... nebo kálení do vlastního hnízda?
Jako po každé válce, na níž se podílí Izrael, přichází vždy nějaká nepatrná, politicky motivovaná skupina elitních vojáků, školáků či pilotů s protestem proti politice své vlády. Tentokrát to bylo třiačtyřicet záložníků „jednotky 8200“ vojenské tajné služby. Hodlají v budoucnu odmítnout své nasazení proti Palestincům. Elektronicky nashromážděné informace prý škodí nevinným lidem, neboť se jich užívá k „náboru kolaborantů“. Otevřený dopis byl určen premiérovi, ministrovi obrany, šéfovi vojenské tajné služby a náčelníkovi generálního štábu. Zatím ho však obdržel pouze tisk, takže je to spíš politický manifest než nějaká interní kritika. Navíc zůstávají signatáři utajeni, ačkoli někteří pod ochranou této anonymity poskytli interview, například i armádnímu rozhlasu.
Záložníci si stěžovali na neustálou kontrolu „milionů lidí“ podrobovaných „zevrubnému a vlezlému sledování a invazi do téměř všech aspektů života“. To vše prý znemožňuje normální život, rozdmychává větší násilí a oddaluje konec konfliktu. Odposlouchávání slouží utlačování lidí a nikoli bezpečnosti Izraele.
Politickou orientaci dopisu ukazují prvky, jež neodpovídají zcela pravdě. Například se v něm tvrdí, že „miliony“ Palestinců žijí již sedmačtyřicet let pod soudní pravomocí izraelské armády. Skutečnost je taková, že se v roce 2005 Izrael stáhl z Pásma Gazy, zatímco více než devadesát procent Palestinců na Západním břehu Jordánu žije na autonomních územích, kde podléhají soudní pravomoci palestinské. Již to samo ukazuje, že je dopis záložníků opět pouze pokusem kritizovat okupaci a tím vládu.
Izraelská armáda výtky záložníků odmítá s tím, že vojenská tajná služba o žádných případech takových přestupků neví. Při výcviku i nasazení se klade velký důraz na dodržování etických zásad i příslušných předpisů.
Skutečnost, že se záložníci místo na patřičná místa obrátili rovnou na tisk, vyvolává pochybnost, že to se svými obviněními myslí vážně.
Jde tedy o politický protest a nikoli o poctivý pokus napravit nešvary. Krom toho vidí vojenský mluvčí v tomto aktu případ porušení subordinace, jejž nelze trpět a který podléhá postihu. Vojenský mluvčí, brigádní generál Motti Almoz, oznámil, že odepření služby bere armáda velice vážně a že kázeňská opatření budou „ostrá a vážná“. Almoz dále sdělil, že tu jde o zneužití vojenské služby k prezentaci politického stanoviska.
Dopis záložníků velice pozitivně přijal list Haarec, který se jasně staví proti politice vlády. Zahraniční média, např. Der Spiegel, označila záložníky za „statečné“, ačkoli jim nehrozí žádné tvrdé tresty jako zatčení či dokonce poprava, jak tomu u podobných deliktů bývá v sousedních arabských zemích. Dopis uvítal rovněž Adnan Damiri, mluvčí palestinské bezpečnostní služby: „Existuje-li mezi Izraelci (jichž je osm milionů) třiačtyřicet vojáků, již zavrhují ideologii útlaku, vidíme v tom morální akt.“
Pro pravicově zaměřené Izraelce jsou ovšem tito záložníci vlastizrádci kálejícími do vlastního hnízda. A mezitím se ozvalo dalším dopisem dvě stě jiných záložníků z téže „jednotky 8200“. Cítí se „zostuzeni“ a vyjadřují „politování, odpor a naprosté odmítnutí onoho neblahého dopisu svých kolegů“. Podle nich „nemá odepření služby na základě politických názorů v izraelské armádě místo a vůbec už ne u jednotky 8200“. Jde-li o službu vlasti, musejí politické názory stranou. Pokud se vyskytne mravní dilema, mají se jím podle těchto záložníků zabývat představení, a to odpovědně a v souladu s mezinárodním právem i morálním kodexem izraelské armády.
Dodržujme proporce
List třiačtyřiceti záložníků se stejně jako podobné dopisy v minulých případech postaral v zahraničí o palcové titulky. Tito novináři si ovšem zapomněli všimnout, že se na válce podílely vojáků desetitisíce a že když raketové útoky z Gazy zasáhly celou zemi až po Tel Aviv, Haifu a Jeruzalém, stálo podle anket na straně vlády a armády asi osmdesát procent Izraelců. V Izraeli je kritika vlády a okupační politiky pevnou součástí veřejné diskuse. K pravidlům hry však v této demokratické zemi patří i to, že se vojáci ve službě nezabývají politikou a o armádě že se v těchto vášnivých debatách nediskutuje. Jasné je rovněž, že, jak je vidět, umožnila Izraeli velice precizní a kvalitní špionážní činnost vojenské kontrarozvědky zasahovat cíle v Pásmu Gazy s velkou přesností, a značnou měrou tak zabránit větším škodám na civilním obyvatelstvu. Příkladem jsou telefonáty a zasílání esemesek Palestincům v cílových oblastech. Jednalo se přitom přímo o osobní varování obyvatel, kteří měli takto možnost uchýlit se do bezpečí. Už jen tohoto postupu se zde snad v dějinách vojenství použilo poprvé.
Již sám druhý dopis, jímž se jiní záložníci distancují od svých kolegů, ukazuje, že tu nejde o vojenský puč ani o nějaké protivládní povstání, jež by stálo za zmínku, a že většina obyvatelstva politiku vlády podporuje.
Je tudíž třeba dívat se právě na tyto zprávy, jež se v zahraničí staly pikantním tématem, ve správných proporcích; vždyť hlasy pouhých čtyřiceti tří vojáků a důstojníků jedné elitní jednotky jim slouží především k tomu, aby mohli špinit dobrou pověst Izraele a upírat mu legitimitu.
© Ulrich W. Sahm
přeložila Ivana Kultová
www.wilberforce.cz