Proč? Inu proto, že česká Hradní stráž neumí sídlo hlavy státu řádně ohlídat a dovolí, aby standarta byla hanebně nahrazena spodním prádlem. Že je to nápad víc než nesmyslný? Samozřejmě.

Stejně jako myšlenka umístit vojska OSN na jeruzalémskou Chrámovou horu. Ta se objevila v současných debatách kolem násilí, jehož společným jmenovatelem je individuální arabský teror vůči Židům. Ať už pomocí nožů, sekáčků na maso, seker či motorových vozidel, případně v kombinaci těchto vražedných nástrojů.

Ukázku přineslo nedávné video z průmyslové kamery v jeruzalémské ulici Izraelských králů. Arabský řidič nejprve úmyslně najel do malé autobusové zastávky (viz obr. 1) – a poté vystoupil z vozu a začal na jednu z obětí útočit sekáčkem. Zkusme si ty momenty představit - my všichni, kdo často jezdíme MHD. Je to něco naprosto šíleného – a šílená je i současná vlna teroru, jak je to celé zatím mediálně nazýváno. (Jiný název je Intifáda nožů.)

Tato obludná krvavá kampaň Arabů, kteří jsou nazýváni Palestinci, se dostala v pátek (16/10) večer na jednání Rady bezpečnosti. Ještě před rokováním vystoupil na tiskové konferenci nový izraelský velvyslanec při OSN Danny Danon s prohlášením, v němž mimo jiné uvedl to, co jsem zmínil v úvodu: Jasné NE mezinárodním silám na Chrámové hoře. Vysvětlil: Bylo by to porušení desetiletí trvajícího statu quo, k jehož dodržování se před několika dny premiér Netanjahu opakovaně zavázal.

K tomu dodejme, že je to další absurdita v myšlení těch, kdo stojí v konfliktu na straně Arabů, či přímo samotných Arabů (byť ne všech – viz níže postoj Jordánska). Obviňují Izrael, že chce ve svůj prospěch porušit stávající kompromisní poměry na Chrámové hoře a přitom sami navrhují řešení, které by bylo porušením statu quo, proti jehož údajnému porušování hystericky brojí.

Diplomat musí mluvit diplomaticky, bloger nikoli: umístění mezinárodních jednotek na Chrámové hoře by nebylo ničím jiným než rafinovaným aktem, jehož skutečný cíl je průhledný jako Rudé moře za úsvitu: jde o zpochybnění skutečnosti, že celý Jeruzalém je hlavním městem Státu Izrael, byť v okrsku Chrámové hory přepustil náboženskou správu islámské radě Waqf podléhající hašemitskému panovníkovi, což samozřejmě neznamená, že by se vzdal politické suverenity nad tímto územím. (Až toto Arabové pochopí, bude o problém méně.)

Jinými slovy: nelze-li proniknout na nějaký pozemek přední branou, zkusíme to „od lesa“. Kdybychom chtěli žertovat, což rozhodně není na místě, pak bychom mohli navrhnout, aby se „modré přilby“ sestávaly toliko z vojáků z muslimských zemí – můžeme si být jisti, že zanedlouho by Arabové dosáhli toho, ač usilují: Staré město by bylo jejich (tak jako v letech 1948-1967). Dá Bůh, že to se už nikdy nestane.

Zpět do reality. Na následném (pátečním) jednání Rady bezpečnosti řekla Dina Kawarová (obr. 3), velvyslankyně Jordánska v OSN, že její země se nedomáhá vyslání mezinárodních sil, nicméně izraelské bezpečnostní síly musejí dodržovat odstup od mešity Al Aksá. Úctyhodný požadavek, což o to: izraelská policie a armáda by ten odstup jistě ráda udržovala, jenže – má to háček. Jak přání paní ambasadorky vyhovět, když se třetí nejposvátnější místo islámu (pravda, „objevené“ s odstupem několika staletí, až když se to politicky hodilo) zhusta mění v základnu teroristů (skladiště kamení a všeho možného, co lze využít k útokům na židovské návštěvníky vnějšího komplexu). Mýlí se každý, kdo si snad myslí, že Izraelci mají nějakou zvláštní libost v „neudržování odstupu“, pokud jde o islámské svatyně – už proto ne, že ačkoli jsou k tomu okolnostmi nuceni, dobře vědí, jaká kolem toho pokaždé vypukne celosvětová hysterie.

