Mnoho lidí si jistě pamatuje provokativní akci propalestinských aktivistů, kteří se před třemi lety pokusili s šesti plavidly prolomit blokádu pásma Gazy. Turecká loď Mavi Marmara odmítla na příkaz izraelské pobřežní hlídky zastavit, byla zadržena námořním komandem, vojáci byli na palubě napadeni a surově zbiti a v sebeobraně zabili devět Turků.

Izrael příliš pozdě zveřejnil videonahrávku akce, na které bylo jasně vidět, že aktivisté na vojáky zaútočili noži, baseballovými pálkami, železnými tyčemi a sekerami; svět uvěřil povrchní verzi o "brutalitě izraelských vojáků" a reagoval hystericky na jejich postup, který označil za "masakr". Nepřesvědčilo jej ani vyšetřování, které ukázalo, že na palubě byli militantní islamisté a akci organizovala Turecká humanitární nadace napojená na teroristický Hamas a Hizballáh, ani šetření nezávislé izraelské komise s mezinárodní účastí či Palmerovy komise OSN, které potvrdily, že zásah byl legální a vojáci jednali v sebeobraně.

Nejvíc vyvádělo Turecko – odvolalo z Izraele velvyslance, zmrazilo vzkvétající bilaterální vztahy, pozastavilo společné projekty, včetně vojenských, a blokovalo spolupráci Izraele s NATO. Premiér Recep Tayip Erdogan požadoval omluvu, a když ji nedostal, stal se z něj nejzavilejší nepřítel Izraele na zeměkouli a přítel teroristického Hamasu. Izrael tři roky opakoval, že se nemá za co omlouvat.

Když v pátek z Izraele odjížděl americký prezident Barack Obama, vytočil Erdoganovo číslo, předal telefon izraelskému premiérovi Binjaminu Netanjahuovi a ten se svému tureckému protějšku omluvil. Vyjádřil lítost nad ztrátou životů na Mavi Marmaře, kterou mohly způsobit "operační chyby", a slíbil pozůstalým finanční odškodnění. Erdogan souhlasil s normalizací vzájemných styků a slíbil, že Turecko odvolá obvinění proti představitelům izraelské armády, které chtěl v nepřítomnosti postavit před soud, včetně tehdejšího náčelníka hlavního štábu Gabiho Aškenaziho.

O víkendu se ukázalo, že omluva nebyla tak nečekaná, jak vypadala. Jednací týmy ji chystaly dlouho, a nebyla tedy vyslovena pod tlakem Obamy, přestože ten na zlepšení izraelsko-tureckých vztahů velmi naléhal. Netanjahu vysvětlil, že si ji vynutila zhoršující se situace v Sýrii, která se závažně dotýká obou zemí a vyžaduje izraelsko-tureckou spolupráci – stejně jako Írán. Už před omluvou naznačil vstřícnost i Erdogan, který vzal zpět svůj nedávný výrok, že sionismus je rasismus a zločin proti lidskosti, a řekl, že se týkal jen "izraelské politiky vůči pásmu Gazy".

Obě země spolu potřebují spolupracovat především vojensky, aby čelily společným bezpečnostním hrozbám. Turecko si nepřeje jaderný Írán ani syrské chemické zbraně v rukou teroristů o nic víc než Izrael. V obou zemích se nacházejí části amerických a aliančních radarových systémů, které jsou na sobě vzájemně závislé. Turecko také potřebuje izraelské bezpilotní letouny a obě země by měly úzce vojensky spolupracovat se Spojenými státy a Jordánskem při zajišťování nekonvenčních zbraní v Sýrii.

Dobré vztahy mezi Izraelem a Tureckem mají velký význam pro celý region i jeho stabilitu a jejich tříleté přerušení bylo tragické nejen pro obě země. Netanjahuův vstřícný krok je nepochybně vítězstvím státních zájmů nad hrdostí. Lidsky a věcně je ale nesmyslný – lidé na Mavi Marmaře se snažili vojáky zabít a na videonahrávkách je to jasně vidět. Hořkost nad omluvou vyjádřili vojáci, kteří byli na lodi zraněni a dodnes trpí posttraumatickými stresovými poruchami, a ostře ji odsoudil i bývalý ministr zahraničí Avigdor Liberman. Podle něj demotivuje vojáky, poškozuje důstojnost a postavení Izraele ve světě a posiluje radikální živly v regionu. Právě Liberman celé tři roky omluvě ve vládě bránil.

Turecko chtělo Izrael ponížit a ten se k tomu nakonec propůjčil. Erdogan konstatoval, že omluva splňuje turecké požadavky, a potupně dodal, že ji konzultoval s vůdcem Hamasu Chálidem Mišálem. Teroristé ji nadšeně uvítali jako vítězství nad Izraelem a Turecko vyšlo ze sporu posíleno jako ten, kdo dosáhl spravedlnosti. A už den po omluvě Erdogan prohlásil, že úplná obnova vzájemných vztahů i zrušení obvinění proti izraelským vojákům závisí na tom, zda Izrael také zruší blokádu pásma Gazy, což Netanjahu nikdy neslíbil ani to nemá v úmyslu.

Podle Izraele je omluva kompromis – Erdogan požadoval veřejné vystoupení Netanjahua v televizi a úplné zrušení blokády Gazy. Většina izraelských politiků omluvu uvítala, protože incident na Mavi Marmaře napáchal obrovské škody. Obama si připsal bod – toto vyvrcholení jeho návštěvy v Izraeli je její největší úspěch. Izraelsko-turecké vztahy už možná nedosáhnou tak vřelé úrovně jako před rokem 2010, ale aspoň je cesta otevřená. Zvítězily společné vojenské, bezpečnostní a obchodní zájmy a politický pragmatismus, i když pravdu má, jako už tolikrát, prostořeký Liberman a omluvit se mělo spíš Turecko Izraeli.