Takovou zažil izraelský parlament z pondělí na úterý (5. - 6. 7.), kdy se na plénum dostalo hlasování o prodloužení zákona, který měl být testem soudržnosti vládní pravo-levo-arabské koalice.

A nakonec i testem schopnosti opozice vládu svrhnout.

Připomeňme, o jaký zákon se jedná. Arabský obyvatel Západního břehu (Judeje a Samaří) poté, co si vzal izraelskou Arabku (osobu s izraelským občanstvím), nemá automatický nárok na trvalý pobyt v Izraeli či dokonce na izraelské občanství. (Platí to i obráceně: Arabská obyvatelka Západního břehu...) Norma byla přijata jako dočasná v době, kdy zuřila druhá intifáda (2003), a byla rok co rok o 12 měsíců prodlužována. Navíc byla v roce 2005 „změkčena“ - její „přísná“ verze platila pak jen pro muže do 35 let a ženy do 25 let věku; nad touto hranicí měli Arabové šanci získat přechodný pobyt v Izraeli.

Hovoříme-li o druhé intifádě, tedy o vraždění a mrzačení Izraelců arabskými teroristy - ano, také těmi, kdo získali sňatkem izraelský průkaz totožnosti -, pak je zřejmé, že zákon byl přijat primárně z bezpečnostních důvodů. Svoji roli ovšem hraje i demografický aspekt. Přímá úměra: čím víc Arabů v Izraeli, tím víc je ohrožen židovský charakter státu. (Netřeba se nad tím pokrytecky pohoršovat. Čím víc Turků v Německu, tím víc je ohrožen německý charakter Spolkové republiky. Tak alespoň velí zdravý rozum.)

Až do letošního roku platilo, že zmíněná legislativní norma, kterou můžeme označit jako zákon o slučování rodin, případně zákon o občanství* (v izraelských médiích se vyskytují obě varianty, v tomto článku zvolme tu druhou a použijme zkratku ZOO), byla vždy schvalována pohodlnou většinou. Tedy její prodloužení na dalších 12 měsíců, přičemž to aktuálně platné skončilo o půlnoci 6. července 2021.

* Ve skutečnosti nejde o samostatnou a jedinou normu, ale o dodatek k již existujícímu zákonu o občanství.

Proč je tomu letos jinak?

Kdyby šlo pouze o ZOO samotný, našla by se i letos v Knesetu přesvědčivá většina, neboť nejen pravicové strany, ale i centristé a levý střed chápou jeho důležitost. (Nelze usnadnit získání občanství někomu, kdo do restaurace, kde právě s rodinou večeříte, přijde nikoli jako host, ale jako sebevražedný atentátník a odpálí na sobě pás s výbušninami.)

Tentokrát do hry vstoupila politika. Nynější vládní koalice je jednak nebývale široká – zahrnuje pravici, středové partaje, levý střed, krajní levici a konzervativně-sociální arabské islamisty, jednak má většinu ve stylu „jen tak tak“.

Počítejme společně:

Koalice sestává ze stran Yeš Atid (17 mandátů ze 120), Modrobílí (8), Yamina (celkem 7, ale jeden poslanec koalici nepodporuje čili 6), Labouristé (7), Yisrael Beiteinu (7), Nová naděje (6), ultralevý Meretz (6) a arabský Raam (4) – celkem tedy 61, což je těsná nadpoloviční většina.

Z toho plyne, že opozice má hlasů 59: (Likud 30), Šas (9), UTJ** (7), NSS ***(6) + onen rebel ze strany Yamina (Amichai Chikli – 1) a arabský Společný seznam (6).

**Sjednocený judaismus Tóry, *** Náboženská sionistická strana

Za „normálních“ okolností, pokud by koalice táhla za jeden provaz, prodloužení ZOO by těsně prosadila, i kdyby se pravicová část opozice (která, když byla u moci, zákon vždy podpořila) postavila proti. Problém způsobila ale skutečnost, že proti ZOO namítala jednak arabská strana Raam, dále minimálně někteří poslanci Meretzu a také arabská poslankyně labouristů Ibtisam Maraanová.

Koalice tudíž přišla o většinu, a protože na podporu pravicové opozice v čele s expremiérem Netanjahuem se spolehnout nemohla („když jste se dali do spolku s antisionisty, tak si kalich hořkosti vypijte až do dna“), musel přijít ke slovu vnitrokoaliční kompromis. Ten prezentovala ministryně vnitřních věcí Ayelet Šakedová (ZOO patří do působnosti jejího resortu):

- ZOO bude prodloužen pouze o půl roku;

- 1600 palestinských Arabů získá v Izraeli právo k trvalému pobytu (podle Šakedové je to přibložně stejný počet povolení, který udělil její předchůdce v Netanjahuově vládě Arye Deri);

- Vznikne zvláštní komise, která se bude zabývat humanitárními aspekty záležitosti slučování rodin (izraelských a palestinských Arabů);

Kompromis měl garantovat, že pro upravenou verzi budou hlasovat všichni poslanci většinově židovských stran koalice, tedy i Meretz a labouristé, a dva poslanci arabského Raamu. Abychom se v tom lépe orientovali: pokud by PRO hlasoval i rebel v Yamině (Amichai Chikli), prošel by ZOO šedesáti hlasy proti 58 (pravicová a arabská opozice) při dvou abstencích (dva poslanci Raamu).

A aby toho nebylo málo, premiér Bennett „zpestřil“ noční zasedání Knesetu tím, že se ZOO spojil s hlasování o důvěře vládě.

Jak to dopadlo?

V úterý ráno v 05:40 SELČ hlásila na svém webu izraelská televize KAN 11 výsledek:

- PRO zákon ... 59 hlasů

- PROTI ... také 59 hlasů (což znamená, že k pravicové a arabské opozici se přidal rebel z Yaminy Amichai Chikli)

- ZDRŽELI SE ... 2 zákonodárci (z arabské strany Raam)

Znamená to, že
a) další prodloužení ZOO schváleno nebylo a v úterý 6. července 2021 o půlnoci izraelského letního času přestala norma platit;
b) Bennettova vláda o důvěru parlamentu nepřišla (k tomu je zapotřebí 61 hlasů).

A důsledky neplatnosti ZOO? Podle webu Ynetnews nastalá situace ukládá ministerstvu pro vnitřní věci povinnost posuzovat každý případ (žádost) zvlášť. Jak to bude vypadat v praxi, ukáže čas.

Převzato z blogu autora s jeho svolením.