Čímž se dostáváme ke zdroji celého problému. Nebude-li arabský teror, včetně toho vedeného z mešity Al Aksa, nebude ani „neudržování odstupu“. Arabský teror ovšem existuje, dokonce dnes a denně, přičemž také proto, že jsme svědky ještě něčeho daleko horšího než „neudržování odstupu“: podněcování k teroru z nejvyšších míst Palestinskoarabské autonomie v Zemi izraelské. Včetně samotného předsedy samosprávy Mahmúda Abbáse.

To už se vracíme zpět k proslovu ambasadora Danona k žurnalistům před jednáním Rady bezpečnosti. Ten na členy Rady apeloval:

Máte-li vážný zájem na prosazení míru, pokud jste opravdu odhodláni pokročit v úsilí o zlepšení soužití v našem regionu, učiňte jasné prohlášení proti podněcování k teroru a na podporu přímých jednání.

Dále Danon připomněl úděsnou skutečnost.

Když palestinské (rozuměj: arabské) dítě (na území pod správou autonomie) zapne televizí, nevidí seriál Barney a přátelé (obr. 4) nebo Kačera Donalda (obr. 5); to dítě vidí vrahy zobrazené jako hrdiny. Když otevře učebnici, aby udělalo domácí úkol, neučí se matematice nebo odborným předmětům, ale učí se nenávidět.

Jako důkaz svého tvrzení ukázal novinářům instruktážní ilustraci nazvanou Jak bodat Žida (obr. 2). Jeden z mnoha příkadů indoktrinace, které jsou vystaveny děti v Palestinskoarabské autonomii.

Na samotném zasedání Rady bezpečnosti Danon přítomen nebyl, ale vystoupil jeho zástupce David Roet. Představitelům stálých i nestálých členských zemí (obr. 6) řekl:

Čelíme nepříteli, který je ochoten zemřít, jen aby zabil. Izrael podniká veškeré nezbytné kroky k ochraně svých občanů a na útoky reaguje přiměřenou silou. Nepochybuji o tom, že kdyby lidé ve vašich zemích byli den co den bodáni v ulicích a kdyby bylo stříleno po autobusech, vaše bezpečnostní síly by reagovaly stejně.

Velvyslanec Palestinskoarabské autonomie Rijád Mansúr jako by chtěl dát zástupcům Izraele za pravdu:

Hovořil o „provokacích Izraele na Chrámové hoře“ a vyzval Radu bezpečnosti aby zasáhla a ukončila „agresi proti bezbrannému palestinskému lidu“.

Pak udělal něco, co je pro normálně uvažujícího člověka, byť by i byl propalestinsky nakloněn, absolutně nepochopitelné:

Vyjádřil uznání a úctu „mučedníkům“ (rozuměj: vrahům včetně těch, kdo se jimi nestihli stát) a těm, kdo byli zraněni (rozuměj: při vražedných útocích na Židy).Jasný důkaz, že to, co říkají izraelští představitelé o podněcování sedí jako „hýždě na hrnci“.

Během jednání vystoupil také Tayé-Brook Zerihoun (Etiopie), zástupce šéfa OSN pro politické záležitosti. Ten pravil, že odpovědnost za současné násilí nese Izrael, protože dlouhodobě okupuje palestinská území a oddaluje dohodu o palestinském státě. Další fantasta, který věří tomu, že když se Izrael vzdá Západního břehu a části své metropole, druhý den zavládne ve Svaté zemi věčný mír. Je to nebetyčný omyl a absolutní nepochopení situace, čehož důkazem je Pásmo Gazy. Když enklávu odevzdal Izrael v roce 2005 palestinským Arabům, následovalo:

- volby v Pásmu vyhráli teroristé (Hamas)

- občanská válka mezi Hamasem a Fatahem (na 600 mrtvých a tisíc zraněných – přibližně)

- raketová agrese proti Izraeli (tisíce raket vypálených na teritorium židovského státu – to je mír?)

