Bylo to v první polovině devadesátých let. Sledovali jsme, co se dálo po uzavření smluv z Osla, a zažívali jsme vlnu teroru, jež činila z těchto roků ty nejkrvavější v dějinách státu Izrael. „Tenhle takzvaný mírový proces (‚peace process‘) je ve skutečnosti proces rozkouskování (‚piece process‘), stěžoval si mi tehdy jeden přítel v Jeruzalémě. „Vždyť oni rvou všechno na kusy (‚pieces‘): zemi, společnost - i lidi!“

Na tento rozhovor nikdy nezapomenu, neboť tehdy jsem si poprvé uvědomil, že „pokoj“ není totéž co „mír“. „‚Šalom‘ je z hebrejského ‚šalem‘ a to znamená ‚dokonalý‘ nebo ‚úplný‘,“ vyložil mi tento ortodoxní Žid, „neboli přesný opak toho, čemu oni říkají ‚piece process‘!“ Když lidé dělají mír, oddělují od sebe to, co se navzájem nesnáší. Bůh vytváří pokoj tím, že sceluje, co se rozbilo.

O několik let později mi jeden hamásovský šejk ve městě Tulkarem (které patří do Palestinské autonomie) vysvětlil, že arabské „sálam“ (mír) je příbuzné se slovem „islám“. „‚Islám‘ znamená ‚podřízení‘,“ poučil mne ten důstojný pán s bílým plnovousem, „a ‚sálam‘ je bez ‚islámu‘ nemyslitelný! Podrob se Alláhovi, pak nastane mír!“ Pro lidi uvažující jinak, zvlášť když se nehodlají nechat násilně donutit ke konverzi, znamená tudíž pokoj („sálam“) nezřídka pokoj na „místě posledního odpočinku“ - tedy pokoj hřbitovní.

Co znamená „mír“? Odstranění války a teroru? Možnost neomezené seberealizace?

Po každé válce zažíváme zde v Izraeli vždy znovu týž jev: média už nemají o čem podávat zprávy. Izraelci však hladovějí po zprávách - a všichni tvoří jednu velkou rodinu, mišpóche. Podává se tudíž zpráva o každém mrtvém, který se na silnicích stane obětí dopravního šílenství. Doslýcháme se o tom, jak rodiče opouštějí, zapomínají nebo dokonce týrají vlastní děti. Jak si manželé navzájem dělají ze života peklo. Nebo jak arabští bratři a otcové pro zachování rodinné cti zabíjejí své sestry a dcery. Jako by se toho jaksi moc nezměnilo od dob, kdy Jeremjáš zoufale vykřikoval do světa: „Těžkou ránu mého lidu léčí lehkovážnými slovy: ‚Pokoj, pokoj!‘ Ale žádný pokoj není.“ (Jeremjáš 6,14)

Na konci kadiše, modlitby denně několikrát pronášené v synagogách, se praví: „Ten, jenž zjednává pokoj-mír na Svých výšinách, ať zjedná pokoj-mír i nám a celému Izraeli!“

Nejedná se tu o nějaký vynucený mír, poslední odpočinek. Jedná se o pokoj začínající v hlubinách srdce, odkud se šíří na mezilidské vztahy a nezastavuje se ani před politikou a soužitím mezi národy. Je to mír života, jenž jednoho dne odkáže do patřičných mezí i přirozené, často tak ničivé pudy. Ve vidění proroka Izajáše spolu v pokoji žijí dravé šelmy se zvířaty, jež jim sloužívala za kořist, a děcko si hraje u doupěte jedovaté zmije: „Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.“ (Izajáš 11,9)

© Johannes Gerloff
přeložila Ivana Kultová
www.wilberforce.cz