V Izraeli je nyní vyšetřována kauza kolem úniku videozáznamu z vojenské základny a detenčního zařízení Sde Teiman u Beerševy, kde byli od vypuknutí války v Pásmu Gazy zadržováni teroristé. Podle uniklého záznamu, který odvysílala loni v srpnu izraelská televize Channel 12, měli vojáci patřící do jednotky vojenské policie „Koach 100“ jednoho palestinskoarabského teroristu (dle některých zpráv šlo o policejního důstojníka Hamásu) v červenci 2024 fyzicky týrat, což dokazuje lékařská zpráva. Podle ní měl onen terorista zlomená žebra, propíchnutou plíci a vnitřní zranění v konečníku (následek použití cizího předmětu). V nemocnici bylo nutné aplikovat hrudní drenáž a přes tři měsíce měl umělý vývod. 29. července 2024 přijela do Sde Teimanu vojenská policie, aby zadržela devět vojáků podezřelých z tohoto excesu (nakonec jich bylo obžalováno pět), což na místě vyvolalo bezprecedentní rebelii. Někteří vojáci blokovali vstup a bránili zásahu, došlo i na použití pepřových sprejů. Akci provázely divoké protesty krajně pravicových aktivistů, které na místě podpořilo několik poslanců parlamentu. Nejenže vyjadřovali hlasitou podporu zadrženým: dav prolomil bránu a vnikl do areálu základny. Něco podobného se později stalo na základně v Beit Lidu, kde sídlí pobočka vojenského soudu pro centrální Izrael a kam byli podezřelí převezeni k výslechu. Počínání protestujících a jejich podporovatelů z řad poslanců ostře odsoudil tehdejší šéf generálního štábu, generálporučík Herci Halevi: „Jsme uprostřed války a akce tohoto typu ohrožují bezpečnost státu.“ Někteří politici na pravé straně spektra se ale postavili za protestující – a tím vlastně proti vojenské prokuratuře. Jasná politická chyba.

Výše popsané se týká jen jedné roviny této aféry. Tou druhou je zmíněný únik inkriminovaného videa do médií, což je trestný čin - vzhledem k faktu, že jde o záznam z vojenského prostředí. Více než rok nebylo známo, kdo za únikem stojí. Až v pátek 31. října 2025 se vyjevila šokující pravda, byť podezření na zdroj úniku nějakou dobu existovalo. Generální vojenská prokurátorka Izraele, generálmajorka Jifat Tomer-Jerušalmiová, oznámila, že na svoji funkci rezignuje a současně přiznala, že to byla ona, kdo schválil, aby video bylo předáno médiím. Proč to udělala? Co přiměje člověka na tak vysokém armádním postu, nejvyššího právníka v hierarchii Izraelských sil obrany (IDF), aby porušil zákon? Je to snaha poškodit armádu, jak tvrdí někteří politici na krajní pravici? V žádném případě! Odpověď najdeme v jejím rezignačním dopise. V jeho úvodu píše, že i během dlouhé a bolestivé války existuje povinnost vyšetřovat podezření z protiprávního jednání. Je to právní i etický závazek, který IDF neoslabuje ani nepoškozuje. „Proto bylo nezbytné zahájit vyšetřování incidentu na základně Sde Teiman. Jistěže ti, kdo jsou tam zadržováni, patří mezi teroristy nejhoršího druhu. Je nezbytné přivést je před spravedlnost. To však nesnižuje naši povinnost vyšetřovat, pokud existuje oprávněné podezření ze spáchání násilí na zadržených,“ vysvětlila. Dále generálka vyjádřila zklamání z toho, že uvedený základní princip, totiž že existují činy, které nesmí být nikdy izraelskými vojáky spáchány, a to ani vůči těm nejohavnějším mezi zadrženými, není všeobecně přijímán. Říká, že během posledních dvou let musela bránit útvar vojenské prokuratury a její personál proti falešné kampani delegitimizace. Důstojníci vojenské prokuratury byli vystaveni osobním útokům, tvrdým urážkám a dokonce i skutečným hrozbám. To vše proto, že bděli nad právním řádem v IDF - společně a bok po boku s armádními veliteli. „Tato destruktivní kampaň dosáhla vrcholu po rozhodnutí zahájit vyšetřování aféry Sde Teiman,“ napsala a přidala klíčové sdělení: „Jako šéfka vojenské prokuratury a z hlubokého pocitu odpovědnosti vůči IDF, útvaru a mým podřízeným jsem schválila zveřejnění materiálů (ze Sde Teimanu) v médiích ve snaze vyvrátit falešnou propagandu namířenou proti orgánům činným v armádním trestním řízení. Nesu plnou odpovědnost za veškerý materiál, který byl z našeho útvaru médiím postoupen. Z této odpovědnosti také vyplývá mé rozhodnutí ukončit působení v čele vojenské prokuratury.“

