Emailová informační služba izraelské ambasády v Praze nabídla v neděli 4. 1. 2009 svým klientům stanovisko v pokračující protiteroristické ofenzívě v pásmu Gazy, která nese anglické kódové označení „Cast Lead“.
Z obsáhlého textu v angličtině vyjímám nejdůležitější fakta, která doplňuji vlastním komentářem.
Operace byla zahájena 27. 12. 2008; nezpochybnitelným důvodem je ochrana izraelského území před pokračujícími raketovými útoky vedenými z pásma Gazy spravovaného teroristickou organizací Hamas. (Už tato skutečnost sama o sobě legitimizuje izraelské vojenské operace.)
Jde nicméně o skutečnost všeobecně známou, která se tu a tam objeví ve sdělovacích prostředcích, třebaže nikoli vždy na prvním místě jako hlavní důvod izraelského obranného zásahu.
Méně už je známo, kolik raket a střel obecně dopadlo na izraelské území: v uplynulých letech se vyšplhalo číslo k obtížně představitelné hodnotě 8000 – slovy osm tisíc. Jak by asi reagovala pražská vláda, kdyby existovala militantní sudetoněmecká organizace nesouhlasící s anulováním Mnichovské dohody 1938 a ze saského území vyslala během několika let do západočeského Krušnohoří na osm tisíc kaťuší? Jistě, je to hloupý příklad, protože ve Spolkové republice ani jinde v civilizovaném světě by se něco obdobného stát nemohlo. To jen Izrael je vystaven tak absurdnímu a iracionálně motivovanému nebezpečí – a když se brání, je v rámci mediální choroby doby (politické korektnosti) označen za agresora. V duchu této logiky můžeme směle označit za agresory Spojence, kteří během II. světové války „útočili“ na města v hitlerovském Německu.
Kdo takto uvažuje, pro toho mám jedinou odpověď: gesto, jež je nyní hojně používaným hitem v české dolní sněmovně – vztyčený prostředníček …
A jenom pro lepší představu: raketovými útoky z Gazy je ohrožován milion izraelských obyvatel, což je 15 procent z celkové populace.
Egyptu se sice podařilo zprostředkovat mezi Hamasem a Izraelem příměří, to ale bylo teroristickým vedením Gazy jednostranně vypovězeno – a raketové útoky na Zemi Izrael pokračovaly. V té chvíli došla jeruzalémské vládě trpělivost a ponechme vnitroizraelské diskusi, zda to bylo právě včas či pět minut po dvanácté. Soustavně ohrožovaný židovský stát spustil v rámci legitimního práva na vlastní obranu operaci „Cast Lead“, jež měla v prvních dnech podobu pouze cílených leteckých operací. Hamas však v teroristickém úsilí nepolevil. Na Izrael dopadlo dalších 417 raket a minometů, z toho 61 mimořádně nebezpečných raket „Grad Katyusha“.
Obrannému vojsku Izraele nezbylo než přistoupit k pozemní fázi operace.
Na tomto místě je nutné zdůraznit, že cílem akce je ukončení teroristických výpadů proti suverénní židovské republice, nikoli opětovné izraelské obsazení pásma Gazy (jehož jednostranné puštění vyvolalo v Izraeli vnitropolitické zemětřesení a ve světle nynějších událostí se jeví jako značně kontroverzní, ne-li kontraproduktivní).
Operace „Cast Lead“ vykázala po prvním týdnu značné úspěchy. Došlo k citelnému oslabení teroristické síly Hamasu, byli eliminování jeho velitelé i řadoví teroristé (v rádu několika stovek), vůdci se ukryli do podzemí, zasaženy byly sklady munice, významně poškozeny výrobny raket, došlo k destrukci velkého množství tunelů, v nichž teroristé pašovali zbraňový kontraband ze Sinaje.
K tolik diskutovaným civilním obětem lze uvést následující. Jsou, žel, součástí každé vojenské operace, což vedení státu i armády konstatuje s lítostí. Izrael dělá vše pro to, aby jejich počet byl minimalizován a výsledek statistiky hovoří v jeho prospěch. Počet zabitých civilistů se pohybuje na koeficientu 12,5 % (50 ze 400), což je výrazně nižší číslo, než tomu bylo u mnoha předchozích operací včetně zásahu NATO v Kosovu (Srbsku) či Afghánistánu. Současně pokračují masivní humanitární dodávky do pásma Gazy – privátní i mezinárodní – realizované přes izraelské hraniční přechody. V jisté fázi konfliktu musely být dokonce přechodně přerušené, neboť tamní sklady byly přeplněné.
K civilním obětem dlužno dodat, že jejich počet by byl menší, kdyby teroristická infrastruktura nebyla v Gaze umístěna v soukromých domech, mešitách a veřejných institucích. Jinými slovy, kdyby Hamas nepoužíval vlastní občany jako živé štíty.
Na závěr připomeňme, že málokterý konflikt jako tento má tak snadné a rychlé řešení. Stačí jediné: aby z Gazy přestaly létat rakety, pustošit izraelskou zemi, zabíjet a mrzačit její obyvatele. Nic jiného si vedení v Jeruzalémě a s ním všichni racionálně uvažující lidé nepřejí.
Potíž je v tom, že jen málokterý arabský vůdce dokázal překročit vlastní stín. Což tisícinásobně platí o šéfech muslimských teroristických organizací.
Na otázku, kdo nese odpovědnost za nynější konflikt a jeho oběti na obou stranách hraniční linie si jistě správně odpoví každý sám.