičená jako radikálně pravicová, 18 křesel - nejspíš hlavně na úkor konzervativního Likudu, který má v novém parlamentu obsadit 20 křesel. Lieberman se zviditelnil hlavně svými radikálními výroky na adresu arabských občanů stát Izrael. Aby byl zachován židovský charakter státu, navrhuje odsunutí izraelských Arabů do Palestinské autonomie - hlavně těch, kteří se ke státu nestaví loajálně.

Levicově liberální deník Haarec vede do pole někdejší členy pravicově radikálního hnutí Kach, kteří tvrdí, že byl Liebreman členem jejich seskupení. Haarec se s jejich politickými cíli nikdy neskrýval, a tak vede volební boj prostřednictvím zpravodajství. Strana Kach byla v r. 1988 z parlamentních voleb vyloučena s odůvodněním, že propaguje rasismus.

Avigdor Lieberman prohlásil necelé dva týdny před volbami se silným ruským přízvukem, že existuje pouze jedna budoucí vláda. Obě jména, Netanjahu a Lieberman jsou prý nerozlučně spojena. Nyní se Likud snaží vymanit z medvědího objetí od „Israel Beiteinu“. Jádro problému: kdyby konzervativci kolem Benjamina Netanjahua ztratili i jediné křeslo ve prospěch Israel Beiteinu, mohla by tím dosud vládnoucí Kadima postoupit na první místo. Benjamin Netanjahu se zdržuje komentářů, ale z jeho okruhu je slyšet hlasitě a jednoznačně: „Kdo volí Liebermana, ponese odpovědnost za to, že se Livniová stane premiérkou.“

Pro Avigdora Liebermana přitom zůstávají všechny možnosti otevřené. Mohl by se připojit ke vládě Livniové. Stejně jako Kadima podporuje změnu vládního systému a zavedení civilních sňatků. Likud a Šas chtějí obojímu zabránit. Lieberman se také vyslovil pro dalekosáhlé kompromisy s Palestinci. Je ochoten odstoupit arabskou čtvrt východního Jeruzaléma novému palestinskému státu. Izraelské osady na Západním břehu chce vyměnit za území osídlená izraelskými Araby. Tady by mohl Lieberman a Livniová najít společného jmenovatele.

Nakolik je Lieberman radikální vůči svým arabským krajanům, natolik je otevřený vůči diplomatickým řešením s arabskými sousedy. Bývalý izraelský velvyslanec v USA, Danny Ayalon, který kandiduje za Israel Beiteinu slibuje, že dojde k obratu ohledně restriktivní vízové politiky současné vlády, kvůli které muselo zhruba 50 procent křesťanských dobrovolníků za posledních šest měsíců opustit Izrael,.

Ústřední volební komise pod předsednictvím pensionovaného nejvyššího soudce Mišaela Chešina se zatím snaží udržovat orientální volební boj v jistých hranicích západní demokracie. Zakázala např. volební reklamu Šasu, kde rabín Ovadia Josef sliboval: „Požehnání sestoupí na všechny, kteří volí Šas, na jejich ženy, syny, studenty a rodiny. Propůjčí vám blahobyt, čest, zdraví, mládí, štěstí a všechny dobré věci.“ Na to reagoval předseda Šasu Eli Jišaj, že „diktatura soudců“ nemůže rabínu Josefovi zabránit, aby uděloval své požehnání.

© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
přeložil Pavel Mareš

www.israelnetz.com