Ztracena, nalezena – a zatčena
Co následovalo? Především bylo zřejmé, že bude policií vyšetřována. (Případ byl z pochopitelného důvodu postoupen nikoli vojenské, ale civilní policii a souběžně vnitřní tajné službě Šin Bet.) Ovšem v neděli 2. listopadu se situace zkomplikovala. Tomer-Jerušalmiová byla několik hodin nezvěstná, s vyšetřovateli nekomunikovala a její blízcí požádali policii o pomoc při pátrání. Večer byla nalezena v pobřežní oblasti u Herzlije severně od Tel Avivu. Obavy vyvolala skutečnost, že předtím bylo v této lokalitě nalezeno opuštěné její auto, spekulovalo se sebevraždě. Skutečnost byla ale příznivější. Bývalou nejvyšší armádní právnička nalezla policie bez úhony, živou, zdravou a nezraněnou. Byla zadržena, později odvezena na lékařské vyšetření - a ponechána ve vazbě. V pondělí 3. listopadu soudkyně telavivského magistrátního soudu Shelly Kutinová rozhodla o prodloužení vazby (zatím) do 5. listopadu. Podezřelá je z podvodu, maření spravedlnosti a zneužití pravomoci úřední osoby.

Záhada
V pondělí 3. listopadu přinesly izraelské servery neuvěřitelnou zprávu. Vojenská prokuratura oznámila, že onen terorista, který stojí v centru aféry Sde Teiman, tedy klíčový svědek, se již v Izraeli nenachází. V rámci dohody o příměří byl 13. října vrácen do Pásma Gazy. Údajně vyjádřil ochotu vrátit se a svědčit v procesu s vojáky, kteří ho měli týrat. Je přirozené, že právníci, kteří obviněné vojáky zastupují nebo podporují, deportaci teroristy kritizují a požadují stažení obžaloby. Právní organizace Honenu k tomu uvedla: „Žádáme vojenskou prokuraturu, aby žalobu okamžitě stáhla. Od začátku jsme soudu říkali, že pokud by byl terorista předvolán k výpovědi, případ by se zhroutil jako domeček z karet. Nyní, když je pryč, je čas zbavit vojáky tohoto těžkého břemene a umožnit jim návrat do normálního života. Očekáváme odpovědnost ode všech, kdo se na tomto rozhodnutí podíleli.“ Věc má ale malý háček. Popsaná zranění si zadržený terorista sotva mohl udělat sám.

Z analýzy Jerusalem Postu
Pod názvem „Sde Teiman leak: Does Israel’s government fear the extreme Right more than ICC’s legal fallout?“ ji 2. listopadu publikoval hlavní vojenský korespondent a analytik listu Jonah Jeremy Bob. Z jeho obsáhlého materiálu vybírám dva aspekty věci.

(1) Domnívají se Izraelci, že je legální bít nebo sexuálně napadat zadržené palestinskoarabské teroristy? Dosud odpověď zněla – jak v Izraeli, tak v dalších demokratických zemích -, že jednoznačně NE. Takové násilí je nelegální, a to i v případě, že zadržení jsou obviněni z teroristických činů. S tím souvisí další otázka: Má být voják zatčen a vyšetřován, pakliže existuje vážné podezření, případně důkazy, že zbil vězně? Odpověď může být buď ANO, nebo NE. Řekneme-li NE, bude Izrael čelit nejen vážným problémům ze strany Mezinárodního soudního dvora, ale postupně ztratí podporu USA, většiny Evropy a dalších demokratických spojenců. Pokud bude odpověď ANO, musí být vojáci podezřelí z týrání vyšetřováni a izraelská veřejnost musí počítat s možností, že je soud shledá vinnými a odsoudí. Právě tak ale musí Izrael pohnat k odpovědnosti extremisty, kteří vtrhli na vojenskou základnu. Jedno ani druhé nemá přímou spojitost s tím, čeho se dopustila bývalá generální vojenská prokurátorka. Jakkoli je to emocionálně nesnadné, tak výsledek právě tohoto dilematu určí charakter izraelské demokracie a rozhodne o budoucích spojencích. Tuto zásadní otázku je třeba mít při debatách kolem uniklého videa stále na zřeteli.

(2) V neděli 2. listopadu obvinil premiér Netanyahu Tomer-Jerušalmiovou, že vážně poškodila pověst Izraele ve světě tím, že povolila zveřejnění videa. Realita je ale podle J. J. Boba jiná. Izrael byl už měsíce předtím terčem kritiky světových médií za to, že nevyšetřuje a nestíhá údajné případy bití palestinských vězňů. Ptá se, co poškodilo víc pověst Izraele – zveřejnění videa a vyšetření a potrestání pachatelů, nebo setrvalé přehlížení kritiky, že Jeruzalém není ochoten zabránit svým vojákům v týrání zadržených? Svoji analýzu uzavírá slovy, že obžalovaní mají plné právo hájit se co nejdůrazněji, pokud jde o samotnou věcnou podstatu obvinění. Chce-li si ale Izrael uchovat důvěryhodnost jako právní stát a zároveň omezit nelegální úniky informací, měl by najít způsob, jak umožnit právnímu aparátu bránit se bezprostředně proti útokům na svoji legitimitu - ne až po měsících či letech u soudu. A konečně: země si musí položit otázku, co je v této kauze skutečně v sázce – a uvědomit si, že jde o mnohem víc než o jeden nepovolený únik videa.