Není těžké si představit, co by se dělo, kdyby se Hamas dostal demokratickou cestou k moci na celém území pomyslného „Státu Palestina“ (jak si ho Arabové nárokují), tj. nejen v Pásmu, ale i na Západním břehu a ve východní části Jeruzaléma. Vskutku: jenom blázen by se vzdal, zejména po drsné zkušenosti s jednostranným stažením z Pásma, vojenské kontroly nad Západním břehem. Anebo někdo, kdo má v politickém programu likvidaci židovské republiky.

Jak správně připomněl Dore Gold, generální ředitel izraelského ministerstva zahraničí, nedávné zapálení hrobky židovského patriarchy Josefa (zemřel v Egyptě, odkud byly jeho ostatky přeneseny do Země izraelské) v biblickém Sichemu (jiný název Nábulus), který jepod plnou správou Palestinskoarabské autonomie, což bylo dílo (ten oheň) nikoli pomateného jednotlivce, ale stovek (!) arabských žhářů, je jasnou odpovědí na otázku, co by se stalo, kdyby se jeruzalémská svatá místa ve východní části metropole dostala pod kontrolu Arabů. Gold dodal: Jedině Izrael je s to chránit svatá místa všech náboženství v Jeruzalémě.

Ostatně, není to jen slovo pro média z úst jednoho vysokého úředníka, ale opakovaně proklamovaný závazek, poprvé oficiálně vyjádřený v izraelské Deklaraci nezávislosti (14. 5. 1948) a znovu veřejně potvrzený v Základním zákonu o hlavním městě (základní zákony nahrazují v Izraeli ústavu), jak je patrné z obrázku 7.

Ještě k útoku na Josefovu hrobku (obr. 8). Náměstkyně izraelského ministra zahraničí (šéfem resortu je premiér Netanjahu) Cipi Hotovelyová (obr. 9) připomněla, že hrob není pod izraelskou suverenitou, a i přesto ho Palestinci zapálili. Oni se snaží přepsat historii tím, že poškozují židovská svatá místa, která svědčí o našem hlubokém spojení se Zemí izraelskou.

*************************************

1/ Místo činu po činu: Autobusová zastávka na ulici Izraelských králů, Jeruzalém. Arabský terorista použil k útoku služební vozidlo telekomunikační společnosti Bezeq, jejímž byl zaměstnancem. Při vraždění měl i pracovní oděv firmy.

2/ Izraelský velvyslanec v OSN Danny Danon ukazuje novinářům arabský instruktážní obrázek Jak (přesněji kam) bodat Žida.

3/ Dina Kawarová, velvyslankyně Jordánska v OSN.

4/ Máte doma malé děti? Pak bezpochyby znáte seriál Barney a přátelé.

5/ Nemluvě o kačeru Donaldovi.

6/ Ale zpět k politice. Seznam stálých a zejména nestálých členů Rady bezpečnosti OSN na webu světové organizace. U nestálých členů v závorce rok, v němž jim skončí funkční období.

7/ Anglický text Základního zákona o Jeruzalému, hlavním městě, jak je publikován na webu izraelského ministra zahraničí. Podepsán tehdejším premiérem Menachemem Beginem a prezidentem Jicchakem Navonem. V článku 3 (Protection of Holy Places) se izraelský stát zavazuje k ochraně svatých míst všech náboženství a ke svobodnému přístupu k nim. (Je paradoxem doby, že zákon nemůže být plnohodnotně uplatněn vůči Židům, kteří se chtějí modlit na Chrámové hoře, nejposvátnějším místě svého náboženství.)

8/ Sichem. Josefova hrobka v plamenech. Zapálena Araby v noci na 16/ 10/ 2015. Josef patří ke starověkým izraelským patriarchům v linii Abraham, Izák, Jákob, Josef. Přesto místo jeho posledního odpočinku není pod izraelskou svrchovaností. Další z paradoxů doby.

9/ Cipi Hotovelyová, náměstkyně izraelského ministra zahraničí.