Izrael vždycky věděl, že diplomacie nepřiměje Írán k zastavení jaderného programu, a nikdy nevyloučil vojenský útok na jeho jaderná zařízení. Byl jen ochoten počkat na dopad mezinárodních sankcí, ale dnes je už jasné, že ani ty neotřásly odhodláním režimu vyrobit atomovou zbraň.
Izrael stále hlasitěji připomíná, že příliš času na útok nezbývá, a Evropská unie a zejména Spojené státy vyvíjejí obrovské úsilí, aby jej přiměly úder odložit. Jako nejvhodnější doba se k němu totiž jeví období před americkými prezidentskými volbami, protože Barack Obama se nemůže na Izrael rozhněvat, aby neodradil své židovské voliče.
Írán postupuje k jaderné zbrani mílovými kroky. Podle nejnovější zprávy Mezinárodní agentury pro atomovou energii od května zdvojnásobil počet odstředivek na obohacování uranu na 2 140 a zvýšil množství uranu obohaceného na 20 % ze 145 kilogramů na skoro 190, přičemž k výrobě jaderné zbraně je třeba 260 kilogramů. Podle zpravodajských služeb výrazně pokročil i v opevňování podzemních továren, aby odolaly bombardování, a blíží se tak chvíle, kdy bude jaderný program nezničitelný. Všeobecně se soudí, že Íránu bude trvat 18 měsíců, než bombu vyrobí, od chvíle, kdy se tak rozhodne učinit. Podle zpravodajců se ale zatím nerozhodl.
Právě proto přibývá odpůrců útoku i v Izraeli, přestože i oni považují Írán za největší bezpečnostní hrozbu a berou vážně jeho pohrůžky vymazáním Izraele z mapy. Odpůrci a zastánci úderu se shodují, že útok je nezbytný, a liší se jen v názoru, kdy je třeba ho provést. Odpůrci tvrdí, že lze počkat minimálně do začátku příštího roku, zatímco zastánci v čele s hlavními vykonavateli operace, premiérem Binjaminem Netanjahuem a ministrem obrany Ehudem Barakem varují, že by už mohlo být pozdě. Za předčasný však útok v této době považují ti nejpovolanější – bývalí ředitelé Mosadu Efraim Halevi a Meir Dagan, někdejší ředitel bezpečnostní služby Šin Bet Juval Diskin, bývalý ředitel vojenské rozvědky Amos Jadlin, současný náčelník hlavního štábu Beny Ganc a jeho předchůdce Gabi Aškenazi nebo bývalý ministr obrany Šaul Mofaz.
Útok má pádná pro i proti. Například podle Haleviho jaderný Írán nepředstavuje existenční hrozbu, jak tvrdí Netanjahu s Barakem, a i kdyby atomovou zbraň měl, ještě to neznamená, že ji použije nebo že by nastal druhý holokaust, přestože je jisté, že íránský režim si zánik židovského státu přeje. Stále je řada metod, jak jeho jaderný program zpomalit, jako sabotáže nebo osvědčené počítačové viry.
Odpůrci varují, že úder vyvolá všeobecné mezinárodní odsouzení Izraele, jakkoli by bylo pokrytecké, protože by si všichni oddechli, že někdo provedl špinavou práci za ně. Útok vzbudí sympatie k Íránu, sjednotí Íránce k podpoře jaderného programu, ospravedlní jeho urychlené pokračování a stejně ho nezničí a nezastaví. To ale Netanjahu s Barakem dobře vědí. Úder může program pouze zpomalit a posílit naději, že se v Íránu změní režim. Počítá se i s tím, že vyvolá protiútok libanonského Hizballáhu ze severu, palestinského Hamasu z jihu a možná i Sýrie, která má chemické a biologické zbraně. Nemalé budou i ekonomické ztráty – válka, snížení pracovního výkonu, dozbrojení armády a očekávaný pokles vývozu se odhadují na 84 miliard dolarů. Útok si nepřeje ani většina izraelské veřejnosti – proti je 46 % Izraelců a pro 32 %.
Zastánci úderu tvrdí, že čekat je riskantní. Podle nich íránská odveta nebude tak ničivá, jak se zdá – armádní analytici odhadli, že by si vyžádala nanejvýš 500 mrtvých. Izrael by útok nejraději provedl společně s Američany, kteří mají více účinných zbraní a větší možnosti; jejich účast by také zabránila mezinárodní izolaci Izraele. Jenže Obama se k útoku nemá. Izraelci jsou přesvědčeni, že se na něj nelze spolehnout, přestože Obama dodává Izraeli potřebné zbraně, uznal jeho právo na sebeobranu, slíbil, že jaderný Írán nepřipustí, a vojenské řešení nikdy nevyloučil. Izraelskou nedůvěru ještě prohloubila výrazná redukce americké účasti na společném vojenském cvičení, absence amerického odsouzení íránského pořadatelství zasedání Hnutí nezúčastněných zemí nebo nedávný nešťastný výrok předsedy sboru náčelníků amerického hlavního štábu Martina Dempseyho, který prohlásil, že nechce být "spolupachatelem" izraelského úderu.
Izrael dospěl k názoru, že na útok zůstal sám a nikdo mu nepomůže. Není pochyb o tom, že Netanjahu a Barak jsou odhodláni jej provést. Premiér nejednou prohlásil, že nedopustí, aby Izraelci žili pod hrozbou vyhlazení, a nedávno prosadil vládní dekret, který mu usnadňuje přijímání zásadních rozhodnutí. Pravděpodobnost izraelského útoku na Írán nebyla ještě nikdy větší než v příštích deseti týdnech.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6