První arabsko-izraelská válka (válka za nezávislost) začala den po vzniku Státu Izrael, tj. dne 15. května 1948, kdy ho arabské země napadly a chtěly zničit bezprostředně po jeho vyhlášení a skončila dne 20. července 1949 celkovou arabskou porážkou, i když jeho hranice byly výrazně zúženy. Izrael přišel o starý Jeruzalém a Judeu a Samaří, kde se nachází četná židovská svatá místa. Tato historická židovská území Jordánsko anektovalo a ovládalo až do roku 1967, než je Izraelci v preventivní šestidenní válce roku 1967 osvobodili a znovu získali.

Izraelci se na začátku této války nacházeli v zoufalé a téměř bezvýchodné situaci, avšak podařilo se jim v prvním čtyřtýdenním příměří, vyhlášeným 11. června 1948, vyzbrojit, dopravili do země zbraně všeho druhu a zdvojnásobili početní stav armády. Ovšem pravdou je, že velkou část těchto nově zmobilizovaných vojáků poslali izraelští vůdci do boje bez základního vojenského výcviku.

Nicméně nastaly také značné problémy s komunikací, nově příchozí do země totiž neovládali hebrejštinu. Za vítězství nad obrovskou převahou arabských armád vděčili Židé především vysoké motivaci, lepší bojové morálce, statečnosti, odvaze a obětavosti. Příkladů vysoké bojové morálky a obětavosti nabídla tato válka mnoho, za všechny hovoří dva.

V Nirimu bránilo židovskou osadu 45 bojovníku Hagany včetně 12 žen proti zhruba tisícovce egyptských vojáků, útočící za podpory dělostřelectva a minometné palby. Židé místo ubránili.

Podobný počet egyptských vojáků s tanky a v součinnosti s vojenským letectvem včetně bombardérů dobýval kibuc Negba, který úspěšně bránilo 70 vojáků brigády Givati. To, že Negba nepadla, rozhodlo o zastavení postupu Egypťanů na 30 km vzdálený Tel Aviv.

Izrael přišel o více než 6 tisíc vojáků, což činilo 1 procento z tehdejšího židovského obyvatelstva v Palestině, kolem 12 tisíc bojovníků utrpělo různě těžká zranění. K tomu je třeba ještě připočíst za období od 30.listopadu 1947, kdy Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci rozdělující Palestinu na stát židovský a arabský, až do 15. května 1948 dalších více než tisíc obětí teroru. Oficiální údaje o ztrátách Arabů nebyly nikdy zveřejněny.

Arabové vojenskou sílu, výzbroj armád a počet vojáků záměrně statisticky zkreslovali, respektive snižovali, aby navodili zdání, že se Izraelci na počátku války nacházeli ve stejné, nebo dokonce lepší výchozí situaci, což je v naprostém rozporu se skutečností. Všechna seriózní pojednání na toto téma se shodují na faktu, že se Izrael před prvním příměřím ocitl na všech frontách ve velmi těžké a nebezpečné situaci, dokonce těsně před zhroucením. Jen 60 procent příslušníků Hagany, jichž bylo na počátku války 16 tisíc, disponovalo zbraněmi, ale většinou jen lehkými. O dalších 16 tisíc vojáků se zvýšil stav urychlenými obvody, leč jejich výzbroj byla zpočátku stejně nedostatečná.