H. Lukešová 12.9.2017 0:41

Re: Palestinští Arabové- Čekání na Gogota

Třeba proto, že jsou k míru potřeba obě strany. Zatím vždy ustupovali jenom Židé. No a když situace k ničemu nevede, tak se holt i na židovské straně najde někdo, kdo ztratil veškerou naději v mír a vykoná hrozný čin, který učinil Jigal Amir, který byl odsouzený k doživotnímu vězení. Takto Izrael stíhá své teroristy. Palestinské vedení své teroristy oslavuje, platí jim renty a důchody, pojmenovává po nic ulice.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Lukešová 12.9.2017 0:38

Re: A není to takto?

Ne nebylo. Židovskou domovinou je Stát Izrael. Nikde jinde nejsou Židé v bezpečí. Tak i vám připomenu slavnou Grinbergovu prorockou báseň.... V jedné středoevropské vsi se objevil Ježíš Nazaretský. S očima doširoka otevřenýma prochází, aby vyhledal své bratry. Když je nenachází, obrací se na kolemjdoucího. "Kde jsou Židé?. Zabiti. říká chodec. A jejich domovy? Vykradeny, říká chodec. A jejich synagogy? Rozbořeny, říká chodec. A jejich akademie také? Ano, říká chodec. Ale co děti a starci, kde jsou? Kde jsou mudrci a jejich žáci? Zabiti, říká chodec".

Tehdy se Ježíš zastaví a dá se nad svými povražděnými bratry do pláče. Vzlyká tak silně, že se lidé začnou otáčet, aby se odívali a náhle jeden venkovan vykřikne: "Ale on je také Žid a e živý, jak se mu podařilo zůstat na živu". Několik venkovanů se na Ježíše vrhne a zuřivě ho ztluče a zabije. Křesťané, chtějící zabít Žida, zabili svého Boha.

Uri-Cvi Grinberg (1896-1981) se narodil v chasidské rodině v Haliči. V roce 1957 mu byla udělena Izraelská cena za přínosy hebrejské literatuře. ČSPI, ko

Jedinou bezpečnou zemí pro židovský národ je Stát Izrael a vy s tím nic nenaděláte.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Novak 12.9.2017 0:38

Re: Palestinští Arabové- Čekání na Gogota

Když tak Netanjahu toužil po míru, tak proč nepodpořil Rabina?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Novak 12.9.2017 0:31

A není to takto?

"Pro lepší pochopení: kdyby Hitler nevyvolal dobyvačnou válku, neumírali by při britských náletech na Hamburk na přelomu července a srpna 1943 němečtí civilisté".

Kdyby si Židé z Ukrajiny, Polska, Ruska atd. nevybudovali svůj stát v Palestině, tak by žádní teroristé v Gaze nebyli... .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Lukešová 12.9.2017 0:29

Re: Palestinští Arabové- Čekání na Gogota

Johna Kerryho. Opět jsme překvapeně zírali. Abbás vzkázal Obamovi i Kerymu tradiční odpověď: NE. Snad svět pochopil arabskou hru na mír. 20 let mírových rozhovorů nevedlo k cíli. Neexistuje jediný arabský dokument, ve kterém by byl náznak ústupku. Od chvíle, kdy mi Beilin ukázal onen dokument uběhlo 17 let. Beilin se stačil rozvést, zase oženit a má vnoučata. Já jsem stačil učinit totéž. Oba s Beilinem jsme se poučili, ale někteří ne. Dál věří Abbásovi, který si z nich tropí blázny a arabská autonomie čeká na Godota, který nepřijde.

Avi Šavit, Zpravodaj velvyslanectví Státu Izrael 24.4.2014

A právě za neštěstí této nešťastné palestinské rodiny právě může palestinské vedení, kterému nejde o mír, ale o válku, při které trpí lidé na obou stranách.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Lukešová 12.9.2017 0:23

Palestinští Arabové- Čekání na Gogota

V životě jsou chvíle, na které nikdy nezapomeneme. V roce 1997 mi Jossi Beilin ukázal dokument, který měl prokázat, že mír na Blízkém východě je za dveřmi. Beilin byl významným izraelským politikem ze Strany práce. Ačkoliv se zpráva o jednání Josse Beilina s Mahmúdem Abbásem rychle rozšířila, nebylo mnoho těch, kdo mohli vlastníma očima nahlédnout do dokumentu. Mírový koncenpt, který tito pánové vypracovávali 18 měsíců, by přinesl nádhernou budoucnost na obou stranách konfliktu. Překážkou byl údajně Benjamin Netanjahu ze strany Likud. Beilin věřil, že je Abbás ten správný mírový partner.

V roce 1999 byl Netanjahu odstaven a v roce 2000 jsme slavnostně podepisovali dohodu z Camp David. Ale jaké bylo překvapení. Abbás mírový koncept do Camp Davidu vůbec nepřinesl. Nenabídl žádný jiný koncept. Stal se rozhodným odpůrcem izraelského mírového návrhu a jeho požadavek práva na návrat arabských uprchlíků do Izraele zhatil všechna vyjednávání.

Ale levice se nevzdávala. Na podzim 2003 byla vypracována Ženevská dohoda a všichni se domnívali, že už Abbás nemá další prostor pro výmluvy a podepíše mírovou dohodu. Přišlo další překvapení. Abbás poslal do Ženevy místo sebe Jassera Rabba, ministra arabské autonomie. Výsledek? Žádný podpis, žádná dohoda. A dál jsme snili náš sen o míru. V roce 2008 jsme podporovali premiéra Ehuda Olmerta a jeho cyklus rozhovoru s Abbásem. Domnívali jsme se, že Olmertovu nabídku nelze odmítnout. Další překvapení. Abbás nabídku sice absolutně neomítl, ale zmizel. Neřekl ani "ano" ani "ne". Pochopili jsme, že je zle.

V létě 2009 jsme podporovali rozhodnutí premiéra Netanjahua o zmrazení výstavby osad v Judeji a Samaří a jeho další mírovou nabídku Abbásovi, kterou pronesl na univerzitě Bar-Illan. Abbás opět zklamal. Netanjahuovou nabídku k míru opět odmítl.

Otevřelo nám to oči? Nikoli. Místo toho jsme obvinili Netanjahua a stranu Likud. V roce 2014 jsme si byli jistí, že Abbás nemůže odmítnout mírový návrh amerického ministra zahraničí

• reagovat
• nahlásit příspěvek